Saturday, December 31, 2016

Phong Nha

Z Hue opět busmo do NP Phong Nha. Cesta je veselá, jsme totiž přidruženi k organizovanému zájezdu. Jízdenky na bus totiž zařizují většinou hotely/hostely, ráno pro vás pak přijedou před hotel. Průvodce byl hodně akční, přezdíval si „seven“…(haha, jako sedmá z devíti?). Zastávka na odpočívadle, v křesťanském poutním místě, na kterém se nachází částečně vybombardovaný kostelní skvost od Francouzů. 
Vybombardovaný kostel vlevo předu

Dále novodobý amfiteátr s Ježíšem, který má za sebou houbově pohádkové kulisy, vypadá, jako kdyby si někdo šlehnul, když to projektovat.
Houbičkový Ježíš

No a vedle toho všeho v místě staví největší křesťanský kostel…jenž je poznat pouze křížem, ostatní je asijská architektura. 
Největší křesťanský kostel Vietnamu
Mimochodem křesťanů je ve Vietnamu asi 7 %, ostatní náboženství jsou na tom takto buddhismus cca 9 %, a pak islám a další východní náboženství vždy pod procento. Docela překvapivá ta nízká procenta, že? Stejně na každém kroku vidíte nějaké obětiny, u stromů jsou vonné tyčinky a v chrámech jako oběť bohům třeba coca cola a cigarety.

Národní park je v posledních letech známý objevenými Angličany krasovými jeskyněmi. Je tu jedno prvenství – jeskyně s názvem Hang Son Doong je největší na světě (její největší síň dosahuje pětikilometrové délky, strop se klene v dvousetmetrové výšce a nejvyšší stalagmity (tedy krápníky rostoucí odspodu) tu dosahují až sedmdesáti metrů! zdroj: http://nedd.tiscali.cz/navstivte-nejvetsi-jeskyni-sveta-v-uchvatnem-videu-248804).
Kdybyste se do ní chtěli vydat, stačí se jen zapsat na 3letý pořadník rezervací, uspořit asi 100 000 korun a jít týden džunglí, nebo kliknout sem na odkaz a podívat se na krátké video. My zvolili méně náročnější variantu do Hang Tien, rezervace měsíc předem u cestovky Oxalis, cca 2,8tis./os. a dohromady 5 hodinový pochod džunglí. 
Parta hic
Osmičlenná skupina (Švýcarka, 2 Američanky, 3 Japonci a my) turistů, průvodce tentokrát se jménem Ken a nosič. Cesta džunglí byla překvapivě nenáročná, žádní hadi, žádní komáři po období dešťů, všude ticho a bláto a možná pijavice, ale ty jsme eliminovali módním výstřelkem – ponožkami přes kalhoty (vypadali jsme jak zájezd trotlů, nosič vedle nás šel v sandálech:D…ale lepší trotl než pijavice v noze). Jeskyně byla ohromující, všude byla krasová jezírka, po kterých jsme museli šplhat. 
Jezírka
Žádné záchranné provazy ani pomocné můstky. V Evropě by takové místo určitě neotevřeli. Člověk se spoléhal jen sám na sebe, helmu a čelovku, v jeskyni byla totiž tma jak v pr. Ani jsme nedošli na místo, kam se běžně chodí, uvnitř jeskyně byla rozvodněná řeka, která nešla přebrodit. Byla jsem celkem ráda, proud vypadal hodně silný a po jeho stržení by nás už asi nikdo nenašel. 
To světlo jsem já
Byla jsem překvapená, co se mi rojilo kolem svítilny mušek a z všudypřítomného padajícího popílku. Celou výpravu zajišťuje cestovka Oxalis, založili prý Britové a snaží se být udržitelná a zodpovědná vůči okolí, potraviny kupuje od místních vesnic, nenechávám za sebou odpadky, ale komposty a tak, docela příjemné zjištění.
Projížďka na kole v parku
Ve Phong Nha jsme si vybrali to nejdražší ubytování Vietnamu, obrázky na bookingu byly nepřekonatelné. Průzračně modrá voda v řece na koupačku, okno z pokoje přímo na řeku, domácí prý úplně zlatí. Po příjezdu na místo dost pršelo, do zavazadlového prostoru autobusu dost teklo, takže krosny úplně durch, naše oblečení durch, 10000000% vlhkost, nic neschlo, teplota z 30 stupňů spadla pod 20. Řeka zakalená, pokoj s oknem na ní obsazený (domácí inzerují nejen na bookingu:D). Naštěstí desetilůžák byl prázdný. 
Průzračná modrá řeka
Zlaté srdce domácích ale přetrvalo, neuměli sice prakticky nic anglicky, ale to k pití místní kořaly úplně nepotřebujete.
Rýžové víno s mrtvými včelami

A ti, co nám obsadili pokoj, byli moc milí Indové a pozvali nás do Indie, moje do té doby noční můra, ale jestli opravdu Darjeeling vypadá jako ve filmu Darjeeling Limited od Wese Andersona, tak jedem!
Filmový plakát, zdroj: Terryho ponožky
Pokračování v Bai tu long bay!

No comments: