Saturday, June 30, 2012

Turkistan-Almaty-Tashkent-Moskva-Viden-Praha




Zdravim vsechny ctenare! 
Dnes bylo v planu odjet do Shymkentu a pobyt den ve meste, 
uz ne v kyslaku, uz ho mame nejak dost, ale co osud 
nechtel...pan domaci nas pozval na svatbu! 
Jakmile jsem slysela slovo svatba, hned jsem se zacala culit na Rudu, 
kterymu se jen zatocila hlava, protoze uz chtel opravdu,
 ale opravdu dnes odjet. Svatba bude v nedeli, 
platit vstupny nemusime, teda zatim :))). 
Prej uvidime, jak se dela plov ze 40kg ryze, pak nevestu a 
hlavne si poslechnem 
ty peckovy svatebni hity :))) Minule jsme v 
Turkistanu uz poslouchali, za 30 min uz jsem toho mela plny zuby a z hotelu 
jsem pak slysela jeste asi 100x Titanic, ale pak i Modern Talking! :))) 
Svatba nam zmenila plan, do Almaty pojedeme 
primym busem primo z Turkistanu a ne az ze Shymkentu. 
Rudy uz si masiruje nohy, protoze pojedeme asi 18h - 
pres noc :))) Jinak se nic nedeje, je tu hrozny vedro, tak si 
kupujem zmrzliny, koukame, jak se zivot v kyslaku sine...je to porad to same, 
ac ma nekdo novy luxusni dum, stejne tam ten agarod s rajcatama a ogurcema 
ma a stejne tam ma i tu kravu, pan mamy stejne vali 
testo 
na 
zemi a stejne maji stale jednu plotynku, pod kterou bud zatopi kravym 
trusem nebo gazem.
Timto se asi s vami loucim, na net se v Almate sice dostanu, ale na 
psani prispevku uz asi cas nezbyde. 
Takze dekuji za sledovani fotek a cteni prispevku, tesim se na vas v Praze, 
nejake promitani fotek s poutavym vypravenim 
urcite usporadam.
A drzte nam palce na tu nasi pekelnou cestu, poletime asi 36hodin - 
Almaty-Tashkent-Moskva-Viden a Viden - Praha 
busikem.
fotky:
http://www.facebook.com/media/set/?set=a.10150954260319500.438968.676379499&type=1&l=39b7e9c5ee

Friday, June 29, 2012

Turkistán



Uz jsme v Turkistane a ja jsem opet zdrava. V hotelu jsme se zeptali pana domaciho, kde muzeme najit Uzbeky, protoze jsme se chteli jet do hor ochladit. Pan domaci rekl, ze jsou vsude tam, kde se pestuje chlopok, coz nam vyrazilo trumfy z ruky a bylo nam jasny, ze v horach nebudou :((( Pak jsme panu domacimu podali mapu, docela rychle se zorientoval (jinak lidi, kdyz jim tu ukazem mapu, tak nam prijde, jako kdyby ji videli prvne!) a poradil nam, v jakych vesnicich mame hledat. Rudy chtel jet do jedny, ja do jiny, tak jsme jeli do ty, co jsem chtela ja :DD, vzali jsme taxika, bus tam nejezdi a pan taxikar se ptal, co do vesnice jedeme delat, jestli se jedeme podivat na sochu Stalina, tak jsme rekli, ze jo :DD a ze hledame ubytko, tak nas odvezl rovnou k sobe. :)) Dobre to Rudy domluvil, dobre onnn! :)) Nas novy pan domaci bydli v novem dome, postavil ho sam, ale na nove koupene parcele, kolem jsou taky nove domy, nase vesnicka cita vubec 16 000 lidi, kazdy tu opravuje barak, jsou videt plastove dvere, nova zelezna vrata, zavadi se voda do domu... Jak je tu vic mista (CR uz neni mensi jen 6x oproti minule zemi, ale rovnou 36x), tak jsou domy vice od sebe, vetsi zahradky a prijde nam, ze i sousedi uz u sebe nejsou tak nakybleni jako tomu bylo napr. u Buchary, coz je pro nas docela blby). Pan mama a mama pana domaciho nemluvi rusky, coz je docela blby, protoze pan tata je od rana do vecera v praci. Ale tak ho zpovidame u vecere. Pan domaci slouzil v Nemecku 76. - 78. roce a udelal si srandu ze sousedu, ze prej jsem jeho dcera, co si tam udelal, a prijela jsem ho navstivit :DD Ma taky syna v mem veku, tak uz me tu zas vdavali :DD Uz jsme vyzkumove docela vycerpani, uz nam to tolik nejde to vyptavani, je to porad to same, za svazu bylo lepe, byla prace, byly penize, ted neni nic...ale vsichni si tu ted opravuji a stavi nove domy :DD Aneb jako by rekl Rudy, rozeny kral stredoasijskych kyslaku, budeme budovat, az se budou hory zelenat a reky vysychat! :)))
Dnes asi nic zavratne vtipneho nenapisu. Snad jen, ze kdyz jsme jeli v taxi kolem Stalina, tak pani v aute zahlasila, ale Stalina nam NEVZALI! :))) To je dobre pani, ze vam ho tu nevzali! :) Ale co by za nej dali na takove Ukrajine! :)) (pozn. od Rudyho, vzdycky takhle neco suse zahlasi, ja se dusim smichy a lidi koukaj...no prekladejte jim to!)
No a nas zivot se ridi heslem, hlavne nic neuspechat...tuhle mel R. napsano v deniku denni plan - vyprat si tricko, koupit vodu a vyckat odjezdu do dalsiho dne :DDD tesim se na hekticke prestupy na Mustku! :)))
fotky:
http://www.facebook.com/media/set/?set=a.10150954260319500.438968.676379499&type=3&l=39b7e9c5ee

