Wednesday, September 12, 2012

Černá Hora

Noční přejezd, na srbských hranicích jsem ztropila scénu, že chci výstupní razítko, tak se mám prej uklidnit a že to je ok bez něj! GRRRRRRRR Výstupní razítko nemám, ale vstupní do ČH ano. Vystoupili jsme v našem cíli ve 2 ráno a postavili stan u benzínky. V 8h ráno pak odchytli autobus jedoucí směr Gusine a tam už pěšky do hor. Část nudné asfaltky nám zkrátil místní, který pracuje (jako všichni ostatní) v zahraničí (Rakousko, Německo, USA). Zakempili jsme už v pohádkově nádherných majestátně se tyčících vápencových horách. Kempovalo se u planinárského domu - letní salaš, kde místní vybírá euro či dvě za kemping (babička, která zažila jen komunismus, se bystře přizpůsobila a chtěla zaplatit i vodu z potoka za 2 eura :D). Můžete si koupit místní čerství sýr (už přišli na tržní ceny - 6 euro za kg), načerpáte vodu, necháte stan hlídat věci a jdete si na výlet na lehko jako jsme to udělali my. Druhý den ráno jsme  se připojili k jedné české skupině na výlet na Karafily (2 460 m.n.m.) - celkové převýšení 1 200 m. Výlet to byl docela náročný, kopec byl opravdu do kopce, sutě, trocha sněhu, horolezení bez jištění (tady by si mě brácha asi přerazil...). Byla to nádhera a trocha adrenalinu se vyšplhat až nahoru a jak to někdo shrnul ve vrcholové knížce: "Vylez jsem to nahoru a málem jsem se posral a to mě ještě čeká cesta dolů.", tak bych to shrnula i u mě :-D Pivo po návratu pouze zasyčelo.
Byli jsme docela vysoko, vysoko na krásné výhledy, které tam jistě jsou, když prší každý třetí den, jak přes léto má a ne, když neprší 3 měsíce a všechno okolo hoří. Všechno bylo obalené v hustém dýmu, špatně si dýchalo a štípaly oči. Proto jsme další den přechod do Albánie nepodnikli a přejeli do dalších hor v ČH. Na výběr byly Komory nebo Biogradské hory. Komory byly celkem blízko požárům a ač místní tvrdili, že to bude v pohóó, další den už nemohli vidět nic. Vybrali jsme tedy nižší pohoří - Biogradské hory. Vypadalo to tam jako v Krkonoších, byla jsem tak nadšená!!! Plánovaný 3 denní výlet se nám opět kvůli požárům, neviditelnosti, nedýchatelnosti zkrátil...i když možná ještě větší argument pro okamžitý přesun do civilizace byl kvůli značení. První den večer jsme se v planinárském domě seznámili s lidmi, kteří tam značily cesty. Potkat je následující večer, tak je vlastnoručně proplesknu a hlavně za poznámku, u nás v ČR se značkuje 4 barvami a jsou to 3 proužky, hmmm, my to děláme podle "evropského" formátu = POUZE červená barva v bílém terči. Problém byl takový, že v celých horách je asi jen jeden rozcestník, takže když sejdete ze značky, což se dělo naprosto pořád, a zase na nějakou někde narazíte, tak nevíte, kam vede a tudíž, kam se dostanete. Značky záhadně zmizely vždy na křižovatce cest. Na tom jednom jediném rozcestníku byly napsané i hodiny...stále nevíme pro jaký dopravní prostředek, možná tryskové letadlo. Na horu (Črná Glava), která byla námi nakonec nezdolána, se mělo údajně dojít za 1 h a 30 min... Šli jsme svižným krokem přes půl dne a došli jsme sotva k jejímu úpatí :))) Podle naší mapy vyfocené při vstupu do NP a naprosto rozcházejících se radách místních, jsme nakonec třetí den ráno zamířili do vesnice a odjeli k moři.

Cestou do vesnice jsme v salaši potkali pána, co se s námi dal do řeči (vysloužilý právník), hned nám nabídl rakiji, měla jsem radost...když jí nalíval, tak měl jen 2 skleničky...a mě poslal pro vodu :-DDD Za trest jsem se pak musela vyfotit sedící na koni :D

Ach ta mořská letoviska

Moře, vlny, pláž, slunce, válení se, opalování a mořské plody, to byl náš plán. Kam na pobřeží? Všichni mluví o Budvě, tam to žije...co nám říká LP? Město s betonovými hotely, bujarým nočním životem, autobusákem 1 km za městem... Plán? Dojet do Budvy, užít nočního života do rána a jet do klidnějšího Kotoru. Ovšem průjezd Budvou na autobusák (který už je nyní v centru), naprostým zděšením panelákova a svítícím úplně vším, jsme panu řidiči zaplatili rovnou, že chce jet až do Kotoru.
Na busáku nás odchytla stará babička na ubytko v soukromí...viděla nás špinavé, smradlavé a že jsme z Češky...přizpůsobila cenu na 7 euro/ os/ noc :))) Pokojík parádní i s lednicí, která když chladila, tak jako když startuje letadlo. 
Jaký je Kotor? Útulné historické centrum s úzkými uličkami, kavárny na každém rohu, sportovní osvěžení = výstup na hrad - asi tisíc schodů, ale vyplatí se, je tam krásný rozhled do celé zátoky. Náš výstup jsme realizovali v dobu, kdy do zátoky přijela výletní loď s tisícem a jednou kajutou = všude bylo tolik lidí + děsně zdržovali nahoru i dolu :))) Taky bylo vtipné pozorovat všechny ty cizince z bipolárního světa, jak jsou v ČH, v té nebezpečné ČH! haha :)) A večerní život? Na promenádě potkáte večer "duchny" (=důchodci) a rodiny s kočárky. Přes den koupačka sice v zátoce bez vln, ale i to splnilo účel jednoho dne. Další den jsme se vypravili na doporučenou Jaz pláž (četli jsme to jako 'džes', ale pan řidič, myslíte 'jas'?), asi 30 min od města, kamínková masážní pláž, vlny, slunce (a tam se to stalo, úplně černej, Dane!), po sezóně málo lidí, paráda :)
Poslední den, opuštění pokoje už v dopoledních hodinách a oznámení od naší staré babičky, že úschova batohů u ní doma za 2 eura kus, tak to vám pani pěkně děkujem a radši si je vemem s sebou. Zevl u vody a vyčkávání odjezdu do Bělehradu. Opět jsme nedostali výstupní razítko z ČH, ale dostali jsme vstupní do Srbska.

Já už chci domů....

Památky, pevnost docela dobrý, pěkný výhled. Byla jsem překvapená, jak je Bělehrad zelený. Zato to malé historické nevybombardované centrum, to vám byla paráda! Samé secesní budovy až do moderny, na hlavních ulicích stovky kaváren, které se slily v jednu velkou, s mojí nerozhodností jsme si nesedli nikam (ani to nebylo v plánu díky překafování ten den). Sešli jsme se s našimi srbskými kamarády, že na pivo...v 17 h už jsem byla veselá :))) Po vypití několika piv Merak s přelomovou chutí přesun kolem půlnoci do baru, kde si lidi pouštěli svojí hudbu. DJky to vzaly za správný konec a hrály takovou hudbu, kterou jsem myslela, že uslyším jen doma ze svých repráků! Konečně :))) Koncovka na té nejlepší pleskavici a hybaj spát. 


Odlet - vyhodili mi plynovou bombu z batohu (a to jsem dovezla tam ty bomby 2 z Vídně :D). Letadlo nabrala velké zpoždění = o 6 min jsme nestihli bus z Vídně do Prahy. Naštěstí v tom dalším bylo volno...s novým lístkem, že...Příjezd ve 4 ráno...10 stupňů! Prosím? Já uvykla na 45 přes den a 25 přes noc prosím...

Razítkoví bobříci: 2x vstupní razítko do Srbska (to výstupní na letišti máme na letence), 1x vstupní do ČH

FOTKY

Kosovo

V Prištině ubytko v hostelu s netem, velkým pokojem, kafem zadara a velkou koupelnou. Jídlo a hledání památek, které skončilo tím, že se muselo pár místních radit, kde ty mešity vlastně jsou...(byly asi 100 m od místa, kde jsme se ptali). Velká architektonická atrakce je místní knihovna (viz foto), to je teprv vesmírný koráb! Město je celé nové, pořád se staví nějaké bytovky, je nové vybudované korzo, kde korzují jen mladí - podle LP je 80 % obyvatel Kosova do 25 let. Všude USA a EU vlajky, luxusní auta evropských značek. Lidé milí a přívětiví, lepší úroveň aj než v Srbsku. Cení si turistů a vůbec cizinců. Na své osvoboditele nezapomínají, hlavní ulice mají názvy Billa Clintona a jedna přejmenovaná Marie Terezie na George Bushe :)) 
Co jsem si tu užila, tak to byla výborná pizza a snídaňová omeleta a salát s čerstvě ogrilovaným masem a rozpečeným chlebem...hmmm...:)) (za pár=2 euro)
Vše se zdálo skvělé, až na to, že náš plán pokračovat do Albánie nám tu ztroskotal...Po telefonování na ambasádu jsme zjistili, že jediná cesta do Albánie je překročit ty srbské (ne kosovské) hranice, protože na těch kosovských nedostaneme výstupní razítko do pasu, a pak už by nás do Srbska nepustili (jelikož obdržíte další vstupní razítko do sousední země a Srbové poznají, že jste jeli přes Kosovo). Paní ambasadorka byla překvapená, že jsme se do Kosova vůbec dostali, protože den před naším příjezdem se na hranicích střílelo...také nám oznámila, že v Albánii řádí nějaká viróza, všichni turisté končí s průjmy na antibiotikách v nemocnici. Prý se neví, z čeho to může být...jídlo, hygiena, ...
Inutedydobrá. Zabalili jsme sakypaky a vrátili se do našeho oblíbeného Nového Pazaru s plánem jet přes Černou Horu do Albánie, aspoň zkusit hory - Prokletije, nicméně po 2h na netu se plán zas změnil díky drahé zajížďce do albánských hor. Zůstaneme tedy v Černé Hoře a uděláme výlet do Albánie přes Prokletije...jen na den. Nafotili jsme příslušné mapy z netu, abychom se moc neztráceli, přečetli si rady a pomoci a zprávy o Češích, kteří tam to tam zrovna nerozdýchali. 

