V sobotu večer po několikátém bouřlivém potlesku v ND jsem se rozhodla věnovat samotný příspěvek tomu pro mě stále neuvěřitelnému a nepřekonatelnému kousku. Kousku, který už jsem viděla tolikrát, že možná víckrát už jsem viděla snad jen naše představení (rozuměj Danse in Extremis) z dvdčka.
(převzato z webu ND)
Už od pátku (možná už od předminulého) jsem byla jako na trní. V sobotu jsem oblíkla mou nejlepší a nejoblíbenější tylovou sukni (baletkovskou) made by maminka a svůj nejlepší kabát od Desigualu a vypravila se do ND na Čarodějova učně. Ano, zase...už po šesté. Stále jsem totiž neviděla druhé obsazení!! Ne že by Ondřej Vinklát nebyl mého srdce žampión, ale Konvalinka je Konvalinka...Představení hráli od 14h a 19h, vždycky, ale úplně vždycky se obsazení ten den střídají...Jenže nikdy dopředu nevíte, které bude, to napíšou max den předem, proto jsem si koupila lístky od dvou i od sedmi. Ale aby výjimka potvrzovala pravidlo a abych to nebyla já, v sobotu se to nevystřídalo, protože bylo zahájení festivalu Zlatá Praha a Konvalinka tancoval tam...Co naplat, šly jsme s Martinou od 19h (na to představení jsem si shodou náhod koupila dokonce ty lístky 2 omylem :D).
Předesílám, že tento příspěvek obsahuje prozrazení konce. Ale předpokládám, že Krabatem od Karla Zemana prošli všichni, kdyby ne, tak může zde.
Začátek...padající sníh...teskně hrající housle...hluboký hlas zašeptá Krrrabatéé tak, až vám projede mráz nejen po zádech. A pak už to pokračuje ráz na ráz...havraní letka, u které máte pocit, že letí s nimi. Příchod do mlýna s upsáním duše, vymetání mouky, havraní výlet s pozorování holek na louce, které se svléknou do minišatů, takže mi je pak za ně až do konce představení pořád zima...no a pak ty duety...v prvním duetu hrají 2 harfy a pár tančí s takovou lehkostí jako kdyby tančil na jejich strunách...v duetu je pár mých oblíbených prvků, které mi nesmí uniknout - jeden je na zde přiložené fotce, si člověk myslí, jak si to nejde nevšimnou, ale je to takový mžik...a na závěr během točení vyhazování partnerky do vzduchu...Ránu do srdce pak udeří samotný hrůzostrašný Mistr, kdy svým kouzlem utopí Dorotku (tu z duetu) a jejího milého Tondu, nejlepšího kamaráda Krabata, zabije. Eh, mě to dojalo i teď, jak to píšu...předesílám, pro slabší povahy je povinnost si připravit kapesník. Když zapomenete, nevadí, volně se probrečíte do přestávky, která je hned vzápětí po pohřbení daného páru.
(převzato z webu ND)
Po přestávce přijetí nového učně, havraní výlety, druhý duet, tentokrát Krabatův...ten je plný zvedaček, u kterých ani nedýchám a ani na pošesté mi nejde do hlavy, jak to v tom vzduchu dělají...a ta radost a zamilování, co z nich sálá! Není pak divu, když si jde Kristýnka pro Krabata do mlýna, tak pozná, který z havranů to je...i když já už ho taky poznám :D Než se to ale stane, ještě musí přeci utíkat spolu před Mistrem a měnit se v různá zvířata. To ND scéna zvládla geniálně, přeměny zachycuje projekce na zadním plátně. Vůbec celá scéna je jednoduchá, ale nápaditá a dá se rychle přestavět. Koho náhodou přestane bavit tanec (což nechápu, ale stává se to), má spoustu možností se zabavit něčím jiným. A když ani scéna nezabere, stačí zavřít oči a poslouchat hudbu Zbyňka Matějů, která vás 100 % strhne. Představení je částečně na živou hudbu malého orchestru, částečně na reprodukovanou velkého orchestru. Nicméně nehrají každý zvlášť, ale ve většině případů doplňuje malý orchestr reprodukci, což je napínavý, aby se hráči trefili (ještě s tancem)...nebo snad ne? :) A poslední zmínka, kostýmy, opět jednoduché a nápadité...třeba šaty tanečnic jsou oboustranné - černo-zelené, takže když se svléknout, jde zelená použít jako tráva...a krásně se točí :)) Ano Ančo, rozhodně si je necháme ušít! Na tu naší slavnou promoci třeba :DD Nebo pak pro pány, mají bílé hodně mini šaty ;)
(převzato z webu ND)
Napjatá jsem byla až do konce...někdy je horší, když víte, co přijde, málem jsem si rozdrtila dlaně, když Kmotříček odnášel Mistra pryč, jestli se ten prvek povede, nebo se zas bude Zuzka někde chytat v letu a držet se za jednu ruku...tentokrát se to povedlo. Uff...Závěrečný veselý tanec v oslnivém azurovém počasí (konečně přestalo sněžit) a padajících barevných papírkách vám rozzáří úsměv na tváři. Následuje pořádná odměna pro tanečníky, hlasitý aplaus...tentokrát byli lidi nějací líní tleskat, nebo to bude tím přízemím...přeci jen jsem tam dole byla jediná, kdo zakřičel bravooo, až se na mě nějaká paní s přísným pohledem otáčela, tak jsem se na ní usmála a tleskala ještě hlasitěji. Mojí sršící upřímnou radost, veselou náladu, nevnímání reality a bezstrarostnost mi totiž nikdo po představení do konce večera nemůže vzít!
Těším se na příště, snad už konečně na druhé obsazení, a když nebude, tak to aspoň uvidím lichýpočetkrát.
A koho ani tenhle příspěvek nenadchl, ať se podívá na profi recenzi z ČT, nebo na profi fotky z představení.
(převzato z webu ND)
