Hue

Z Hoi An busmo do Hue. Pro negurmány toto město doporučíme přeskočit. Krom jídla je tu celkem pěkný královský palác, poklidné místo, kde si odpočinete od stresu uhýbání motorkám. V královském komplexu jsou znovuobnovené paláce po americkém vybombardování, zahrady podobné těm kroměřížským a třeba suprmoderní tenisový kurt s velkou cedulí, na které je vysvětleno, že poslední král byl fanda do sportu a ve Francii si zamiloval tenis…tak jen aby bylo zřetelné, že to není výmysl současných papalášů, kteří si sem chodí pinkat.

Studentky...nový předmět ve škole - šerm selfie tyčí

Pro nás gurmány bylo Hue ovšem jídelní Mekkou. Food tour z lounláče sice doporučovala nějakého Toma za 50 koláčů…ale když tu jídlo stojí 30 Kč…svědomí s vyhozením peněz se ozvalo velmi brzy. Našli jsme jinou tour…za 22 dollarů, kterou jsme díky nesezónně usmlouvali na 18 dollarů/osoba (i tak to byl rozpočet na jídlo na několik dní!). 

Sušené pikantní sépie aneb prodávám u silnice pečené patáty

Tour byla soukromá jen pro nás dva a průvodce, nejdřív jsme vyzkoušeli místní pochoutky – rýžové těsto s něčím v banánových listech, …. Jídlo dostávalo grády, polívka s malýma mušličkama (myslela jsem, že je to mleté maso:), polévky s vepřovým, hovězím masem, širokými a úzkými nudlemi, … Vrcholem byla ještě nenarozená kachnička ve vejci, které se uvaří ve vroucí vodě, pak jej rozklepnete a je v nich to nejjemnější maso pod sluncem. 

Kachnička

Myslete si o mně, co chcete, ale ochutnala jsem to. Jak jsem zjistila po cestě po Vietnamu, jídlo je hodně determinováno kulturou. Švýcarský pár, který nás odsoudil, že jsme kachničku snědli, posléze přiznal, že koňskému masu se u nich doma nic nevyrovná, a jak potvrdila jiná švýcarská vegetariánka, maso nepozřu, ale koni neodolám nikdy. U gurmánských zvláštností bych ještě zůstala a zmínila jednu hoanskou kuriozitu…prasárnu…sépii plněnou vepřovým masem aneb to nevymyslíš! :)

Sépie plněná vepřovým masem

V Hue jsme pronikly do místní kultury nejen jídelní, ale každodenní studentské. Místní univerzitní studentky zjevem základní školy nás oslovily, jestli bychom s nimi necvičili chvíli angličtinu. Dozvěděli jsme se, že ve škole tráví většinu času, ale spíš nám přišlo, že kvantita převládá nad kvalitou, studentka posledního ročníku učitelství angličtina neuměla téměř nic. Školství je placené snad již od základky, vše platí rodiče, na brigády nechodí, ani nikde necestují, ani do spřátelených zemí. A vůbec, Česká republika nemůže být republika, protože na světě je jen pět republik, ta jejich, Kambodža, Laos, Severní Korea, Čína a Kuba. Pojmy jako demokracie a zejména kapitalismus byly dost neznámé…úplně nevím, jestli je naše vysvětlení uspokojilo, jelikož přišla otázka podpásovka, a je tedy kapitalismus dobrý, nebo špatný?! 

Kapitalismus s pětiletkou

Každodennost doplnil ještě pan průvodce z food tour. Veškeré veřejné služby jsou tvrdě placené. Děti mají proto jen max. dvě, je to fuška to všechno uplatit. Karaoke barů je ve Vietnamu hodně, protože dřív to byla jediná povolená zábava, teď už jsou i trochu hospody. Místní chodí brzy spát (už třeba v deset), aby mohli ráno ve čtyři vstávat. A to můžu pomocí techniky pozorování potvrdit, noční život tu není takový jako v jižanských státech a ráno se vaří polévky a po páté ráno už se v ulicích (aspoň Hanoie) poctivě cvičí, ale to až později.

Projížďka na dračí lodi, na přídi obětiny

Ještě poslední věc z Hue. Během food tour mi řekl jeden pán v bistru, že vypadám jako hollywood star, konkrétně z Harryho Pottera. Harryho sice nesleduju, ale odhadla jsem to na Hermionu. Dan to pak shrnul, že je vtipný, jak jim Evropani přijdeme všichni stejní a nerozeznají nás od sebe jako my je :D Ale mě to stejně těší…vypadat takhle :D

Emma Watson, zdroj: google

Od té doby jsem jela od Suede písničku Filmstar včetně zpěvu se sluchátkama, libůstka v mém podání…policie naštěstí nepřijela :D

Pokračování v NP Phong Nha.