Výlet na Balkán aneb věř ve svůj národ!

Nakonec se nemožné stalo skutečným a s Danem jsme vyjeli na dovolenou na Balkán. Plán byl tak trochu neplán :)), letět do Bělehradu, odtud na jih - hory + koupačka v moři (nejlépe do Albánie), nikde není problém s vízy, takže by cestování mělo být jednoduché...ano, mělo, ale nebylo. 
Přílet do Bělehradu prolétl hladce, návštěva Danových místních srbských kamarádů, večerní Bělehrad zakončený ranní kocovinou. Dopoledne přesun autobusem do Nového Pazaru (jih Srbsko, ale na hranicích s Kosovem, které je stále podle některých Srbsko). Útulné městečko plné kaváren na hlavní korzo třídě a hotel, který vypadá jak vesmírná loď (viz foto). Jiný kraj, jiný mrav, rozuměj vyznání, o mešity zakopnete na každém rohu, vyvolávání muezina každou chvíli, ale žádné zahalování či nemožnost koupě alkoholu (až na restaurace, ani nevěříte, jak je vtipné, možná až zvláštní vidět večer skupinky chlapů mající na stole 0, 25 ml coca coly, vody a dalších nealko...horší to bylo pro nás, teda hlavně Dana, kterej chudák trpěl, ale jeho neúnavnost nakonec sklidila plody a hospodu s pivem jsme našli, bude se o nás povídat ještě dalším generacím, do tohoto baru přišli tůristí). Holky korzo bavilo, vybavily se na to pořádnými podpatky, krátkými sukněmi a topíky. V městečku jsme původně chtěli zůstat jen na jednu noc, ale co se nestalo, v sobotu do Prištiny, kam byl náš další cíl, jely autobusy jen v brzkých hodinách a ten ve 12:45, co je napsaný na tabuli, přeci nejede! Zůstali jsme tedy ještě o den déle a další den ráno, ano, ráno v 5, odjeli autobusem do Prištiny. Kontroly nebyli nějak velké...skoro nikdo nás nestavěl a nebudil...občasné procitnutí z hlubokého spánku zaznamenalo check pointy - zelené ušmudlané stany s pár vojáky. 

Saturday, July 21, 2012

Svatba


Jak jsem psala, na závěr našeho výlet jsme dostali konečně pozvání na svatbu! Pro mě naprosto něco neuvěřitelného, protože jsem svatebnímu šílenství v SA naprosto propadla :DDD (momentálně jsem expert na svatby ve Střední Asii, kdybyste někdo potřeboval poradit). Začalo už se už kolem 11h v domě nevěsty, chlapi vařili plov ze 40 kg, venku pod plachtama seděli a popíjeli mužský, ženský se byly zavřený uvnitř domu ve 2 místnostech, kde bylo neskutečný vedro. "Stoly" (=vše se servíruje na zemi) se prohýbaly k prasknutí - sušené ovoce, čerstvé ovoce, salátky, chleby, fanta, cola, sprite, hektolitry čase, pak přinesli i plov. Mně na vyžádání přinesli vidličku, jinak všechny jedly rukama (já to neumím, měla bych víc rýže na sobě než v sobě). Byla tam děsná nuda, protože žádná z těch paní nemluvila rusky...heh. Tak jsem závistivě pozorovala Rudu, jak se tam druží s chlapama venku. Z nudy mě vytrhl jejich zvyk, kdy se nevěstě nosí šátky a peníze a hrozně se u toho hádají a hraje hudba. Pak mě tam měli za vrchního fotografa (jinak se svatba točí na kameru, nefotí se) a mohla jsem si vyfotit nevěstu. Taková drobounká holčina, bylo jí 20 let...uff. Pak se zúčastnila chvíle, kdy se nevěsta loučí s mámou a ostatníma ženskejma, že už odjíždí do svého nového domu, takový slzavý údolí to bylo. Já jsem taky brečela, bylo to tak dojemný...  Po 2h se to v domě rozpustilo a mohla jsem se potkat s Rudou, který už měl tou dobou pár, no víc než pár stakánčíku v sobě na paznakomstvo :D Jeli s pantátou domů si odpočinout, já s paňmámou se přesunula pronajatým autobus (který sotva jel) do domu ženicha, kde už byla paní moderátorka, která strašně ječela do mikrofonu, ač byly bedny přímo vedle nás. Začalo se tančit na šílený house s tradičním hudebními prvky, máma ženicha a k ní tancovaly starý ženský a zas jí dávaly peníze do rukou. Opět všechny brečely, do toho ta šílená hudba, tak to bylo takový zvláštně smutný...moc dobrý pocit jsem z toho neměla. Pak jsem viděla speciální tradici téhle vesnice, kdy kamarádi ženicha z něj strhávali oblečení a tak se přetlačovali až prali...Pak se ženich oblékl a taky začal tancovat na house a opět mu dávali ostatní do rukou nebo za čepičku peníze. Pak ženský nahnaly do baráku, v místnosti s námi byla i nevěsta, ale musela být za závěsem. Ostatní dostaly pohoštění a opět plov. Viděla jsem, jak mají zařízený barák...všude mají to samé, vyrábí se 2 ozdobné stěny, barokní židličky, nádobí to obyčejné modré a pak jedno tmavomodré lemované zlatem, taky souprava s jelenama, vyrobeno v ČSR :) A všude ty jejich duchny na zem (ale báječně se na nich spí, o tom žádná). Po jídle se během minuty vyklidila celá místnost (na všechno tu čekáte věčnost, ale když jste v půlce jídla, tak vám ho najednou vemou a musíte odejít :D) a jelo se domů oddychát. S paňmámou jsme šly asi 600m pěšky po slunku po 16h...pak jsem z toho musela spát 2 hodiny. Na večer, tak až na 23h jsme jeli do domu ženicha, kde byly vystrojené už stoly. Opět se sedělo odděleně...grrrrrrrrrrrr Takže jsem se tam zas děsně kopala doprdele a záviděla Rudovi, jak si tam dává na paznakomstvo, protože bych to docela taky potřebovala. Na stole jsme sice vodku měly, ale bylo mi jí blbý načínat :))) Pak najednou zmizela, myslím, že si jí nějaká z ženskejch strčila do kabelky :D Po chvíli zmizelo i víno :D Před půlnocí přišel ženich s nevěstou, konečně měla na sobě ty šlehačkový šaty! (přes den měla ty jejich 3/4 kalhoty a přes to pytel - vše v bílém, ale i tak...jak se mají uživit ty tisíce a miliony salonů! :D) Byla krásně nalíčená, účes, nehty, ... No konečně! :))) Prošli spolu bílou obručí, pak  byl ohňostroj (který pro jistotu stříleli přímo nad účastníky svatby :D), pak se děkovalo rodičům, hostům, bohu, všem...Pak přinesli projektor a pustili na plátno video o ženichovi a nevěstě - jejich den, ona ve šlehačkových šatech, on v kvádru procházejíc se po parku, u vody, a tak...:D Pak začala hrát hudba a začalo se tancovat, opět ten jejich house křížený s tradiční hudbou. Pak se opět začalo děkovat, tentokrát děkovali hosté...když tu co neslyším, máme tady speciální návštěvu z Čechoslovákie...:D a do ruky dostal mikrofon Ruda :DDDDDDDD Hahahahahaha, začala jsem se děsně smát, ale zvládl to na jedničku....díky kamarádce vodce :DDD Pak nás vytáhli tancovat, tak jsme si aspon pokecali :))) Asi ve 2 ráno jsme museli odejít, protože pan domácí nepil a už chtěl jet domů. Nám to asi stačilo, lidi (i ženský) už začali být opilí a jak bych to řekla...krapet divocí :)) Tím chci poděkovat Rudovi, že mě chránil před již veselými mladými místními chlapci. 
Pár zajímavostí - svatba je velká událost, účastní je jí v průměru kolem 500 lidí. Rodiče na to vydělávají celý život. Rodina ženicha staví nový dům, rodina nevěsty ho celý komplet zařídí (jako komplet, rozuměj komplet, nevěsta a včetně jejích budoucích vnoučat už si nikdy nebudou muset nic koupit)

Další den v podvečer loučení s rodinkou a odjezd do Almaty, kam jsme přijeli už v 7 ráno a ne v poledne, jak nám tvrdili. Zjistila jsem, že nám na 2 na sobě nezávislých místech řekli trvání jízdy a ne čas příjezdu, ač jsem se ptala V KOLIK přijedeme. (řekli nám trvání jízdy a čas odjezdu řekli večer...:D)

Almaty



Bývalé hlavní město. Nyní je hlavní město Astana (víc na sever, víc ruské, víc ruská politika), ale podle mě je stále kulturním městem Almaty. Život diametrální jiný, zas mi přišlo, jako kdybych přijela do jiné země (taky aby ne, když jsme jeli 12h v buse!) Holky nosily to samé, co tady, kraťásky krátké jako pásek nebo kratší než kalhotky, pak nějaká tílečka...No, nevzala bych si to asi ani v Praze :D Chudák Rudy, docela trpěl...já ani ne, ač je tam víc národností (Ruskové, Kazaši, ...), tak mě nebrala ani jedna... A stejně nám to bylo jedno! :D V Almatě jsme našli nejlevnější ubytko, dokonce i s TV, tak jsme hned sjížděli nějaké hity, objevili velkou sámošku, kde byly všude napsané ceny, spousta nejen českých piv, ale i třeba Mattonka s českou etiketou :)) Já si ovšem oblíbila míchané drinky ve třetince ve skle (měli i Long Island!:)), stálo to dollar, no nekupte to! :)))