Sunday, June 24, 2012

Dokonalý park Sayram



Jsme si s Rudou vyhodili z kopejtka, tech 2,5 dne vyslo na hodne penez, ale udelalo me to nejspokojenejsi za cely pobyt tady. Jeli jsme do hor, teplota kolem 20-25 stupnu, naprosty idela nez ty 45 zase dole.. Bydleli jsem u rodinky, varili skvele, jidlo 3x denne, porad nam rikali, jak je vsechno bio a eko, protoze maji vlastni hospodarstvi, musim uznat, ze takovou chut masla jsem jeste nikdy nezazila :))) Ale to bio a eko je museli naucit turisti - hlavne Anglie a Francie, jako Cesi jsme tam byli prvni, myslim, ze kvuli cene. :))) Priroda byla krasna, ale i tam jsme nasli ekoskladky, rozumej strepy a platy:)) Jeden den jsme sli na vetsi vylet, prevyseni z 2 200 m. n. m. na 3 300 m. n. m. Museli jsme mit pruvodce, pan jel na koni, my sli pesky, ale pekne se slo. Kopec jak krava, ale vse vynahradily krasne
pohledy a dotek snehu :) Byla tam naprosta pohoda, nikde nic nervalo, nevrtalo, netroubilo, jen sumel potok, zpivali ptaci a pofukoval vetrik. Dokonce byla i 2x bourka, ze ktery jsem byla hodne nadsena :)) Udelala jsem si tam i novou malou kamaradku (je na fotce, chodi do 4. tridy), za 2 dny jsme se tak zkamaradily, ze jsme obe brecely, kdyz jsme se loucily. Pani sice rikala, ze se ji styska po mame, ale to jako NENE :))) Samozrejme jsme delali i vyzkum, je to super, kdyz do vas furt nekdo neleje vodku a nic se pak nedovite. Je vtipny, jak se Kazasi a Uzbeci nemaji radi. Kazasi rikaji, ze Uzbeci jsou hrozny nacionalisti a ani za svazu nechteli mluvit rusky a ani neumi, coz muzu potvrdit, pokud holka nebyla ze vzdelanejsi rodiny, tak fakt nemluvi. Uzbeci zas rikaji, ez Kazasi nic nedelaji a jen by brali. :))) Zase jsme se neco dozvedeli o svatbach a jak bylo lip za svazu...
 
Zitra jedeme do Turkistanu najit na tyden vesnicku a pak hura do Almaty a domu. Doufam, ze mi bude nejak lip, je to tu zas lazaret, Ruda se potil z horecek v horach, ja dneska...
 
Jo a holky, mala rada, vemte si nejaky prasky na uklidneni zaludku, je mi tu kazdy tyden desne zle, jak do vseho lejou litry oleje, mam pak desny krece v brise.
 
To je asi vsechno, diky za prizen a z Turkistanu ahoooooooj!

