Thursday, May 28, 2015

Tričko v Plzni

Ještě návaznost na minulý příspěvek a mou veleúčast na konferenci v Plzni. Přikládám fotku z "akce" ....mé vědomosti už jsou tak hluboké a oslovující davy, až se musí šířit mikrofonem! :D


Ája v akci...formát obrázku "extra velký" poprvé na tomto blogu :)

Sunday, May 24, 2015

Tajemničení s hvězdou konferencí

Jako další povinnost doktorandů je účast na státnicích v pozici tajemníků. V zimě to odnesl můj kolega, v létě už se nás muselo zapojit víc, přeci jen končí víc studentů. To jsem poznala už v dubnu. Přes Vánoce jsem oponovala jednu bakalářku, v dubnu rovnou 11 kousků (ale čekalo mě jich 17...díky kolegové, že jste mi ulehčili). Byl to trochu stres...před dnem "D" mě čekalo školení tajemníků, pak ještě rady od zkušených tajemníků, následoval podrobný návod kolegy ze zimy, který mě v prvním dnu zachránil. Myslela jsem si, jak je to děsná brnkačka, tajemník = člověk, který jde akorát na chodbu pro studenty, řekne jim, ať nejsou ve stresu a zve je postupně dovnitř, a pak už si jen užívá státnicového rautu. Nakonec všechna školení mě přesvědčila o opaku, není to jen prostředník a profesionální uklidňovač mezi studenty na chodbě, ale také profesionální administrativní výpomoc uvnitř státnicové místnosti. Zjistila jsem, že tajemník během zkoušení chodí ke stolu komise, nosí nové bakalářské práce studentům, kteří jdou po vás, pak nechává podpisovat komisi papíry a index studenta před vámi a taky poslouchá vaše snažení, které zapisuje do dalších papírů...vlastně jsem zjistila, že akt zkoušení u státnic byl pro mě tak stresující, že jsem ho raději úplně vytěsnila a vůbec si nepamatuju, že tam někdo chodil. Vím jen, že mi tajemnice nalila vodu a řekla mi, že se mám napít. To jsem aplikovala i já, opravdu to pomůže, studentům se tak klepou ruce, že si nejsou schopni ani nalít vodu...mně se teda taky klepaly, ale do kalíšku jsem se celkem úspěšně trefovala :)))
Tajemníkovala jsem celkem jen tři dny...komise vyhodila jen pár studentů z ekonomie a jednu studentku z bakalářky, kterou jsem oponovala...můj posudek velmi výrazně přispěl k vyhození....ale ta práce byla opravdu špatná...i po napsání posudku jsem měla děsivé sny, den před státnicema se vrátily a po nich ještě nepřestaly...
Na konci dne, kdy už toho má člověk po cca 20 odzkoušených studentech plný zuby, přišla odměna v podobě kytek nebo vína (ano, i pro mě!) a přípitku bohemky, kterou jsem měla jako jedna z prvních v sobě :D A jestli si studenti myslí, že jsou jediní nalačno, tak nejsou, catering, který platí škola velmi zeštíhlel (makáme a šetříme, haha), tak to aspoň rychle lezlo do hlavy.

středeční skupina

Čtvrtek-pátek jsem komisi bohužel musela opustit. Čekala mě konference v Plzni. Hrdinka jsem se přihlásila i k prezentování kromě napsání odborného článku. Článek mi mimochodem vrátili z důvodu netrefení tématu, když jsem chtěla zrušit prezentaci, tak mi bylo sděleno, že tam se do programu naopak velmi hodí. Ve čtvrtek v podvečer jsem tedy odprezentovala první příspěvek za mou vedoucí v neziskovce o našem průzkumu, který vyhodnocuju a pomalu řídím já...ppt byla docela tragická, holt já+mikrofon ještě není dobré spojení.... Mimochodem víte, jak se pozná dobrý příspěvek? Jsou dotazy...po mém příspěvku dotazy nebyly....Tak jsem pak šla ven a tam to řádně obrečela. Bylo to docela komický, seděla jsem v šatech na bobku na parkovišti před 4* hotelem, kolem mě chodili divný lidi, já telefonovala a neměla kapesník a nejen slzy se řinuly...dál to rozvádět nebudu :D