Náš plán byl následující, zjistit co nejvíc info o výletu do hor u Almaty, jelikož náš průvodce byl už pár let starý. Plán byl takový - 2denní výlet s přespáním v horách v jedné observatoři. Čeho jsme se báli, tak byla stráž v parku (armáda), která vás mohla vrátit a nemuseli jste dojít, kam jste si naplánovali. Což nám taky v turistické kanceláři řekli, jediná možnost, jak se dostat na observatoř je ta, že tam pojedete autem...opět přátelská cena, něco kolem 50 dollarů. To jsme odmítli a vypravili se tam další den sami. Na začátku cesty jsme potkali ruský pár, co šel k observatoři (u ní bylo almatské jezero s pitnou vodou, krásná atrakce spolu s ostnatými dráty a armádou). Chvíli jsme šli s nimi, ale měli vražedné tempo, navíc neměli batohy, protože se ještě ten den vraceli do Almaty. Tak jsme je nechali běžet z podkopce a začali se ploužit nahoru. Asi nikdy jsem nešla tak šílenej kopec...během asi 3h jsme udělali převýšení kolem 1800m. Na observatoři jsme vzali pokoj a mrtví padli do postele. Teda ještě před tím vyfotili krásnou krajinu a poprvé jsem ocenila, že R. kouří a udělal si kamaráda od armády s 3 *. Paní na observatoři nám taky s armádou domluvila, že tam půjdem další den kolem, že se vracíme do Almaty. Měli strach, že půjdem do Kyrgyzstánu nebo že jim otrávíme to jezero...Ne, v plánu jsme neměli ani jedno, jen dojít zpátky :D Ráno jsme vyrazili už v 8h, opět kopec...na vrcholu nás chytlo sněžení, pak déšť, naštěstí se bylo kde schovat. Nahoře byly nějaké budovy, jak město duchů to tam bylo. Nahoře jsme počkali hoďku, abychom viděli aspoň trochu na cestu dolů...podle mapy jsme měli jít kolem potoka...Začali jsme se spouštět ze 3500 m.n.m. (Almaty je asi 1000m.n.m.) kamenitou cestou, ze které se pak stal potok...Něco pro mě, jsem měla děsnej strach, tráva strašně klouzala, začalo pršet...Po nejhorším sestupu už jsem se ale uklidnila, ale netušila jsem, čím vším ještě půjdeme - kytkama, které mi nejdřív byly po ramena, pak mi šlehaly i do obličeje, cestičkou, pod kterou byl příkrý sráz do potoka, pak konečně les s kořenama, pak louky...všechno nacucaný vodou, takže jsme byli až do pasu úplně mokrý. V lese už byla cesta příjemná, až na to lezení do bývalého koryta řeky. V závěru pak pár mostů přes divokou horskou říčku...mostíky byly kovové z takovým jednoduchých příček...no uvidíte sami na fotkách.

Odjezd domů
Výlet jsme přežili, ale další 2 dny pak nemohli chodit :))) V Almatě na letišti jsme chtěli vytisknout už všechny letenky až do Vídně, abychom měli jednodušší přestup v Uzbekistáně, kde už jsme byli odkázáni jen na transitní prostor. Jenže to nešlo, protože Aeroflot měl volno kvůli kazachstánskému svátku (ano, pan prezident měl narozeniny). Rudu to trochu vykolejilo, tak jsem ho musela posílat ven na vzduch, protože s ním bylo lehce k nevydržení. Na check-inu nás řešili asi přes hodinu, protože se nám snažili poslat kufry rovnou do Vídně. Po hodině telefonování a běhání se jim to povedlo, vělký dík patří šéfovi check-inu, který pochopil naše přestupy: Almaty-Taškent-Moskva-Vídeň a že se chceme opravdu vrátit domů a nikde nevystupovat, když nemáme ty víza. Letenky nám ale bohužel nevytiskl, to nám vytiskli až v Taškentu. Kde jsme byli ještě s jedním klukem jediní na tranzit (pan policista na letišti z toho byl dost nesvůj, když jsme mu to oznámili, akorát zamykal dveře nouzového východu :DD). Odvezli nás speciálním autobusem do nějaké budovy, tam nás střežilo u TV asi 10 policistů, já si tam v klidu chrupkala na zemi na koberci. Ve 2 ráno nás vzbudili a jeli jsme zpět na letiště, kde nám vystavili zbylé letenky a zkontrolovali naše zavazadla, jestli s námi opravdu přestoupili a neválí se někde v Taškentu. Pak už jsme čekali nekonečné 3h plné mikrospánků v Taškentu, kde jsem byla atrakcí pro všechny lidi (rozuměj mladé chlapy jedoucí na práci do Moskvy). 
V letadlech pak letušky soutěžily o nejkyselejší ksicht, nic tak otrávenýho jsem dlouho neviděla. Ale jídlo bylo výborný, dávali jsme si rybu (nebo beranina tam byla na výběr, ne, asi tak pár let díky, nechci) - lososa! dokonalýýýý! Mňam! :) Přestup v Moskvě, R. dostal 3 bludišťáky za to, že našel koberec, na kterým jsme si dali asi tak 5 hodin spánku. Ve Vídni se šťastně shledali s kosnama, nasedli na bus a hurá domů! V buse jsem dostala záchvat smíchupláče před stevardkou, chudák...Jak to shrnul Rudy, už jsem přišel na to, proč jsme tam neměli ponorku a nepohádali se, my jsme se tam zbláznili! :)

Musím říct, že zpáteční aklimatizace byla složitější než při příjezdu tam... Nicméně už od první chvíli tady na Střední Asii vzpomínám jen v dobrém a všechny situace, které nás vytočily, vyprávím jako vtipné historky.

Děkuji všem čtenářům za pozornost, na chvíli se tenhle blog zase odmlčí, ale nebojte, zase někam určitě brzy pojedu!

A taky moc děkuju Taisii, že do mě nacpala ruštinu, bez tebe bychom si první týdny ani neškrtli!!!!!!!!

fotky z hor: ZDE

Saturday, June 30, 2012

Turkistan-Almaty-Tashkent-Moskva-Viden-Praha




Zdravim vsechny ctenare! 
Dnes bylo v planu odjet do Shymkentu a pobyt den ve meste, 
uz ne v kyslaku, uz ho mame nejak dost, ale co osud 
nechtel...pan domaci nas pozval na svatbu! 
Jakmile jsem slysela slovo svatba, hned jsem se zacala culit na Rudu, 
kterymu se jen zatocila hlava, protoze uz chtel opravdu,
 ale opravdu dnes odjet. Svatba bude v nedeli, 
platit vstupny nemusime, teda zatim :))). 
Prej uvidime, jak se dela plov ze 40kg ryze, pak nevestu a 
hlavne si poslechnem 
ty peckovy svatebni hity :))) Minule jsme v 
Turkistanu uz poslouchali, za 30 min uz jsem toho mela plny zuby a z hotelu 
jsem pak slysela jeste asi 100x Titanic, ale pak i Modern Talking! :))) 
Svatba nam zmenila plan, do Almaty pojedeme 
primym busem primo z Turkistanu a ne az ze Shymkentu. 
Rudy uz si masiruje nohy, protoze pojedeme asi 18h - 
pres noc :))) Jinak se nic nedeje, je tu hrozny vedro, tak si 
kupujem zmrzliny, koukame, jak se zivot v kyslaku sine...je to porad to same, 
ac ma nekdo novy luxusni dum, stejne tam ten agarod s rajcatama a ogurcema 
ma a stejne tam ma i tu kravu, pan mamy stejne vali 
testo 
na 
zemi a stejne maji stale jednu plotynku, pod kterou bud zatopi kravym 
trusem nebo gazem.
Timto se asi s vami loucim, na net se v Almate sice dostanu, ale na 
psani prispevku uz asi cas nezbyde. 
Takze dekuji za sledovani fotek a cteni prispevku, tesim se na vas v Praze, 
nejake promitani fotek s poutavym vypravenim 
urcite usporadam.
A drzte nam palce na tu nasi pekelnou cestu, poletime asi 36hodin - 
Almaty-Tashkent-Moskva-Viden a Viden - Praha 
busikem.
fotky:
http://www.facebook.com/media/set/?set=a.10150954260319500.438968.676379499&type=1&l=39b7e9c5ee

Friday, June 29, 2012

Turkistán



Uz jsme v Turkistane a ja jsem opet zdrava. V hotelu jsme se zeptali pana domaciho, kde muzeme najit Uzbeky, protoze jsme se chteli jet do hor ochladit. Pan domaci rekl, ze jsou vsude tam, kde se pestuje chlopok, coz nam vyrazilo trumfy z ruky a bylo nam jasny, ze v horach nebudou :((( Pak jsme panu domacimu podali mapu, docela rychle se zorientoval (jinak lidi, kdyz jim tu ukazem mapu, tak nam prijde, jako kdyby ji videli prvne!) a poradil nam, v jakych vesnicich mame hledat. Rudy chtel jet do jedny, ja do jiny, tak jsme jeli do ty, co jsem chtela ja :DD, vzali jsme taxika, bus tam nejezdi a pan taxikar se ptal, co do vesnice jedeme delat, jestli se jedeme podivat na sochu Stalina, tak jsme rekli, ze jo :DD a ze hledame ubytko, tak nas odvezl rovnou k sobe. :)) Dobre to Rudy domluvil, dobre onnn! :)) Nas novy pan domaci bydli v novem dome, postavil ho sam, ale na nove koupene parcele, kolem jsou taky nove domy, nase vesnicka cita vubec 16 000 lidi, kazdy tu opravuje barak, jsou videt plastove dvere, nova zelezna vrata, zavadi se voda do domu... Jak je tu vic mista (CR uz neni mensi jen 6x oproti minule zemi, ale rovnou 36x), tak jsou domy vice od sebe, vetsi zahradky a prijde nam, ze i sousedi uz u sebe nejsou tak nakybleni jako tomu bylo napr. u Buchary, coz je pro nas docela blby). Pan mama a mama pana domaciho nemluvi rusky, coz je docela blby, protoze pan tata je od rana do vecera v praci. Ale tak ho zpovidame u vecere. Pan domaci slouzil v Nemecku 76. - 78. roce a udelal si srandu ze sousedu, ze prej jsem jeho dcera, co si tam udelal, a prijela jsem ho navstivit :DD Ma taky syna v mem veku, tak uz me tu zas vdavali :DD Uz jsme vyzkumove docela vycerpani, uz nam to tolik nejde to vyptavani, je to porad to same, za svazu bylo lepe, byla prace, byly penize, ted neni nic...ale vsichni si tu ted opravuji a stavi nove domy :DD Aneb jako by rekl Rudy, rozeny kral stredoasijskych kyslaku, budeme budovat, az se budou hory zelenat a reky vysychat! :)))
Dnes asi nic zavratne vtipneho nenapisu. Snad jen, ze kdyz jsme jeli v taxi kolem Stalina, tak pani v aute zahlasila, ale Stalina nam NEVZALI! :))) To je dobre pani, ze vam ho tu nevzali! :) Ale co by za nej dali na takove Ukrajine! :)) (pozn. od Rudyho, vzdycky takhle neco suse zahlasi, ja se dusim smichy a lidi koukaj...no prekladejte jim to!)
No a nas zivot se ridi heslem, hlavne nic neuspechat...tuhle mel R. napsano v deniku denni plan - vyprat si tricko, koupit vodu a vyckat odjezdu do dalsiho dne :DDD tesim se na hekticke prestupy na Mustku! :)))
fotky:
http://www.facebook.com/media/set/?set=a.10150954260319500.438968.676379499&type=3&l=39b7e9c5ee