Wednesday, June 20, 2012

Reakce na Jak se dela veda na hnojarne

Vzhledem k verejne publikovane kritice v britskych listech ohledne naseho rozpoctu jsme se s Rudou rozhodli snizit naklady a zacit vybirat kose. Tato strategie narazila na v Evrope nevidany problem a to takovy, ze v Uzbekistanu ani v Kazachstanu nejsou odpadkove kose. Bohuzel pri literarni resersi jsme o takove veci zminku nenasli. Ani po 2h sledovani poulicnich psu jsme na zadny pouzitelny kontejner nenarazili.
Chteli jsme take snizit naklady na dopravu, ovsem v zemich Stredni Asie je taxikar kazdy, kdo vlastni auto, Take je tu kazdy mrstny ekonom a cestu si umi radne nacenit.
Spani pod sirakem ma jiste sve kouzlo, ktere bychom radi vyuzili, ovsem toto kouzlo nepricaruje kazdodenni povinnou registraci o pobytu v Uzb. Pan majitel hotylku v Samarkandu asi take nasel tento clanek, proto nam vratil 5 dolaru a vypl elektrinu v celem hotelu. (ne, sranda, nic nam nevratil, jen cely vecer nesel proud)
Jak se dělá věda na hnojárně, 1. díl 
http://www.blisty.cz/art/​63368.html
Kterak se studenti i pedagogové učí tahat za finanční vemena, 2. díl
My, krávy počítačem řízené a mlhavá předpověď dojivosti, 3. díl
Čtvrt miliardy ze státního rozpočtu - pořážka vědeckého dobytka, 4. díl
Když na hnojárně místo dojení krav kibicují do řízení jaderné elektrárny, 5. díl
Jak se dělá kádrová politika na hnojárně - seniorské intermezzo
240 promrhaných milionů ze státního rozpočtu ...a jeden antropolog - druhé
intermezzo (reakce na první článek Petra Kokaisla)
Kokaisl, Kotrba: Nepřesnosti v článcích o zemědělské univerzitě
----------------------------------------------------------
Reakce stran odborné veřejnosti
Petr Kokaisl: Zjednodušující a amatérský pokus o morální popravu
Lukáš Zagata: Kritika výzkumné práce České zemědělské univerzity je zaujatá
Jan Mert: Univerzita není továrna na (vědecké a pedagogické) absolutno
Ivan Vrana blog

Kazachstán



Tak jsme uspesne prekrocili hranice s Kazachstanem, ani jsme moc dlouho necekali a ani nam nedelali problemy. Jeste jsme si projistotu koupili registrace, ale nebyly potreba, nikdo je po nas na hranicich nechtel. Hned na nas na hranicich desne vobral taxikar, domluvili jsme s nim cenu 600tenge za jednoho, pred tim chtel 750. Jenze kdyz jsme prijeli do Shymkentu, tak ze chce vic, protoze nas odvezl az do mesta, kam jsme chteli a chtel presne ten rozdil. Jsem se mu vysmala a samozrejme to zaplatili zejo, jsme s R. takovi dobraci.

Shymkent
Prijdu si jak v Jirikove videni, jsou tu jiny znacky aut - nejen daweoo nebo chevrtolet, holky tu maji minisukne, nejnovejsi mobilni telefony a ceny skoro 2x drazsi, nez v Uzb, z cehoz moc s R. nadseny nejsme, ale co nadelat.
Behem jednoho dne jsme zajeli do nejvetsiho kyslaku a nasli ubytko. Rodinka je takova podivna :)), ale dobry, nicmene musime priste rici 100x, nejen 50x, ze chceme okusit nacionalni bluda, vcera jsme meli testoviny zality olejem s rejzi a bramborama :D jeste jsem mohla uplacat knedliky a meli bychom vsechny prilohy v jednom, ale ne, nebudu si stezovat, jsem rada, ze jsme meli vubec neco k jidlu, uz jsem tomu po te desate vecer prestavala verit.
Pocasi, je tu sileny vedro, kazdej den snad vetsi a vetsi...rikaji 40 stupnu, ale podle me je snad i vic, coz je pro nejaky zkoumani fakt pitomy, rano zas takovy ptacata nejsou, po osme vstavaji, to uz zacina byt vedro a nez stihnem po snidani nekam vypadnout a pozvat se k nekomu na navstevu, je neskutecny vedro.
Jeden den jsme sli na prohlidku okoli, pekne jsme se s R. spalili :)), dalsi den jsme jeli do mestecka se podivat na pamatky, co psal LP, to neznali ani mistni, mel tu byt nejaky minaret z 12. stoleti ci co, mistni vubec nevedeli, tak to R. shrnul, ze matros z minaretu je na stavbu nejakeho soucasneho baracku taky dobrej. Pak jsme nasli stare hradby, jen hlina zarosltla travou a strepy. A tim se dostavam k odpadkum...je to naprosto sileny, vsechno hazou na zem a hlavne skleneny lahve, strepy jsou tu naprosto vsude. Asi tu rozjedem bussiness s tridenim odpadu, tady ty lahve sbirat, tak jsem milionar.... Rozdil mezi Uzbeky tu docela je, ale spis to mame z pozorovani, je to raznica :)), hlavne ta ekonomicka, ale nazor, ze bylo za SSSR lepe, to je stejne jako v UZB. Ale tak se jim nedivime, meli tu vsechno a za levno, my to holt dotovali, ale to jim tu nikdo nevysvetli, lidi jsou tu jako v UZB takovi trochu ignoranti, maji svuj pohled na svet a kdyz jim rekneme neco jineho, tak nas neposlouchaji a bavi se mezi sebou :)) Njn..ale kdo neni v Cechach ignorant, ze?! Vsichni tu umi paradne pocitat. Dneska jsme jeli na vylet k rece, ze nas tam pan domaci hodi, tak pak ze jako benzin zaplatime, tak my, ze jo...nakonec jela cela rodinka, v aute nas jelo 8 :DD a benzin jsme platili jen my 2 s Rudou :DD. ale tak zas nam pak dali obed :) a nalili vodku, coz v tom vedru je vybornej napad :)), ja je ale zas udelala vyslech o sssr dobe a nynejsi :)))