O mé páteční ppt s tématem měřitelnosti kulturních dopadů a zmínce externích faktorů využívající potenciál památek jsem měla dost pochybnosti, ale nakonec dotazy byly a příspěvek se líbil! Což mi udělalo snad až dvoudenní dobrou náladu :) Je vtipný, jak jsem teď v letním semestru učila sociální komunikaci a rétoriku a postupně si začínala uvědomovat svůj projev, jak mluvím nespisovně, jak úplně správně neskloňuju slova, atd. Na konferenci jsem si to uvědomovala ještě silněji, kdy konference byla tlumočena do němčiny...o přestávce jsem pak oslovila překladatele, jestli se mnou neměli moc práce. A prý ne! Že jsem ani tak moc z cesty nemluvila a hlavně jsem jim dávala čas na překlady...účelně jsem dělala pauzy, abych vydechla (člověk se v nervozitě nadechuje více než vydechne) a abych si vzpomněla, co chci ještě říct.

Ještě závěrečná imprese z hotelu, kde noc stojí kolem 2000,-. Budova podnikatelského baroka hadr, pozlacené zábradlí, konferenční sál bez oken s ventilací napojenou na kuchyni, při společné večeři hudba puštěná tak, aby nebylo slyšet nic jiného a nedejbože, abyste si při obědě sedli jinam, než byla rezervovaná místa pro konferenci, takový sprďák od obsluhy jsem dlouho nedostala. Ale asi jsem moc náročná...příště v tý 4* zareaguju takhle :)

Thursday, May 14, 2015

Zimupřenášejicí dj's R1

Možná by s příspěvkem bylo vhodné počkat do zítra, kdy jdu na konferenci o eutanázii, holt se třeba dopracuje do nějakého dalšího. Poslední týden jsem nějak nedobrovolně vypustila moje tempo, vysoké nasazení, motivaci, efektivitu a další podobná synonyma k těmto výrazům...a existuju na vlně jejich antonym. Světlejší chvilka (spíš euforie, takže i bez počátečního alkoholu jsem vypadala jako po pár drincích) mě potkala na úterní MissAgro, jelikož jsem potkala spoustu známých (tváří) z dob mého většího působení v okolí koleje JIH. Dokonce jsem díky Ríšově službě chvíli strávila v kukani a ubytovala si jednoho hosta, rozměnila dvoustovku a podala klíče od učeben uklízečce...vše ok, sice už to postrádalo tu rychlostní eleganci, ale věřím tomu, že bych se do toho zas dostala. A hlavní zážitek příspěvku? Už delší dobu s Klárou razíme na stejné hudební akce, zejména ty od Radia 1...a to nejen na koncerty skupin, co přitáhnou, ale i na jejich samotné dj počiny (zejména v Neustadtu). Dneska celkem nečekaná akce od Headlineru na lodi u Střeláku, který si pozval na svou první letní akci dj radia 1. Tak jsme vyrazily...už od začátku málo lidí, ale říkaly jsme si, jak dorazí všichni po sedmé na Josefa...nic...po osmé na Pierra bude už určitě plno...nic. 

ano, hot čaj drink...ano, nikým nerušený výhled...na Karlův most :)