Sunday, June 24, 2012

Dokonalý park Sayram



Jsme si s Rudou vyhodili z kopejtka, tech 2,5 dne vyslo na hodne penez, ale udelalo me to nejspokojenejsi za cely pobyt tady. Jeli jsme do hor, teplota kolem 20-25 stupnu, naprosty idela nez ty 45 zase dole.. Bydleli jsem u rodinky, varili skvele, jidlo 3x denne, porad nam rikali, jak je vsechno bio a eko, protoze maji vlastni hospodarstvi, musim uznat, ze takovou chut masla jsem jeste nikdy nezazila :))) Ale to bio a eko je museli naucit turisti - hlavne Anglie a Francie, jako Cesi jsme tam byli prvni, myslim, ze kvuli cene. :))) Priroda byla krasna, ale i tam jsme nasli ekoskladky, rozumej strepy a platy:)) Jeden den jsme sli na vetsi vylet, prevyseni z 2 200 m. n. m. na 3 300 m. n. m. Museli jsme mit pruvodce, pan jel na koni, my sli pesky, ale pekne se slo. Kopec jak krava, ale vse vynahradily krasne
pohledy a dotek snehu :) Byla tam naprosta pohoda, nikde nic nervalo, nevrtalo, netroubilo, jen sumel potok, zpivali ptaci a pofukoval vetrik. Dokonce byla i 2x bourka, ze ktery jsem byla hodne nadsena :)) Udelala jsem si tam i novou malou kamaradku (je na fotce, chodi do 4. tridy), za 2 dny jsme se tak zkamaradily, ze jsme obe brecely, kdyz jsme se loucily. Pani sice rikala, ze se ji styska po mame, ale to jako NENE :))) Samozrejme jsme delali i vyzkum, je to super, kdyz do vas furt nekdo neleje vodku a nic se pak nedovite. Je vtipny, jak se Kazasi a Uzbeci nemaji radi. Kazasi rikaji, ze Uzbeci jsou hrozny nacionalisti a ani za svazu nechteli mluvit rusky a ani neumi, coz muzu potvrdit, pokud holka nebyla ze vzdelanejsi rodiny, tak fakt nemluvi. Uzbeci zas rikaji, ez Kazasi nic nedelaji a jen by brali. :))) Zase jsme se neco dozvedeli o svatbach a jak bylo lip za svazu...
 
Zitra jedeme do Turkistanu najit na tyden vesnicku a pak hura do Almaty a domu. Doufam, ze mi bude nejak lip, je to tu zas lazaret, Ruda se potil z horecek v horach, ja dneska...
 
Jo a holky, mala rada, vemte si nejaky prasky na uklidneni zaludku, je mi tu kazdy tyden desne zle, jak do vseho lejou litry oleje, mam pak desny krece v brise.
 
To je asi vsechno, diky za prizen a z Turkistanu ahoooooooj!

Wednesday, June 20, 2012

Reakce na Jak se dela veda na hnojarne

Vzhledem k verejne publikovane kritice v britskych listech ohledne naseho rozpoctu jsme se s Rudou rozhodli snizit naklady a zacit vybirat kose. Tato strategie narazila na v Evrope nevidany problem a to takovy, ze v Uzbekistanu ani v Kazachstanu nejsou odpadkove kose. Bohuzel pri literarni resersi jsme o takove veci zminku nenasli. Ani po 2h sledovani poulicnich psu jsme na zadny pouzitelny kontejner nenarazili.
Chteli jsme take snizit naklady na dopravu, ovsem v zemich Stredni Asie je taxikar kazdy, kdo vlastni auto, Take je tu kazdy mrstny ekonom a cestu si umi radne nacenit.
Spani pod sirakem ma jiste sve kouzlo, ktere bychom radi vyuzili, ovsem toto kouzlo nepricaruje kazdodenni povinnou registraci o pobytu v Uzb. Pan majitel hotylku v Samarkandu asi take nasel tento clanek, proto nam vratil 5 dolaru a vypl elektrinu v celem hotelu. (ne, sranda, nic nam nevratil, jen cely vecer nesel proud)
Jak se dělá věda na hnojárně, 1. díl 
http://www.blisty.cz/art/​63368.html
Kterak se studenti i pedagogové učí tahat za finanční vemena, 2. díl
My, krávy počítačem řízené a mlhavá předpověď dojivosti, 3. díl
Čtvrt miliardy ze státního rozpočtu - pořážka vědeckého dobytka, 4. díl
Když na hnojárně místo dojení krav kibicují do řízení jaderné elektrárny, 5. díl
Jak se dělá kádrová politika na hnojárně - seniorské intermezzo
240 promrhaných milionů ze státního rozpočtu ...a jeden antropolog - druhé
intermezzo (reakce na první článek Petra Kokaisla)
Kokaisl, Kotrba: Nepřesnosti v článcích o zemědělské univerzitě
----------------------------------------------------------
Reakce stran odborné veřejnosti
Petr Kokaisl: Zjednodušující a amatérský pokus o morální popravu
Lukáš Zagata: Kritika výzkumné práce České zemědělské univerzity je zaujatá
Jan Mert: Univerzita není továrna na (vědecké a pedagogické) absolutno
Ivan Vrana blog

Kazachstán



Tak jsme uspesne prekrocili hranice s Kazachstanem, ani jsme moc dlouho necekali a ani nam nedelali problemy. Jeste jsme si projistotu koupili registrace, ale nebyly potreba, nikdo je po nas na hranicich nechtel. Hned na nas na hranicich desne vobral taxikar, domluvili jsme s nim cenu 600tenge za jednoho, pred tim chtel 750. Jenze kdyz jsme prijeli do Shymkentu, tak ze chce vic, protoze nas odvezl az do mesta, kam jsme chteli a chtel presne ten rozdil. Jsem se mu vysmala a samozrejme to zaplatili zejo, jsme s R. takovi dobraci.

Shymkent
Prijdu si jak v Jirikove videni, jsou tu jiny znacky aut - nejen daweoo nebo chevrtolet, holky tu maji minisukne, nejnovejsi mobilni telefony a ceny skoro 2x drazsi, nez v Uzb, z cehoz moc s R. nadseny nejsme, ale co nadelat.
Behem jednoho dne jsme zajeli do nejvetsiho kyslaku a nasli ubytko. Rodinka je takova podivna :)), ale dobry, nicmene musime priste rici 100x, nejen 50x, ze chceme okusit nacionalni bluda, vcera jsme meli testoviny zality olejem s rejzi a bramborama :D jeste jsem mohla uplacat knedliky a meli bychom vsechny prilohy v jednom, ale ne, nebudu si stezovat, jsem rada, ze jsme meli vubec neco k jidlu, uz jsem tomu po te desate vecer prestavala verit.
Pocasi, je tu sileny vedro, kazdej den snad vetsi a vetsi...rikaji 40 stupnu, ale podle me je snad i vic, coz je pro nejaky zkoumani fakt pitomy, rano zas takovy ptacata nejsou, po osme vstavaji, to uz zacina byt vedro a nez stihnem po snidani nekam vypadnout a pozvat se k nekomu na navstevu, je neskutecny vedro.
Jeden den jsme sli na prohlidku okoli, pekne jsme se s R. spalili :)), dalsi den jsme jeli do mestecka se podivat na pamatky, co psal LP, to neznali ani mistni, mel tu byt nejaky minaret z 12. stoleti ci co, mistni vubec nevedeli, tak to R. shrnul, ze matros z minaretu je na stavbu nejakeho soucasneho baracku taky dobrej. Pak jsme nasli stare hradby, jen hlina zarosltla travou a strepy. A tim se dostavam k odpadkum...je to naprosto sileny, vsechno hazou na zem a hlavne skleneny lahve, strepy jsou tu naprosto vsude. Asi tu rozjedem bussiness s tridenim odpadu, tady ty lahve sbirat, tak jsem milionar.... Rozdil mezi Uzbeky tu docela je, ale spis to mame z pozorovani, je to raznica :)), hlavne ta ekonomicka, ale nazor, ze bylo za SSSR lepe, to je stejne jako v UZB. Ale tak se jim nedivime, meli tu vsechno a za levno, my to holt dotovali, ale to jim tu nikdo nevysvetli, lidi jsou tu jako v UZB takovi trochu ignoranti, maji svuj pohled na svet a kdyz jim rekneme neco jineho, tak nas neposlouchaji a bavi se mezi sebou :)) Njn..ale kdo neni v Cechach ignorant, ze?! Vsichni tu umi paradne pocitat. Dneska jsme jeli na vylet k rece, ze nas tam pan domaci hodi, tak pak ze jako benzin zaplatime, tak my, ze jo...nakonec jela cela rodinka, v aute nas jelo 8 :DD a benzin jsme platili jen my 2 s Rudou :DD. ale tak zas nam pak dali obed :) a nalili vodku, coz v tom vedru je vybornej napad :)), ja je ale zas udelala vyslech o sssr dobe a nynejsi :)))