Thursday, June 14, 2012

Fergana a rozlouceni se s Uzbekistanem

Jak koukam posledni prispevek byl ze Samarkandu. Od te doby jsme cestovali vlackem do Taskentu, kde jsme nasli CS (clovek, co vas ubytuje u sebe doma a nechce za to penize). Vyzkouseli jsme tak, jak se bydli v panelaku. Reknu vam, lepsi panelak byl v Moldavii. Privitani bylo takove zvlastni, ale nakonec vsechno ok, az na ty behajici svaby uplne, ale uplne vsude. Rikali jsme nasemu panu domacimu, ze jedeme do Fergany a chcem nejakou vesnici, pozval nas do svoji u mesta Namangan. Cesta byla asi na 6h ve sdilenem taxi. Do Fergany vede asi nejlepsi silnice, co se da v Uzbekistanu najit, takze tech 6h uteklo jako voda. Prespsali jsme jeste ve meste Namangan v panelaku u jeho brachy, tak jsem vyzkousela jeste jiny panelak. V podstate to same, krom svabu tam byl jeste silene citit plyn. Panelak byl asi z 18. stoleti, jelikoz jsme spali v uplne baroknim pokoji :))) Dalsi den jsme konecne dojeli do kyslaku. Po ceste jsem uz byla nejaka nastvana, tady proste nevite, kdy se co stane, cekate 3h nez se pojede a najedou se rekne, ze jdeme a jestli mame vsechno pripraveny a ze to bude dlouha cesta a tak...Jak jsme prijeli na venkov, dychl na me klid a pohoda, tak uz bylo zase veselo. Prijeli jsme k pana domaciho mame, otec se rozvedl a odstehoval, takze zajimavy vzorek. Panmama=general opet nemluvila ani jednim jazykem, kterym my, ale to nevadilo. Pozdeji jsme zjistili, ze muze komandovat i po uzbecky a my delame, co ona chce. Jak jsme dojeli, hned jsme dostali motyku do ruky, vypleli pul zahrady a nacesali visne. Je zajimave, jak ostatni pracuji, je to velke halo, ale po 30min jsme pracovali jen my s Rudou. Kdyz jsme cesali visne, cesalo nas asi 8 lidi, po hodine uz jsem cesala jen ja, pani generalova rekla, ze to staci u me, R. byl na zebriku a tak se rozhlidl a rika, jsem rad, ze jsem jediny, kdo tu pracuje. Jedina vyhoda tohodle mista je ta, ze mi ted vsichni lezi u nohou :))) Ve vesnici jsme se pak seznamili s jeho kamarady, pozvali se na veceri, kde probehla debata o politice, asi jen par minut, pak se vsichni zalekli, ze se o tom mluvi, je videt, jak se tu tak boji... Tak do nas projistotu nalili hodne vina a vodky, abychom info nesirili dal. Jejich vino ma 18 procent a chutna jako horsi portske, pije se tu po tech jejich kaliskach na caj, coz ma tak decku, nalejou to skoro plny a pije se az do dna...exovat vino, by se Francouzi divili :)) Jsem rada, ze jsme do Fergany jeli taky, je tu ohromny rozdil, jak je tu vic vody z Kyrgystanu z hor, maji tu dokonce i kytky u baraku!! Vodu nazyvaji cistou a krom koupani a prani se z ni i pije. Ruda je predvedl jako velky Amerikanec, kdyz nahanel kravu/tele. Deti si s ni totiz hralY (ano, vim, ze je tu Y) a sundaly ji provaz, co mela kolem krku, pak ji jeste projistotu rozdrazdily. Mistni ji pak nemohli chytit, porad ji davali ten provaz tou obvodem provazu, co mela kolem krku, coz jde pres hlavu blbe ze...Nastesti prisel Ruda, vzal si laso, udelal vetsi smycku a hravu chytil, to vam byla podivana!! Cela vesnice se sebehla, hlavne stary zensky, ktery zacaly neco stebetat po uzbecky, rusky neumi, ale tak asi neco o dobrym zenichovi bych tak hadala :)) Coz mi pripomina, kazdy mi tu prohlizi fotak a fotky, mam tam jednu z koncertu Tatabojs a fotku, kde jsem ja a moje segra s Bublajsem (bubenik a zpevak TB), kde nas drzi kolem pasu. Pani se me ptaly, jestli je to muj manzel, hihi :)))
