A je to tu, další změna přede mnou, nebo vlastně už za mnou. Dala jsem výpověď na vrátnici. Ano, bylo to velké rozhodnutí, aneb jak mi řekla NK Janča, je těžké odejít z teplého místečka, kde máte vše zautomatizované, skvělý kolektiv a spoustu kontaktů a rychlý internet (na kupovaní novinek z oblasti hudby), případné soutěžení na Radiu 1, protože tu jste od 5:15-17:15, takže velká šance na potkání soutěže.
Dnes, pondělí 24.2., kdy má svátek můj synovec, tu jsem od 14h do 17:15 naposledy. Tak si naposledy užívám ubytování, rozměňování peněz, půjčování praček, asi se překonám a připravím rozpis praček na další měsíc.
Díky vrátnici jsem se naučila spoustu věcí, mluvit s lidma, diplomaticky řešit problémy vždy s úsměvem (i ke konci 12h služby), vyjít každému vstříc, vždy to nějak jde, delegovat nahoru (na vedoucí), mluvit po telefonu anglicky, mluvit vůbec cizími jazyky, rychle počítat kasu, s platebním terminálem, nahazovat pojistky, vyčistit filtr u pračky, ...no nic, za chvíli padne a zatlačím slzu, ale je čas popojet po těch...7 letech tady!
A je to tady! Krev, pot, slzy...rozuměj čokolády, slzy a střeštěný tanec = titul v kapse!
(Franz Boas, můj idol! předvádí domorodý tanec)
A první pocit po zkoušení?
Šlo to podle abecedy, takže jsem šla poslední (třetí/čtvrtek) den našeho oboru v závěru dne (10:30, haha)...to nejlepší na konec :))) Nervy neuvěřitelný...od úterý střevní potíže, konečně jsem využila endiarony, který jsem měla do Uzbekistánu (takže Kláro, nevyhazovat). Všichni psali a uklidňovali, že jsou neuvěřitelně hodní, ať nejsme nervózní...to je příkaz jako "spi už!", to rozhodně člověk hned usne :)) Největší strach jsem měla asi z pověstného rýpání do diplomek, pak začátek zkoušení okruhu ekonomie (protože jestli by někdo rýpal do mojí výstavkové práce, a pak mě ještě rozhodil špatnou otázkou třeba Mundell-Flemingovým modelem s platební bilancí, kterýho jsem se tak bála, že jsem se ho dokonce strachem pochopila a naučila a to díky ekospace, a nejen jeho! záchrana největší!!)
A všechno bylo, jak říkali ostatní, byli moc hodní, usmívali se, vedoucí komise zhodnotila hned na začátku mojí práci jako zajímavou a pěknou (tak mě hned napadla myšlenka, že ta modrá vazba se stříbrným tiskem je pěkná, haha). A jak se říkalo, představit DP stručně, max 5 minut...já si to časovala a doma jsem jí měla téměř na 7min...nakonec jsem měla možnost říct jim všechno, co jsem chtěla a i se mě ptali, tak jsem měla radost, že jsem měla možnost se vypovídat, když už s tím byla taková práce :)) Otázky u zkoušení se pak vztahovaly k práci, což se velmi hodilo, protože jsem je mohla propojovat s tím veledílem :))) U gratulací mi bylo pak bylo řečeno, že doktorandský je jasná volba...jsem se tomu tak bránila, ale ještě to zhodnotím.
Protože všechno to psaní a učení už tlačilo trochu na psychiku a gradovalo do takových stavů, že jsem měla chuť založit Ministerstvo Silly Dance na motivy...
...chudáci sousedi pod náma, to moje "poskakování" v XXXL tričku DekkaDancers v růžové baletní sukni na hlasitou hudbu jim asi musela připadat, že jim každou chvíli přistanu na hlavě.
A ještě jednou se omlouvám, mami, že jsem ti zatajila, že den D je ve čtvrtek a tvrdila, že je to pátek :)) Snad jste to se Sašou včera oslavily tím "polárkáčem" :DD Já taky oslavovala lehce...nalačno...celé odpoledne...bohemkou...dneska na poslední vrátnici léčba apobrufenem :) Ach ano, po těch dlouhých letech jsem dala výpověď, na cokoliv někdo narazíte na poloviční úvazek, sem s tím!
A jestli to někdo dočetl až sem, tak díky za podporu a děkovné (realistické - vítej v bodě nula, ...) zprávy a vůbec!
Tak Ti milá maminko, přeju všechno nejlepší k svátku! A nepřeju jen já, vrcholkyhor, kde je kvůli Tobě nádherný počasí, Z. Lukeš, který jen pro Tebe udělá vycházku po Praze 7, Cílek, který pro Tebe napíše knížku, ale taky úžasný, krásný a vtipný klavírista Nils, co pro Tebe zahrál v Londýně (s předstihem, teď má volno:)