Thursday, June 14, 2012

Fergana a rozlouceni se s Uzbekistanem

Jak koukam posledni prispevek byl ze Samarkandu. Od te doby jsme cestovali vlackem do Taskentu, kde jsme nasli CS (clovek, co vas ubytuje u sebe doma a nechce za to penize). Vyzkouseli jsme tak, jak se bydli v panelaku. Reknu vam, lepsi panelak byl v Moldavii. Privitani bylo takove zvlastni, ale nakonec vsechno ok, az na ty behajici svaby uplne, ale uplne vsude. Rikali jsme nasemu panu domacimu, ze jedeme do Fergany a chcem nejakou vesnici, pozval nas do svoji u mesta Namangan. Cesta byla asi na 6h ve sdilenem taxi. Do Fergany vede asi nejlepsi silnice, co se da v Uzbekistanu najit, takze tech 6h uteklo jako voda. Prespsali jsme jeste ve meste Namangan v panelaku u jeho brachy, tak jsem vyzkousela jeste jiny panelak. V podstate to same, krom svabu tam byl jeste silene citit plyn. Panelak byl asi z 18. stoleti, jelikoz jsme spali v uplne baroknim pokoji :))) Dalsi den jsme konecne dojeli do kyslaku. Po ceste jsem uz byla nejaka nastvana, tady proste nevite, kdy se co stane, cekate 3h nez se pojede a najedou se rekne, ze jdeme a jestli mame vsechno pripraveny a ze to bude dlouha cesta a tak...Jak jsme prijeli na venkov, dychl na me klid a pohoda, tak uz bylo zase veselo. Prijeli jsme k pana domaciho mame, otec se rozvedl a odstehoval, takze zajimavy vzorek. Panmama=general opet nemluvila ani jednim jazykem, kterym my, ale to nevadilo. Pozdeji jsme zjistili, ze muze komandovat i po uzbecky a my delame, co ona chce. Jak jsme dojeli, hned jsme dostali motyku do ruky, vypleli pul zahrady a nacesali visne. Je zajimave, jak ostatni pracuji, je to velke halo, ale po 30min jsme pracovali jen my s Rudou. Kdyz jsme cesali visne, cesalo nas asi 8 lidi, po hodine uz jsem cesala jen ja, pani generalova rekla, ze to staci u me, R. byl na zebriku a tak se rozhlidl a rika, jsem rad, ze jsem jediny, kdo tu pracuje. Jedina vyhoda tohodle mista je ta, ze mi ted vsichni lezi u nohou :))) Ve vesnici jsme se pak seznamili s jeho kamarady, pozvali se na veceri, kde probehla debata o politice, asi jen par minut, pak se vsichni zalekli, ze se o tom mluvi, je videt, jak se tu tak boji... Tak do nas projistotu nalili hodne vina a vodky, abychom info nesirili dal. Jejich vino ma 18 procent a chutna jako horsi portske, pije se tu po tech jejich kaliskach na caj, coz ma tak decku, nalejou to skoro plny a pije se az do dna...exovat vino, by se Francouzi divili :)) Jsem rada, ze jsme do Fergany jeli taky, je tu ohromny rozdil, jak je tu vic vody z Kyrgystanu z hor, maji tu dokonce i kytky u baraku!! Vodu nazyvaji cistou a krom koupani a prani se z ni i pije. Ruda je predvedl jako velky Amerikanec, kdyz nahanel kravu/tele. Deti si s ni totiz hralY (ano, vim, ze je tu Y) a sundaly ji provaz, co mela kolem krku, pak ji jeste projistotu rozdrazdily. Mistni ji pak nemohli chytit, porad ji davali ten provaz tou obvodem provazu, co mela kolem krku, coz jde pres hlavu blbe ze...Nastesti prisel Ruda, vzal si laso, udelal vetsi smycku a hravu chytil, to vam byla podivana!! Cela vesnice se sebehla, hlavne stary zensky, ktery zacaly neco stebetat po uzbecky, rusky neumi, ale tak asi neco o dobrym zenichovi bych tak hadala :)) Coz mi pripomina, kazdy mi tu prohlizi fotak a fotky, mam tam jednu z koncertu Tatabojs a fotku, kde jsem ja a moje segra s Bublajsem (bubenik a zpevak TB), kde nas drzi kolem pasu. Pani se me ptaly, jestli je to muj manzel, hihi :)))
Ve Fergane jsme zazili i vylet do mesta - Namangan, kde nas cely den provazela jedna 19leta slecna, rikejme ji princezna, dcera pana zubare, tezce za vodou. Po 2h uz jsme si s ni nemeli co rict, jeste, ze R. porad mluvi...Navstivili jsme praxi pana otce, plna cekarna lidi, ktery vypadali hooodne zoufale, pak vlezli do ordinace, tam 2 kresla a na nich lidi, kterym delali zrovna nejaky novy zuby, vsechno v rouskach a rukavicich, my tam uuuplne spinavy  rikajic nase jmena a ze jsme z Cech....hrozne jsem se stydela. Nase princezna nas pak nutne musela vzit do mesta 40km od Namanganu s tim, ze je tam nejaky park. Fakt se nam tam nechtelo, nechtela se nam platit cesta a nikam cestovat. Ono by tu cestu jako platila ona, ale my ji pak zas zvali na piti...takovy moderni destruktivni potlac :)))) No, jeli jsme tam zejo...asi 100x jsme odmitli a pak uz sedeli zase v necim aute...ehhh!! Mysleli jsme, ze to bude prirodni park, ale on to byl zabavni park!! My jeli na pout!! Vsechno tam uz bylo tak absurdni a den byl opravdu psychicky narocny, musite se furt smat a delat, ze je vse ok, pritom uz vas to neskutecne sere, ze jsem se tam rozesmala a z toho se rozbrecela, nebo tak oboji najednou, znate to u me. Vydrzelo mi to asi 40min. Princezna nevedela, co se deje vubec, R. si ze me jeste delal vetsi srandu. I pres tohle moje divadlo me pak zvala princezna k ni domu, at tam prespim, coz jsem FAKT NECHTELA, protoze nevim, co bych tam delala.
Ve vesnici jsme se pak potkali jeste s jednim cestovatelem z Izraele, co cestoval do Kyrgystanu, spal u nas doma, tak jsme meli aspon izraelske rozptyleni.
Cesta domu byla trochu zase organizacne narocna, jako ted taky vsechno. My chteli rano, tak nakonec odpoledne i s nasim panem domacim, co prej budem delat v Taskentu. Ja chtela net, prijeli jsme a bylo vse zavrene. Chteli jsme si jeste koupit registrace do hotelu, tak prej ok, no tak to dela dneska, ze prej v 8h to bude doma. V 8h jeste vsichni spali, jen ja sla na ten net. Pripravu na vyrizeni registraci uz jsme zacali (teda Ruda) predevcirem, asi tak 10x denne to musite taktne pripomenout nejakou otazkou. Uz z toho nemuzu. 
Ale dneska konec, jedeme do Kazachstanu, do Shymkentu, tam prespat a dalsi den Turkistan a hledani nove rodinky. 

Jeste jsem se chtela zminit o cestach a ridicich, ale to zas jindy, uz musim letet nakoupit a domu bejt v pozoru. Zajimave je, ze se tu predjizdi z obou stran, obcas si pripadate jak v te digihre, kde jezdite s autickem a vyhybate se ostatnim, kde to jde. Pri predjizdeni se troubi, v noci vyblikava dalkovyma...dalkove jsou tu hodne oblibene, hlavne, kdyz jste blizko za druhym autem nebo pri potkavani se :DD Jo a taky nam vcera hrali v aute Modern Talking, jsem rada, ze jsem je tu slysela, fakt balzam pro usi, uz mi hrabe z tech jejich tradicnich pisnicek v moderni forme, stejne tam maji porad ten jeden a samy tradicni nastroj - do tykve napichnuta nasada od kostete a natazeny 3 struny. 

fotky nejsou, puste si pisnicku od Modern Talking sery sery lejdy, mas hodinky smejdy, netikaj a nejdou, nikdy nepudou :)

Wednesday, June 6, 2012

Samarkand


Tohle mesto videt jako prvni, tak se mi asi zbytek Uzbekistanu nelibi. Je toho tu opravdu hodne co k videni + je to takovy civilizovany. Na turisty tu jsou opravdu pripraveni, takze do kazdeho palace a mauzolea platite nehorazne sumy, 6000-15000sum. My dali jen penize za Registan, docela vtipna historka, prisel za nami policajt, my uplne podelany strachy, co chce, a on, jak se nam tu libi a jestli nechcem na minaret a bla bla a ze za 30 000sum oba. Ruda mel 2 000sum, ja tech 30 mela, ale rekla jsem, ze mam jen 24, takze jsme sli za 26 000sum, hahaha. :))) Mozna se tam da jit levneji, nevim, rikal, ze ne, ale tomu tady nemuzete verit. Dostali jsme se do Registanu na minaret, cesta nahoru byla krkolomna a docela nebezpecna, nahore byl jen trochu odkryty plech na jednoho clovek. Vyhled na cele mesto, byl zapad slunce, no krasa. Kdo tam chce prozit romanticke chvilky, doporucuju s sebou pribalit nuzky na plech a vytvorit tak vetsi otvor pro 2 lidi :))) Pak nam tam mistni klucina vypravel o vire a jak mu davala otazky na telo jako kde se modlili, kdyz byly zavrene mesity za svazu, co nynejsi prezident a cirkev a tak...tak prej dobry, jakou jinou odpoved bych cekala, ze :DD

Jo a taky jsme se osmelili a zacali jsme si davat toceny zmrzliny, je to fakt laaabuz! Velka stoji 1000sum a dokonaly, zatim nam nic nebylo :))