Ve Fergane jsme zazili i vylet do mesta - Namangan, kde nas cely den provazela jedna 19leta slecna, rikejme ji princezna, dcera pana zubare, tezce za vodou. Po 2h uz jsme si s ni nemeli co rict, jeste, ze R. porad mluvi...Navstivili jsme praxi pana otce, plna cekarna lidi, ktery vypadali hooodne zoufale, pak vlezli do ordinace, tam 2 kresla a na nich lidi, kterym delali zrovna nejaky novy zuby, vsechno v rouskach a rukavicich, my tam uuuplne spinavy  rikajic nase jmena a ze jsme z Cech....hrozne jsem se stydela. Nase princezna nas pak nutne musela vzit do mesta 40km od Namanganu s tim, ze je tam nejaky park. Fakt se nam tam nechtelo, nechtela se nam platit cesta a nikam cestovat. Ono by tu cestu jako platila ona, ale my ji pak zas zvali na piti...takovy moderni destruktivni potlac :)))) No, jeli jsme tam zejo...asi 100x jsme odmitli a pak uz sedeli zase v necim aute...ehhh!! Mysleli jsme, ze to bude prirodni park, ale on to byl zabavni park!! My jeli na pout!! Vsechno tam uz bylo tak absurdni a den byl opravdu psychicky narocny, musite se furt smat a delat, ze je vse ok, pritom uz vas to neskutecne sere, ze jsem se tam rozesmala a z toho se rozbrecela, nebo tak oboji najednou, znate to u me. Vydrzelo mi to asi 40min. Princezna nevedela, co se deje vubec, R. si ze me jeste delal vetsi srandu. I pres tohle moje divadlo me pak zvala princezna k ni domu, at tam prespim, coz jsem FAKT NECHTELA, protoze nevim, co bych tam delala.
Ve vesnici jsme se pak potkali jeste s jednim cestovatelem z Izraele, co cestoval do Kyrgystanu, spal u nas doma, tak jsme meli aspon izraelske rozptyleni.
Cesta domu byla trochu zase organizacne narocna, jako ted taky vsechno. My chteli rano, tak nakonec odpoledne i s nasim panem domacim, co prej budem delat v Taskentu. Ja chtela net, prijeli jsme a bylo vse zavrene. Chteli jsme si jeste koupit registrace do hotelu, tak prej ok, no tak to dela dneska, ze prej v 8h to bude doma. V 8h jeste vsichni spali, jen ja sla na ten net. Pripravu na vyrizeni registraci uz jsme zacali (teda Ruda) predevcirem, asi tak 10x denne to musite taktne pripomenout nejakou otazkou. Uz z toho nemuzu. 
Ale dneska konec, jedeme do Kazachstanu, do Shymkentu, tam prespat a dalsi den Turkistan a hledani nove rodinky. 

Jeste jsem se chtela zminit o cestach a ridicich, ale to zas jindy, uz musim letet nakoupit a domu bejt v pozoru. Zajimave je, ze se tu predjizdi z obou stran, obcas si pripadate jak v te digihre, kde jezdite s autickem a vyhybate se ostatnim, kde to jde. Pri predjizdeni se troubi, v noci vyblikava dalkovyma...dalkove jsou tu hodne oblibene, hlavne, kdyz jste blizko za druhym autem nebo pri potkavani se :DD Jo a taky nam vcera hrali v aute Modern Talking, jsem rada, ze jsem je tu slysela, fakt balzam pro usi, uz mi hrabe z tech jejich tradicnich pisnicek v moderni forme, stejne tam maji porad ten jeden a samy tradicni nastroj - do tykve napichnuta nasada od kostete a natazeny 3 struny. 

