Wednesday, August 7, 2013

Owen Pallett po třetí!

Pevná jistá ruka a při tom tak volné zápěstí...Owen Pallett, houslista a zpěvák, který dřív spolupracoval s Arcade Fire, poté vystupoval sólově pod názvem skupiny Final Fantasy, což nebyl tak šikovný název pro ty, co si "kupují" hudbu na internetu, protože vždycky vyjelo tisíc odkazů té PC hry Final Fantasy. Nicméně od druhého alba začal používat své jméno, Owen Pallett...až do dnes :) 

A jak se dostal až ke mně? Začalo to tenkrát, před mnoha lety (2006), kdy jsem díky Danovi poznala kapelu Final Fantasy a zjistila, že za týden od mého poznání má koncert na Strahově v 007. A tam se to stalo, naprosté propadnutí jeho kouzelné hudbě i koncertům. Probíhal tak, že asi po druhé písničce si všichni sedli na zem a on hrál a zpíval, zatímco jeho asistentka? měla starý zpětný projektor a promítala na prostěradlo různé pohádky a obrazce, což kulturní zážitek určitě prohloubilo. Tenkrát jsem i poprvé viděla a uvědomila si, jak vlastně hraje. Nahrával si jednotlivé smyčky zvuků a pak do nich hrál a zpíval, což když už máte nahranou osmou smyčku (všechny hrají souběžně) a do nich nahráváte další...je docela mazec (klikni). 

Další koncert mě čekal v NOD Roxy (2010), kdy jsem stála v první řadě přímo před ním...Opět naprosto pohlcená celým koncertem. Tentokrát už nehrál sám, ale měl tam ještě pomocnou ruku na klávesy střídavě s bubny myslím...

Každopádně se dostávám k pondělnímu (2013) opět naprosto strhujícímu koncertu konajícím se v MeetFactory. Lístky na koncert jsem tentokrát vyhrála na Radiu 1 (občas se vyplatí hlasovat v hitparádě!), takže milé překvapení. Tentokrát už měl Owen i předkapelu DIY duo Buke & Gase. Asi do teď jsem (i s Káťa byla) zmatená, jestli ta osoba hrající na kytaru je žena, asi byla, ale nechápu, když se ptala na jakékoliv české slovo, tak zněla jako chlap...záhada. Předkapela byla taková, zvláštní, až pak trochu stejná. Owen začal hrát ve 22h. Stála jsem ve druhé řadě, opět přímo před ním. Letos už měl i další dva hráče, basová kytara a bicí. Sám hrál na housle (kupodivu :D) a klávesy a samozřejmě na tu techniku, co dělá ty smyčky, a ještě zpíval. Asi po třetí písničce chlapec, který stál přede mnou (a měl opečované vlasy takovým způsobem, že suma času, který jsem strávila já a moje vlasy za celý život, je podstatně kratší), odešel, a já byla zas v první řadě. Zase jsem měla ten svůj výraz úplného mimoňství, oddání, 100% štěstí,  jiné dimenze, nevím, jak to víc popsat. Kdyby mě někdo viděl, tak umře smíchy. Hrál ze všech tří alb a čtvrtého, budoucího, co má vyjít na podzim. Co mě trochu naštvalo, řekl, že tam v publiku stejně nejsou Češi, ale jen expats, ale odpouštím mu to :D Na závěr koncertu před přídavky se zeptal, jestli má někdo nějaký dotaz, ...něco tam proběhlo, ale Káťa měla nejlepší...snad to můžu prásknout (will you marry me?). Škoda, že to neřekla nahlas :)) Už ani nevím, jestli byly přídavky 2 (jakože se vrátili dva krát), nebo byl jeden hodně dlouhý...stejně tak jako koncert, dohromady téměř 2 hodiny. 
Po skončení a celou cestu domů jsme s Káťou pištěly, jak to bylo skvělý, jak je úžasnej, a jaký je to našeho srdce šampión! Však posuďte sami! klip

Uprostřed koncertu jsem si říkala, že někdy v budoucnu, v dalším životě, se nesmím zapomenout naučit na housle a klavír a taky se tanečně propracovat do divadla a jako odpočinkový projekty si tancovat krom klasiky něco jako Dekkadancers. Takový můj plán. :D

A co se týče MeetFactory, tentokrát dobře nazvučený, začali točit pivo Matuška a koncert byl nekuřácký, takže co víc si přát!