A bazar, ohromne misto, spousta lidi, vetsina mluvi anglicky, co prodavaji koreni, furt vam cpou safran a pak tu jejich halvu a dost to nacenuji :))) Kdyz jsem kupovala rajcata, tak se pani ptala, jestli jsem z Francie a jelikoz mi to rekl ten den uz asi 50. clovek, tak se ptam, to je tu tolik Francouzu? a prej jo...a moje dalsi otazka, a to s vami mluvi rusky? tak prej jo :DD nejvetsi vtip od mistnich, co jsem tu slysela. Takze tady jste za Francouze a u Nukusu budete za Amerikance :DDD

Doporucuju se ubytovat v hotelu B a B Bahodir, je to asi 50m od Registanu, za dvouluzak chteji 16 dolaru se snidani, sice netece tepla voda, ale verte, ze to vam vadit nebude. :))

nove fotky ZDE

Monday, June 4, 2012

Cesta z Nukusu do Samarkandu

Nukus a cely Karakalpakstan, pro me bude nocni murou...jsem z toho cela spatna. Nepovedlo se nam toho moc zjistit. Narazili jsme na nesdilne lidi, ucitele uz se mi pak nepovedlo najit a vubec to bylo vsechno takove neprijemne. Az po koupani v Amudarje jsme potkali kluka, co studuje zemedelku, tak nam povedel, jak je to tam s vodou naprd a dotace od statu male. Nase rodinka byla hodne blba na info, az 3. den jsme si prelozili vizitku naseho pana domaciho...byl to byvaly zastupce ministra financi Karakalpakstanu. Pak nam ukazoval jeste jednu vizitku, jeho soucasnou a tam byl jako reditel pobocky pojistovny Central Asia s centrem ve Svycarsku. Cela rodina milovala pana prezidenta a rikali, jak jsou dotace velky na zemedelstvi, jak tam nejsou problemy s vodou, kdyz jsem se ptala, z ceho plati dane, tak odpovedel, ze ma kreditku a ze v 80 procentech obchodu jsou napsane ceny u produktu, fakt kec, nejsem slepa, ptam se porad jako idiot, kolik co stoji. Jo a taky bylo dobry, jak panmama rikala, jak pana boha (prezident), jak ho miluje 100 procent lidi a my to jeste upgradovali, a kdo ne, tak je jeden hnusnej Tadzik (nesnasela je), co tu nema, co delat. Prislo mi, ze jsou obecne hrdi na svou autonomii a nemusi moc zbytek statu. No, ale doporucili nam koupi listku na vlak. Dokonce nas i doprovodili na nadrazi.
Ve vlaku na nas cekalo luzkove prekvapeni, spali jsme nad zemi, bylo to tak opravu male, jsme si rikali nacvik o rakve :)) Jak jsme nastoupili, tak jsme meli dostat povleceni, tak jsem cekala a cekala a cekala, pak jsem sla za pruvocim, co teda je s tim povlecenim, tak mi vynal hrnek...bezva :) Ukazala jsem teda na povleceni a on zopakoval to slovo, co jsem pouzila a rika: cas, cas...jo, toho fakt bylo, celych 15h + zpozeni 2h. Zlate zpozeni, nemuseli jsme na nadrazi v Samarkandu cekat od 3:15, ale az od 6h hodku, nez se otevrou kasy a koupili si bilety do Taskentu za 21 000sum. Musela jsem projit 3 pokladny, jak si me porad posilali sem a tam, asi se jim libila moje rustina :DD Jinak Tomasi, ten rychlovlak stoji 47 000sum/osoba.

Je vtipne, jak nas tu oslovuji. Rudu tu oslovuji Rudolfo a jedna pani se ptala, jestli Rudolf je mexikansky jmeno, tak ji Ruda rekl, ze nemecky a ona, ze tohle jmeno zna z mexikansky telenovely. Myslim, ze tam vystupuje postava jmenem Adriana, protoze takhle mi tu rikaji. :))

Je znat rozdil mezi Bucharou a Karakalpakstanem, uz jen v zahradkach (nemaji na severu uprostred na dvore, ale predzahraky). Zpusob zivota, jak to shrnul studentik, joooo v Almate, tam jsou vsichni biznismeni, ale tady mame vic casu na odychani...I krajina je jina, je tu vic stromu, u vody.

Drzim palce, kdo pojede do Nukusu, at narazite na sdilenejsi lidi, ani ve vlaku se s nama moc nechteli bavit. Jo a tu karticku na pohyb po meste jsme nedostali..asi proto, u koho jsme bydleli, nebo nas chtel jen policajt postrasit, ze jsme meli vse v poradku.

FOTKY ZDE

Saturday, June 2, 2012

Badani u Nukusu

Rodinku jsme nasli docela rychle, pan z marsrutky nam sice vubec nepomohl, myslim, ze byl trochu postizeny a vysadil nas pred vesnici, do ktery mu bylo hodne tezky vysvetlit, kam vubec chceme jet. Nakonec zavolal nekomu mobilem a rikal do nej, ze ma v busiku nejaky Amerikance, me fakt bavi tu byt za Amerikance, hahaha American z Vysocan. Jak nas vysadil, jelo kolem auto, jestli nechceme pomoct, tak jsme rekli, ze hledame ubytko na 4 dny, vic nerikejte, nebo je vydesite, a jestli nekoho neznaji...Ujali se o nas sami. Je to rodinka o 3 detech, ale 2 uz bydli jinde. Rusky mluvi, barak velky a luxusni, pani je doma, nemusi pracovat, pan je ekonom a financnik, momentalne pracuje pro svycarskou pojistovnu. Penize pro ne nehraji moc roli. Ptali se na nase dokumenty, ukazali jsme jim pasy a platna viza, tak byli spokojeni. Taky jsme jim rekli, ze uz jsme takhle bydleli u Buchary a nebyl problem, jen ze musime navstivit machalu. Do machaly jsme vyrazili odpoledne, pani domu nas nasmerovala, no uplne nekam blbe, tak jsme se ptali mistnich, ty moc nevedeli, prosli jsme pul vesnice a opet se ptali, tak mistni starostovi zavolali, posadili nas na busik a my za nim prijeli. Cekal tam na nas i mistni policajt, ktery nam docela nahnal strach, protoze na nas zacal hned kricet, kdyz jsme mu otevreli spatne pas na kazasskych vizech, ze nemame viza do Uzb., stacilo, aby prelistoval. Pak chtel videt nejakou karticku, nechapali jsme jakou, ukazovali jsme potvrzeni z hotelu, co jsme spali v Nukusu, tak to prej neni ono. Ruda delal blbyho a porad mu ukazoval to potvrzeni z hotelu, coz policistu evidentne dost tocilo. Nejaky klucina nam vysvetlil, ze mame mit jeste karticku od policie, ze se muzeme pohybovat volne po meste. To uz jsme pochopili a policista serval klucinu, ze se s nama bavi a poslal ho pryc a ze si pro nas zitra prijede a pojedeme na stanici pro karticku a odjel. Pan starosta byl chvili neprijemny, ptal se, co tu delame, tak jsme rekli, ze koukame a ochutnavame mistni jidlo. Pak zasel za nasima domacima, chvili s nima hovoril, opsal si nase cisla pasu a viza a nabidl nam, ze dostaneme pruvodce. Toho jsme nechteli, tak nam to nabidl znova, bylo videt, ze ho musime mit. 

Dalsi den jsme na policii nejeli, dostali jsme cloveka z radnice (rozumej rozpadli barak, kde jsou 2 mistnosti) a v tom nejvetsim vedru se sli projit. Pan nemluvil moc rusky, kdyz jsme se ho ptali, kde tu lidi pracuji, haha. Zasli jsme do skoly, kde byl jiny urad, tam jsme dostali pridelenou pani a sli se podivat k Amudarje. Vyschlym korytem reky jsme sli na druhy breh asi 20minut. Je to neuveritelne, nemusime ani jezdit k Aralu, tohle nam stacilo... Opet jsme se dali s pani do reci, hrozne rada by nam toho vic rekla, ale opet nemluvila moc rusky. Bylo po poledni, venku asi 40 stupnu, my se sotva vedrem vratili od reky a plouzili se domu, kdyz v tom pani vola, jestli nezajdem na caj, tak jsme sli. Prisli jsme do neciho domu, kde byla neuveritelna hostina. Jak jsme byli zblby, tak jsme mysleli, ze je to jako pro nas, navsteva z Ameeeriky :))), nakonec jsme zjistili, ze nejaka pani slavi narozeniny. Par lidi mluvilo rusky, tak jsme se zas nenapadne ptali, treba jestli tu maji mesitu a jak je stara, pak jeste neco, na co koukal, ze uz jsme radeji nepokracovali. O dobe SSSR tu mluvi jen v nejlepsim, strasne radi na to vzpominaji, se nedivim, kdyz Nukus postavili Rusove. A Rusko taky miluji, protoze tam je prace, vsichni tam jezdi za praci. Az tu budete, zkuste se jich ptat, jak maji radi Tadziky, nase pani domaci je dost nesnasi, tak jestli to je jen ona...Jinak jsou hrdi na svou autonomii, v pasech maji, ze jsou Karakalpaci. 
Vypili jsme jim tam asi 10 konvicek zeleneho caje, udelali si maly zaklad na vodku :D, kterou jsme ani nechteli jako pit...no, 6. pripitek uz jsem v plynne rustine rikala ja :DD Po 2h jsme  se vyfotili, napsali mi adresu, kam jim to mam poslat a sli jsme v tech 40 stupnich domu, kde jsme padli a spali. 

Lidi jsou tu uzavreni, na ulici se nezdravi. Dneska jsme jeli do mesta, ktere melo byt vetsi nez Safirkorn a byla to hrozna dira. Sli jsme na bazar, tam si nas nikdo nevsiml, nasli jsme mesitu, ta byla zavrena a nikdo u ni...Vratili jsme se tedy do Nukusu, v autobuse hrali Waka Waka. Vcera jsem tu slysela remix Papa Amerikano...tomu rikam globalizace. 