fotky nejsou, puste si pisnicku od Modern Talking sery sery lejdy, mas hodinky smejdy, netikaj a nejdou, nikdy nepudou :)

Wednesday, June 6, 2012

Samarkand


Tohle mesto videt jako prvni, tak se mi asi zbytek Uzbekistanu nelibi. Je toho tu opravdu hodne co k videni + je to takovy civilizovany. Na turisty tu jsou opravdu pripraveni, takze do kazdeho palace a mauzolea platite nehorazne sumy, 6000-15000sum. My dali jen penize za Registan, docela vtipna historka, prisel za nami policajt, my uplne podelany strachy, co chce, a on, jak se nam tu libi a jestli nechcem na minaret a bla bla a ze za 30 000sum oba. Ruda mel 2 000sum, ja tech 30 mela, ale rekla jsem, ze mam jen 24, takze jsme sli za 26 000sum, hahaha. :))) Mozna se tam da jit levneji, nevim, rikal, ze ne, ale tomu tady nemuzete verit. Dostali jsme se do Registanu na minaret, cesta nahoru byla krkolomna a docela nebezpecna, nahore byl jen trochu odkryty plech na jednoho clovek. Vyhled na cele mesto, byl zapad slunce, no krasa. Kdo tam chce prozit romanticke chvilky, doporucuju s sebou pribalit nuzky na plech a vytvorit tak vetsi otvor pro 2 lidi :))) Pak nam tam mistni klucina vypravel o vire a jak mu davala otazky na telo jako kde se modlili, kdyz byly zavrene mesity za svazu, co nynejsi prezident a cirkev a tak...tak prej dobry, jakou jinou odpoved bych cekala, ze :DD

Jo a taky jsme se osmelili a zacali jsme si davat toceny zmrzliny, je to fakt laaabuz! Velka stoji 1000sum a dokonaly, zatim nam nic nebylo :))

A bazar, ohromne misto, spousta lidi, vetsina mluvi anglicky, co prodavaji koreni, furt vam cpou safran a pak tu jejich halvu a dost to nacenuji :))) Kdyz jsem kupovala rajcata, tak se pani ptala, jestli jsem z Francie a jelikoz mi to rekl ten den uz asi 50. clovek, tak se ptam, to je tu tolik Francouzu? a prej jo...a moje dalsi otazka, a to s vami mluvi rusky? tak prej jo :DD nejvetsi vtip od mistnich, co jsem tu slysela. Takze tady jste za Francouze a u Nukusu budete za Amerikance :DDD

Doporucuju se ubytovat v hotelu B a B Bahodir, je to asi 50m od Registanu, za dvouluzak chteji 16 dolaru se snidani, sice netece tepla voda, ale verte, ze to vam vadit nebude. :))

nove fotky ZDE

Monday, June 4, 2012

Cesta z Nukusu do Samarkandu

Nukus a cely Karakalpakstan, pro me bude nocni murou...jsem z toho cela spatna. Nepovedlo se nam toho moc zjistit. Narazili jsme na nesdilne lidi, ucitele uz se mi pak nepovedlo najit a vubec to bylo vsechno takove neprijemne. Az po koupani v Amudarje jsme potkali kluka, co studuje zemedelku, tak nam povedel, jak je to tam s vodou naprd a dotace od statu male. Nase rodinka byla hodne blba na info, az 3. den jsme si prelozili vizitku naseho pana domaciho...byl to byvaly zastupce ministra financi Karakalpakstanu. Pak nam ukazoval jeste jednu vizitku, jeho soucasnou a tam byl jako reditel pobocky pojistovny Central Asia s centrem ve Svycarsku. Cela rodina milovala pana prezidenta a rikali, jak jsou dotace velky na zemedelstvi, jak tam nejsou problemy s vodou, kdyz jsem se ptala, z ceho plati dane, tak odpovedel, ze ma kreditku a ze v 80 procentech obchodu jsou napsane ceny u produktu, fakt kec, nejsem slepa, ptam se porad jako idiot, kolik co stoji. Jo a taky bylo dobry, jak panmama rikala, jak pana boha (prezident), jak ho miluje 100 procent lidi a my to jeste upgradovali, a kdo ne, tak je jeden hnusnej Tadzik (nesnasela je), co tu nema, co delat. Prislo mi, ze jsou obecne hrdi na svou autonomii a nemusi moc zbytek statu. No, ale doporucili nam koupi listku na vlak. Dokonce nas i doprovodili na nadrazi.
Ve vlaku na nas cekalo luzkove prekvapeni, spali jsme nad zemi, bylo to tak opravu male, jsme si rikali nacvik o rakve :)) Jak jsme nastoupili, tak jsme meli dostat povleceni, tak jsem cekala a cekala a cekala, pak jsem sla za pruvocim, co teda je s tim povlecenim, tak mi vynal hrnek...bezva :) Ukazala jsem teda na povleceni a on zopakoval to slovo, co jsem pouzila a rika: cas, cas...jo, toho fakt bylo, celych 15h + zpozeni 2h. Zlate zpozeni, nemuseli jsme na nadrazi v Samarkandu cekat od 3:15, ale az od 6h hodku, nez se otevrou kasy a koupili si bilety do Taskentu za 21 000sum. Musela jsem projit 3 pokladny, jak si me porad posilali sem a tam, asi se jim libila moje rustina :DD Jinak Tomasi, ten rychlovlak stoji 47 000sum/osoba.