Takže asi teda zase za tři roky? :)

Káti fotky:




Tuesday, August 6, 2013

Ohře, bouřka, Vary, Loket, palačinka, houpačky a lázně Kyselka

Nemyslela jsem si, že vůbec nějaký příspěvek z 3denního plutí po Ohři vůbec napíšu, ale tak nějak jsem si uvědomila, že přeci jen pár zážitků bylo (nebo spíš újem? hlavně že průjem nebyl). 

Trasa byla stejná jako minulý rok, z Lokte do Lužného, což jsou tři dny volného pádlování. Do Lokte jsme přijeli už ve čtvrtek na večer, takže byla noční procházka pohádkově osvíceným městečkem. Kemp jako loni těžil z dobré polohy, žádné zlepšení např. sociálek neproběhlo, pan vedoucí stále stejně důležitý. 
Pátek byla kratší trasa, cca 17 km do Karlových Varů. Kemp byl oproti předešlému menší a komorní, takže by se zdálo, že lepší, nicméně jsme narazili na nějaké primitivy. Došlo mi, jaký je to tíživý pocit si uvědomit, kdo všechno kolem vás žije a může vás ovlivnit a ovlivňovat řízení státu a tak...Večer jsme strávili v centru KV. KV znám hlavně jako účastník filmového festivalu. Bez něj je to město úplně jiné! Víc nesmyslných stánků s kravinama a 100% výskyt rusky mluvících lidí. Chtěli jsme zajít na palačinku do okýnka, kam chodíme pravidelně o půlnoci během festivalu...jenže měli zavřeno?!!! To byla podpásovka, zavírají totiž v 19h a my přijeli 19:15...ehhh. Újma celého pátku, možná i zájezdu.
V sobotu nás čekal delší úsek, přes 20 km do Vojkovic, kde je obřímý kemp, opět vejvar jako kráva, takže zlepšení sociálek, či zvětšení kapacity stánku nehrozí. Na druhou stranu v tak velkém kempu se vždycky najde několik (možná i desítek) kytár, takže je možnost se k někomu vetřít a zazpívat si. Minulý rok jsme potkali 2 kytaristy, kteří fantasticky hráli na 12cti strunky a znali všechno zpaměti! Vkus měli přímo vytříbený, od českých písniček pro náročnější posluchače až po zahraniční Pink Floydy a podobné. Letos to byl jeden pán (měl přezdívku Bobr, chudák), který hrál a zpíval tak intenzivně, že už ve 3 ráno jen sípal. Vkus opět vytříbený, vzpomněla jsem si na svá mladá léta, když jsme ještě jezdili s maminkou, hrál komplet tvůj náročnější výběr, mami! Což mě dost potěšilo, protože už ho prakticky nikde neslýchám (buď ho nikdo neumí, nebo než se přehrají všechny ty nutně nudně votravný písničky jako Okoře, Severní větroprdy a Medvědi, tak je ráno). Písněmi proložená noc byla originální taky díky počasí. Několikadenní vedro se postaralo o bouřky, které naštěstí nezasáhly kemp, ale přešly kolem něho. Všude kolem nás se jen blýskalo v mracích, takže bylo světla jako ve dne, parádní světelná show! 
Nedělní vstávání bylo velmi líné...zůstali jsme mezi hodně posledníma v kempu a před polednem se vydali na posledních 12 km. 
Všechny tři dny bylo slunečné počasí, já se klasicky spálila hned první den :))) Pršet začalo, jak jsme vrátili lodě, takže štěstí. Po vrácení lodí nás čekala asi (jen :D) 2hodinová cesta vlakem zpátky do Lokte, kde jsme zneužili známých a jeli s nimi autem do Prahy. Bouřky s vydatným deštěm nás chytly na cestě, což by ani tak nevadilo, kdyby fungovaly stěrače, si člověk uvědomí, až když tak strašně prší, jak jsou důležitý :D Nicméně jsme dojeli v pořádku, sláva Šťable! 

Tak tedy za rok zas...ale s malými změnami, už ne lodě od Dronte (už jsou to trochu muzejní kousky), nespat v kempu u KV, ale u jezu Hubertus, kde mají houpačky, vzít si ukulele a pak už nevím. Jinak snad potěším všechny fandy lázní Kyselka, opravují se a možná nespadnou!

AHOOOOOOOOOOOOJ!

fotka už z minulého roku (2012)