Prvni den jsme v nasi vesnici (Samanbay) potkali ucitele z pedagogickeho institutu, rikal, at se dalsi den stavime, ze nam neco povi, hned se ptal, jestli na to tady pisem diplomku a my ze ne a on, jo jasne :))) Jenze nam ten dalsi den pridelili toho poskoka! Pedag. institut je tady v Nukusu, takze tam s poskokem bylo jet nemozny. Zname jeho jmeno, tak se zeptam v rodince, kde bydli a stavime se za nim, uz me to nebavi, jak nam nikdo nic nerekne. 

Vcera jsme koupili listky na vlak (pojedeme v pondeli), byl to docela zazitek, vsude tam jsou policajti, ale to, ze se lidi tlaci u okynek a nestoji ve fronte je vubec netankuje. Kdyz jsme predbehl 2. clovek, tak jsem se nastvala a proloktila jsem se tam, narvala panu za prepazkou papir s info, kam chceme jet a na nase jmena na prodal listek. Nukus - Samarkand za 41 000sum/osoba, levnejsi nez marsrutka, jedeme expresem expresnich 15hodin, v Samarkandu budeme ve 4 rano, pecka :))

Pocasi - je tu ke 40 stupnum a chladneji uz nebude. Dest neocekavejte, nebe bez mracku, takze se vam den rozdeli na 2 casti - rano do 11h, pak se schovat a jit ven az tak nejdriv v 17h, spis 18h. Poulicni osvetleni neexistuje, takze doma ve 22h zas.

Fotky nebudou, zas jsem nepropojila fotak s pc.

Wednesday, May 30, 2012

Nukus

Z Chivy jsme se presunuli do Nukusu. Jeli jsme share-taxi, melo to vyjit na 20000sum, ale ridic, ze 30 000, a my ze to pred 2 mesicema stalo 20, tak nas serval, jina moznost nebyla, tak jsme poslusne sedli. Odvezl nas do hotelu Jibek Joli (30dol/dvouluzak/v kurzu 2800sum). Rudovi vypadl v aute telefon a nez jsme ho nasli na lidi, co s nama jeli, vystoupili, zkousela jsem Rudovi volat a cislo se nepouziva, tak to asi ukradli. Takze, kdo chce psat Rudovi, at pise na muj: +420732487775, cist mu to nebudu :))

Net jsme tu hledali asi 45min, neni tu skype, jinak tu vsude nabizeji wifi zdarma, tak jestli mate chytry telefony, tak si budete piskat. Ve stankach maji pivo Kozel :)

Urgenc (blizko Chivy) je velke mesto, spousta socialisticke architektury, vsude ohromne pomniky a pamatniky, byla jsem z toho vedle, kdyz jsme jeli tim trolejbusem! Ten trolejbus tam musi byt asi taky vyhra, co chvili nejde proud, to poznate v hotelu, kdyz nesel proud, netekla ani voda, to jsem byla mrtva smichy, kdyz to prestalo jit a Ruda mel strevni potize :DD Ale nastesti to celkem rychle naskakuje.
Jeste k Urgenci, prijde mi takovy civilizovany, treba na silnicich jsou stredove cary, videt prechody, prislo mi, ze to mesto ma snad rad (r s hackem) :))
Dneska v Nukusu mi spadla brada, kdyz jsem videla holky s kratasama tak kratkyma, ze kalhotky jsou delsi...

Chiva - uz jsem asi narocny turista, ale cekala jsem neco vic...je tam jen ten nedostaveny minaret, pak mesitka, pak jeden minaret, na ktery se da za 3000sumu vystoupat, pani dole vam rekne rusky i anglicky, jak je vysoky a ze mate dat pozor na hlavu, je tam prakticky tma, kdyz tam lezete a ona vubec nepocita, kolik tam pousti lidi, nahoru se tak vejde 10 lidi a ona tam pustila takovou skupinu...no byla jsem rada, ze jsem se dostala dolu. Deti na vas pokrikuji - hello - a v zapeti - bonbon!

Ale je tam videt odlisna kultura, krom tech stanku, co prodavaji privesky americke vlajky, to vam reknou i mistni, ze je to pisnicka z chivy nebo z buchary, jinak tam mluvi, kdyz jsem se zeptala, jestli mluvi uzbecky, tak mi rekli, NEEE, to je chorezemstina!


Jinak si nejsem jista, jestli je dobry napad, abyste jeli do Shafirkonu, jako jsme byli my. Uz nas tam docela znali, kdyz jsme odjizdeli, tak uz na nas v buse, vy jste ti z Prahy, co? Doporucovala bych Dizduvan, rozhodne ne Vapkent, nebo bych doporucila Kogon, tak je pry kostel, ale tam jsme nebyli uz.

Zitra zacneme hledat vesnicky v okoli, tak se zas nejaky cas neozvu.

Tuesday, May 29, 2012

Vareni tradicniho ceskeho jidla a cesta do Buchary

Posledni den v nasi rodince byl a tady a ja varila ceske jidlo. Ne, panu domu nestacila jen bramboracka, musel mit knedlo-ovce-zelo. Odpoledne jsem jeste zjistovala, jak se dela zeli, haha. Jelikoz bramborove knedliky a bramboracka jsou zalozene na bramborach, ptam se jich, kolik maji brambor, tak pry kolik potrebuju, ze maji tak 3kg. Jsem si rekla fajn, vyjde to na oboji. Vyndali mi 8 strednich az mensich brambor, kdyz jsem si je oskrabala a pulku dala do bramboracky a ptam se na zbytek, tak to prej uz je vse...maji holt dobry odhad. Nakonec se bramboracka jen s mrkvi, cibuli a cesnekem uvarila na velmi malem plaminku plynu asi za 3h, Ruda mi ji pochvalil, zachranila mi to tuna majoranky. Knedliky jsem pak varila na venkovnim ohnisti, protoze jedine tam mohla prijit voda k varu, az stanu fotky, tak se pobavite.:)) I knedliky se povedli, takze Dane, na vyletech budu delat klidne k veceri bramborovy knedliky :))) Zeli jsme nakonec s pani domu vzdaly uz (a taky ji to prislo zbytecny, spotrebila jsem tolik brambor a vody, co maji na tyden), maso udelala ona.
Vecere nam s Rudou chutnala, jim asi ne, nevim, nerekli vubec nic, ale vubec, ani dekuju... Po veceri prijela manzelka brachy pana domu, neco rodince rekla a ta se pohadala, tak jsme se sli balit, pak se rozloucit s nasi kamaradkou, co s nama mluvila anglicky a spat. Vstavali jsem docela brzo, snidane, a pak na bus do Buchary.
V Buchare jsem nasli autobusak, ze ktereho to jede do Chivy, bus ale nejel, do Chivy vlastne nejelo nic. Museli jsme do Urgence, coz je kousek od Chivy a jet marsrutkou, protoze busy asi nezacinaji v Buchare, ale jedou uz z Taskentu a jak tu nejsou jizdni rady, tak nevite, jestli to pojede nebo ne, jestli se do toho vejdete s krosnama. Jeli jsme teda marsrtkou za 50 000sumu. Pred cestou se pak ridic a ostatni pomodlili, moc jsem nechapala proc, delaji to pred jidlem...no, to jsem jeste netusila, co nas ceka. 
Cesta vede pousti po silnici asi jako D1 v tom horsim useku. Trochu to nadskakovalo, ale slo to. U turkmenskych hranic uz stavi novou silnici, na kterou jsme pak i na chvili najeli, to bylo baaajo. Jenze pak to prislo, odbocili jsme doprava na prasnou cestu a zacala ta hruza. Jak se jelo prasnou cestou a jeste dost foukalo venku, tak jsme byli zapraseni a zapiskovani vevnitr, okna byt musela otevrena, protoze jinak bychom se v aute upekli. Marsrutka skakala sem a tam po nekvalitni ceste. S Rudou jsme se omluvili vsem ukrajinskym silnicim, ktere nyni beru za nejluxusnejsi na svete. Sedela jsem zaprena za predni a zadni sedacku, drzela se zuby nehty, ale stejne jsem porad vylitavala ze sedacky a pri dopadu si vyrazila dech, asi tak jednou za 15 vterin. Po 20min jsem se modlila, at uz je konec...konec prisel az za 2h. 
Do Urgence jsme ani nedojeli, dojeli jsme pred Urgenc s tim, ze auto je rozbite, tak nam ridic zaplatil taxi do Urgence, ten nas vyhodil na zastavce trolejbusu, ktery nas za 600sum mel odvest do Chivy. Jenze spadla trolej a trolejbus nejezdil, tak nam mistni zastavili nejaky luxusni bus, ktery mi nabidl, ze nas sveze za 5000/osobu!!! Tak jsem se mu vysmala a sla se zeptat na taxi, tak prej 2000/osoba. Myslela jsem, ze se vzteknu, ale nakonec jsme ho vzali a dojeli do hotelu Lali-opa (25dol dvouluzak, 1dol 2800sum). Tam meli volny pokoj, na veceri nas pozval majitel hotelu, protoze slavil narozeniny sveho syna. Nalil do nas vodku (konecne nekde!), Ruda se najedl a sel spat, celej den mu bylo hrozne zle, ja tam jeste sedela, chvili si s nima povidala rusky, pak se bavili uz uzbecky a ja jen sedela a uzivala si pohodli a pak si jeste s nima nekolikrat pripila:)) Rano jsem sotva vstala z postele, jak jsem byla rozlamana.
Nevim, jestli neni lepsi jet vlakem nebo taxikem do Chivy z Buchary. Ztraty byly docela velke, den po prijezdu jsem mela horecky a potila se az do jeste do dalsi noci. Boli me cele telo a mam migrenu. Ruda nemuze stat bolesti kolen, boli ho hlava, jak ma zablokovanou krcni pater. Oba nas boli v krku, ne ,n elibali jsme se. Takze jsme zivi na brufenech.
Jinak nam v hotelu rikali, ze vylet k Aralu stoji z Nukusu - pronajmout dzip za 450dol. Takze pres 100 na osobu, docela dost. Do Moynaku se pry nevyplati jet, nic tam neni, ani moc vesnic kolem...Takze zvazujeme, ze budeme hledat vesnici kolem Nukusu, dnes jeste sednem nad mapu.