Je vtipne, jak nas tu oslovuji. Rudu tu oslovuji Rudolfo a jedna pani se ptala, jestli Rudolf je mexikansky jmeno, tak ji Ruda rekl, ze nemecky a ona, ze tohle jmeno zna z mexikansky telenovely. Myslim, ze tam vystupuje postava jmenem Adriana, protoze takhle mi tu rikaji. :))

Je znat rozdil mezi Bucharou a Karakalpakstanem, uz jen v zahradkach (nemaji na severu uprostred na dvore, ale predzahraky). Zpusob zivota, jak to shrnul studentik, joooo v Almate, tam jsou vsichni biznismeni, ale tady mame vic casu na odychani...I krajina je jina, je tu vic stromu, u vody.

Drzim palce, kdo pojede do Nukusu, at narazite na sdilenejsi lidi, ani ve vlaku se s nama moc nechteli bavit. Jo a tu karticku na pohyb po meste jsme nedostali..asi proto, u koho jsme bydleli, nebo nas chtel jen policajt postrasit, ze jsme meli vse v poradku.

FOTKY ZDE

Saturday, June 2, 2012

Badani u Nukusu

Rodinku jsme nasli docela rychle, pan z marsrutky nam sice vubec nepomohl, myslim, ze byl trochu postizeny a vysadil nas pred vesnici, do ktery mu bylo hodne tezky vysvetlit, kam vubec chceme jet. Nakonec zavolal nekomu mobilem a rikal do nej, ze ma v busiku nejaky Amerikance, me fakt bavi tu byt za Amerikance, hahaha American z Vysocan. Jak nas vysadil, jelo kolem auto, jestli nechceme pomoct, tak jsme rekli, ze hledame ubytko na 4 dny, vic nerikejte, nebo je vydesite, a jestli nekoho neznaji...Ujali se o nas sami. Je to rodinka o 3 detech, ale 2 uz bydli jinde. Rusky mluvi, barak velky a luxusni, pani je doma, nemusi pracovat, pan je ekonom a financnik, momentalne pracuje pro svycarskou pojistovnu. Penize pro ne nehraji moc roli. Ptali se na nase dokumenty, ukazali jsme jim pasy a platna viza, tak byli spokojeni. Taky jsme jim rekli, ze uz jsme takhle bydleli u Buchary a nebyl problem, jen ze musime navstivit machalu. Do machaly jsme vyrazili odpoledne, pani domu nas nasmerovala, no uplne nekam blbe, tak jsme se ptali mistnich, ty moc nevedeli, prosli jsme pul vesnice a opet se ptali, tak mistni starostovi zavolali, posadili nas na busik a my za nim prijeli. Cekal tam na nas i mistni policajt, ktery nam docela nahnal strach, protoze na nas zacal hned kricet, kdyz jsme mu otevreli spatne pas na kazasskych vizech, ze nemame viza do Uzb., stacilo, aby prelistoval. Pak chtel videt nejakou karticku, nechapali jsme jakou, ukazovali jsme potvrzeni z hotelu, co jsme spali v Nukusu, tak to prej neni ono. Ruda delal blbyho a porad mu ukazoval to potvrzeni z hotelu, coz policistu evidentne dost tocilo. Nejaky klucina nam vysvetlil, ze mame mit jeste karticku od policie, ze se muzeme pohybovat volne po meste. To uz jsme pochopili a policista serval klucinu, ze se s nama bavi a poslal ho pryc a ze si pro nas zitra prijede a pojedeme na stanici pro karticku a odjel. Pan starosta byl chvili neprijemny, ptal se, co tu delame, tak jsme rekli, ze koukame a ochutnavame mistni jidlo. Pak zasel za nasima domacima, chvili s nima hovoril, opsal si nase cisla pasu a viza a nabidl nam, ze dostaneme pruvodce. Toho jsme nechteli, tak nam to nabidl znova, bylo videt, ze ho musime mit. 