Jediný dvě jsme tam sice nebyly, ale ostatních asi 8 lidí (až na jednu výjimku, která odešla velmi brzy) tam kvůli hudbě rozhodně nebyli. Senzační hudba, pohled na ND a Lávku a Vltavu a postupně osvícené památky...ale brutální zima, tancovat úplně naplno nešlo, byly jsme tam prakticky jen "dvě" a takový hrdinky nejsme. Nicméně po uzavření dj setů Pierrem jsem se bez nějakého většího rozmýšlení sebrala a osobně mu poděkovala, jak skvěle hrál. A to je celý, pro mě velká věc (viz min. příspěvek) :) Samozřejmě jsem při představování zkomolila svoje jméno...haha, hlavně, že učím rétoriku...a pak řekla, že ho vlastně s kámoškou "sledujem" na akcích...prej si všiml...což nám trochu s Klárou zbořilo teorii, že jsme neviditelný...nicméně to neznamená, že se přestanem chovat jako puberťačky...teď už je to vlastně stejně jedno. 

Něco ze setlistu, co jsem hned přiřadila  a tohle poslouchám teď během psaní a za chvíli během práce v excelu.

Sunday, May 10, 2015

Nils aneb opět po roce bez dechu!

Před pár dny jsem se vrátila k blogu a objevila příspěvek z ledna 2014...takže před rokem a recenzi o koncertu Nilse Frahma...(Nils aneb dýchá se až po koncertu). Tenkrát mě fakt dostal, takže další příležitost jeho návštěvy v Praze nešla vynechat. Lístek jsem měla raději koupený půl roku dopředu a nekonečně dlouho se těšila (asi tak jako na Lamb). Během roku koncertní turné značně obměnil, pořídil si cestovní varhany (píšťaly, na kterých blikala po straně světýlka, asi ladičky) a další klaviatury. I když jsem Nilse během roku celkem naposlouchala (LastFm tvrdí, že zatím 400x z toho Toilet brushes 132x), stejně hrál novinky, o kterých jsem neměla ani tušení...ale to vůbec nevadilo, kombinace elektroniky a klasiky od varhan až po normální klavír neměla opět chybu. Takže jsem zase nedýchala...(možná taky z praktických důvodů, ač byl den koncertu teplý, pán musel mít i v sále navlečenou šusťákovku, ačkoliv ta vyjící pani vedle mě místo tleskání byla asi horší). Trochu se mi zastavilo srdce, když ve 22h, kdy musí koncerty v Akropoli končit, jsem ještě neslyšela tu největší pecku toaletních štětek a po vytleskání Nils přišel s tím, že už byl měl končit...Naštěstí závěrečnou pecku zahrál a použil i štětky (což třeba v Londýně nemá!) a v závěru koncertu jsme stejně jako minulý rok odcházeli bez správného poděkování, toho velkolepého aplausu (který je tím hnacím pohonem všech umělců, že za tu námahu v dnešním světě to všechno stojí), nicméně nutkání poděkování bylo uspokojeno aspoň tím, že vyprodaná Akropole začala luskat na prsty :) 

Komické situace během koncertu zabezpečily mobilní telefony, Nils sice na začátku upozorňoval, ať si první řady mobily vypnou, ale první řady nic...snímače, bedny a vůbec elektronika nasnímala kromě klavíru i mobilní tdn tdn tdn tdn :)) Mikrofony byly dokonce tak nahlas, že i rozbitá lahev mezi diváky se rozezněla ještě v reproduktorech...což Nilse pobavilo, aspoň bylo vidět, že nevnímá jen sebe. 

No a pak to přišlo...opět jako minulý rok jsem stála u merchandise...tentokrát už jsem věděla, co si koupit..ale ten zbytek byl úplně stejnej...koupím si desku (kterou nemám kde přehrát :D) a nechávám si jí podepsat...opět jsem ztratila schopnost mluvit a jen jsem se červenala a připitoměle usmívala :)) Když jsme pak s Klárou odcházely z Akropole, tak jsem měla ještě šanci na nějakou holou větu, protože stál před Akropolí a telefonoval...ale pro změnu jsem zas přestala mluvit a jen culila se...tak třeba příště...až budu kupovat noty k tomu piánu, co budu pořizovat, tak bude prostor na soukromé hodiny :)

Jan Kuča fotograf