Dalsi den jsme na policii nejeli, dostali jsme cloveka z radnice (rozumej rozpadli barak, kde jsou 2 mistnosti) a v tom nejvetsim vedru se sli projit. Pan nemluvil moc rusky, kdyz jsme se ho ptali, kde tu lidi pracuji, haha. Zasli jsme do skoly, kde byl jiny urad, tam jsme dostali pridelenou pani a sli se podivat k Amudarje. Vyschlym korytem reky jsme sli na druhy breh asi 20minut. Je to neuveritelne, nemusime ani jezdit k Aralu, tohle nam stacilo... Opet jsme se dali s pani do reci, hrozne rada by nam toho vic rekla, ale opet nemluvila moc rusky. Bylo po poledni, venku asi 40 stupnu, my se sotva vedrem vratili od reky a plouzili se domu, kdyz v tom pani vola, jestli nezajdem na caj, tak jsme sli. Prisli jsme do neciho domu, kde byla neuveritelna hostina. Jak jsme byli zblby, tak jsme mysleli, ze je to jako pro nas, navsteva z Ameeeriky :))), nakonec jsme zjistili, ze nejaka pani slavi narozeniny. Par lidi mluvilo rusky, tak jsme se zas nenapadne ptali, treba jestli tu maji mesitu a jak je stara, pak jeste neco, na co koukal, ze uz jsme radeji nepokracovali. O dobe SSSR tu mluvi jen v nejlepsim, strasne radi na to vzpominaji, se nedivim, kdyz Nukus postavili Rusove. A Rusko taky miluji, protoze tam je prace, vsichni tam jezdi za praci. Az tu budete, zkuste se jich ptat, jak maji radi Tadziky, nase pani domaci je dost nesnasi, tak jestli to je jen ona...Jinak jsou hrdi na svou autonomii, v pasech maji, ze jsou Karakalpaci. 
Vypili jsme jim tam asi 10 konvicek zeleneho caje, udelali si maly zaklad na vodku :D, kterou jsme ani nechteli jako pit...no, 6. pripitek uz jsem v plynne rustine rikala ja :DD Po 2h jsme  se vyfotili, napsali mi adresu, kam jim to mam poslat a sli jsme v tech 40 stupnich domu, kde jsme padli a spali. 

Lidi jsou tu uzavreni, na ulici se nezdravi. Dneska jsme jeli do mesta, ktere melo byt vetsi nez Safirkorn a byla to hrozna dira. Sli jsme na bazar, tam si nas nikdo nevsiml, nasli jsme mesitu, ta byla zavrena a nikdo u ni...Vratili jsme se tedy do Nukusu, v autobuse hrali Waka Waka. Vcera jsem tu slysela remix Papa Amerikano...tomu rikam globalizace. 

Prvni den jsme v nasi vesnici (Samanbay) potkali ucitele z pedagogickeho institutu, rikal, at se dalsi den stavime, ze nam neco povi, hned se ptal, jestli na to tady pisem diplomku a my ze ne a on, jo jasne :))) Jenze nam ten dalsi den pridelili toho poskoka! Pedag. institut je tady v Nukusu, takze tam s poskokem bylo jet nemozny. Zname jeho jmeno, tak se zeptam v rodince, kde bydli a stavime se za nim, uz me to nebavi, jak nam nikdo nic nerekne. 

Vcera jsme koupili listky na vlak (pojedeme v pondeli), byl to docela zazitek, vsude tam jsou policajti, ale to, ze se lidi tlaci u okynek a nestoji ve fronte je vubec netankuje. Kdyz jsme predbehl 2. clovek, tak jsem se nastvala a proloktila jsem se tam, narvala panu za prepazkou papir s info, kam chceme jet a na nase jmena na prodal listek. Nukus - Samarkand za 41 000sum/osoba, levnejsi nez marsrutka, jedeme expresem expresnich 15hodin, v Samarkandu budeme ve 4 rano, pecka :))

Pocasi - je tu ke 40 stupnum a chladneji uz nebude. Dest neocekavejte, nebe bez mracku, takze se vam den rozdeli na 2 casti - rano do 11h, pak se schovat a jit ven az tak nejdriv v 17h, spis 18h. Poulicni osvetleni neexistuje, takze doma ve 22h zas.

Fotky nebudou, zas jsem nepropojila fotak s pc.