Saturday, May 26, 2012

Souziti s mistnimi je nekdy narocne


Aaaaaah! Konecne ve meste, civilizace, kultura, turisticky stanky, taky jini turiste, uz nejsem s Rudou za exoty jen my! No, ale jak to vsechno bylo.
Bylo nebylo, minuly patek, kdyz jsme s Rudou objevovali krasy Buchary, pan K. jel hledat nejakou vesnici, kam by nas umistil. Jak jsem psala minule, nasel u pana marsrutkare. V sobotu po poledni jsme se zabalili a jeli za nim, pred tim mu jeste zavolali z hotelu, ze uz jedem. Jenze, pan si to rozmyslel, pry ze musi do Samarkandu na 3 dny a sami tam byt nemuze, kecy blabla, bal se... Co delat, vzali jsme krosny a jeli s K. na blind. Cestou v buse se K. zakecal s panem ridicem {holky, ten byl!! sam,ozrejme, ze me hned balil :DD} Na autobusaku v Safirkonu (vesnicka u Buchary) nas vysadil, tam zavolali dalsi a dalsi lidi svym znamym a za chvili uz se k nam valili 2 panove...maji tak kolem 200kg a jsou znacne opaleni, v Pze bych rekla, ze to jsou Rumuni...No, a jeli jsme, u nich doma jsme si dali caj, pohostili nas, jak rekl K. velmi stredne cerstvym (rozumej kamennym) chlebem, domluvili jsme cenu 15dol. za oba + snidane a vecere. K. chvili posedel a pak odjel zpet do Buchary, loucil se s nami se slovy, preji hodne uspechu a rusky mluvicich sousedu. Byl tu totiz problem, ze nase rodinka mluvi jen uzbecky :DD Po chvili bylo halo, prisly se na nas podivat vsechny sousedky a deti. Nastesti jedna mluvila rusky, tak jsem se ji zacala ptat predem naucenymi otazkami z Prahy. Doporucuju dalsim prijizdejicim, naucte se pekne povidat, co delate, co studujete, kolik vam je, co pracuji vasi rodice. Vemte pohledy - nejen Prahy, ale CR, ja tu mam kalendar CR, pak taky hromadu fotek vas a hlavne vasi rodiny, na tom si fakt ujizdej,  kdyz vam pak vysvetluji, ze tohle dite je tety od snachy jeho bratrance. :))) Vemte taky fotky svatby vasich rodicu a nejaky nase tradicni kroje a taky fotky jidel, nevi, co to je knedlik. Coz mi pripomina, ze ho mam dneska varit, pan domu si ho naporoucel - tradicdni ceske bludo, tak jsem rekla, ze to je knedloverprozelo, ale jelikoz nejedi maso, tak to je knedlo-ovce-zelo. Rikala jsem, ze jim uvarim bramboracku, ale to neee, to je malo...uff, tak uvidime, jak to dopadne, az budu varit na tom otevrenym ohnisti vedle baraku, kdepak tady varna deska :DDD No, bramboracku uz maji slibenou dlouho, ale kdyz uz bych ji jako zacala delat, tak pani domu s babickou tak nejak nechteji :DDD Asi je to na mne fakt videt, ze vsechny holky z Prahy neumi varit. 
Jinak nas tu pekne vykrmuji, kazdy vecer jine jidlo, fakt dobroty, pak jsou na stole porad nejaky susenky, spousta merunek, mi pripomina jednu veceri - tresne, merunky, kefir, caj, chleba, hlavni jidlo, do toho slivka, ale zvladla jsem to:DD K veceri nam pousti DVDcka - jeji svatbu, svatbu sousedu, pribuznych (=sousedi), svatby znamych uzbeckych osobnosti, ... Uz jsem jich videla asi 6... Pan domaci predevcirem zprovoznil antenu, tak koukame i na uzbeckou tv, vecerime v case serialu z nemocnicniho iranskeho prostredi. Docela dobry, po dvou dilech uz jsme zavisli. Ruda ho nazval Nemocnice na kraji Teheranu. :)) Rodinka se docela uz rozmluvila rusky, takze musime davat bacha na to, co rikame, mame uz specialni cestinu, treba slovo svatba je i v uzbectine, tak bacha. Kdo pise na manzelstvi a svatby, tak to ma fakt jednoduchy, o tom se radi bavi, horsi je se s nima bavit o dobe ve svazu, proste vam nic nereknou, je to neprustrelny...hheh. Jo a holky pripravte se na to, ze vas tu budou porad vdavat :)) Pro Rudu se prej taky neco najde, ale vzdyky, kdyz nekam prijdem, tak se hned nas ptaji na vek, jestli jsme manzele a kdyz reknem, ze ne, tak maji vzdycky nejakeho syna, tyhle jsem mela nabidku - 88. rocnik, pracuje v ted v Rusku, jako vsichni, kdo chteji vydelat prachy a uz mi maminka ukazovala, co bych dostala - pokryvky, .... Vzdycky se tomu vsichni smeji, ale ona se moc nesmala...:DD
Az prijedete do vesnice, tak si najdete urad, ktery se jmenuje "machala (maxala)", je to jako radnice, nevim, neni to policie hlavne, a tam se zaregistrujte, reknete, ze budete u te a te rodiny (lepsi je, kdyz s vami pujde nekdo od rodiny) spat a budete se koukat po okoli, oni si vas tam zapisou do dokumetu, pri odjezdu jim bezte rict, ze odjizdite. 
Doporucuju si pripravit jednotnou historku, co tam jedete presne delat. K. nas predstavil jako geografy a to je docela dobry. Rikal, ze se chcem podivat, jak tam mistni zijou. My jim pak rikame, ze v turistickych centrech se k nam chovaji jako k turistum a neukazou nam nic nez to, co chceme videt a blabla. Ti geografove, jako je to vtipny, protoze nas tu protahuji prirodou a polema a sklizni a tak :DD A my se jich ptame na tradice a historii a tak :DD Tuhle nas vzali do skleniku, kde majitel jezdi kazdy rok do Varu, tak rikal, ze ho pak muzem hostit v Praze, myslim, ze muj usklebek ho presvecil, ze asi ne. Prohlidka skleniku s rajcatama a okurkama dobra, kdyz jsme odchazeli, tak se nas ptali na porovnani se sklenikama v CR :DDD Tak jsme si zahrali na experty pestovani rajcat :DD Hahahaha, jsem jim rekla, ze u nas jsou rajcata mensi, ze u nas frcej cherry rajcatka a ze je to stejne vsechno dovoz z Maroka a Spanelska. Jo a taky se vas pak budou ptat, co budete chtit pracovat po skole, ja rikam, ze budu ucitelkou zemaku, to je docela dobry. R. byl trochu nesvuj, ze uz jsme jim rovnou mohli rict, ze jsme antropologove, ale pak jsme sli do machaly a tam nas tak trochu ta geografie zachranila, kdyz nas mistni kamarad - ucitel rustiny vysvetlil, ze se zajimame prirodou a pamatkama. 
Jak je to tu s anglinou, vsechny deti studuji ve skoler anglinu a musi to byt docela ficak, protoze za rok se s vami domluvi na vasi urovni, chteji jen trochu rozmluvit a jsou hrozne vdecni, kdyz se s vami muzou bavit anglicky. Vsichni chteji studovat anglictinu a byt pak pruvodci nebo prekladatele.
Ac jsou mistni hodni, davejte si bacha a budte obezretni, ve vetsine pripadu s vami chteji kamosit, a pak jet pracovat do CR, vy jim totiz muzete napsat zvaci dopis...
Davejte taky bacha na pocasi, je tu pres 30 stupnu, mela jsem tuhle nejaky upal nebo uzeh, bylo mi zle od zaludku, rvali do me nejaky jidlo, tak jsem rikala, ze nemuzu jist, tak mi davali nejaky leky, nakonec jsem si je vzala domu ty leky, Ruda pak psal mame a zjistil, ze mi dali antibiotika, jenze jen 3 prasky.... rikali, ze na spatne od zaludku pomaha kefir, nebo airan - proste slane mleko, asi jo, bylo mi pak trochu lip. 
To je zatim asi vsechno, zitra zvedame kotvy a jedem do Chivy, drzte nam palce, at to zvladnem s tema baglama a ruchem na autobusakach a at najdem nejaky levny ubytko.

Jo a jeste jedna vec, moc tu nekouri, ale frci tu zeleny namlety tabak pod jazyk a to je pak uplne zbytecny se s nima bavit, protoze jim rozumite uplny kulovy. Ja tomu rikam krycim nazvem sracovina, protoze tabaku rozumi, pac me to neskutecne prudi, vy jste jak za idioty, kdyz se jich porad ptate sto? sto? a oni uz pak s vami se moc nechteji bavit, kdyz za kazdou vetou se zeptate sto?.
Pro nase drahe polovicky, jsme opaleni na blbecky, ja mam opaleny tricko a pak sandaly, sukni nosim pod kolena. Ruda ma presne opaleny tricko, videla jsem ho teda jen zezadu :DD

Jo a dekuju vsem, co mi pisete sms, pardon, ze odepisuju tak malo. Mami, Jirka Moucka mel pravdu, ze prichozi smsku nic neplatim, platim jen za prijem hovoru, tak mi muzes psat klidne kazdy den :)

fotky zde

Saturday, May 19, 2012

Buchara pokracovani

Uz nevim, kde jsem skoncila, nicmene vecer jsme s K. chteli zajit na veceri. Bylo to vtipne, protoze jsem pres den s rudou zadne nevideli, ale rekli jsme si, ze kdyz je tu tech 30 stupnu, tak ze restauracky otevrou az na vecer. To byl velky omyl. Odpoledne jsme jeste potkali 2 mistni studentky, ktere vyhlizeli nejake Korejce, protoze studovaly na UNI aj a korejstinu, takze jsme pro ne byli trochu nuda, ale tak jsme jim ukratili 30min cekani. Dovedela jsem se, ze se chteji prestehovat, ta jedna do Benatek, ta druha uz nevim kam, ale do Evropy. Jedna ma brachu na studijich v Anglii, takze asi tezce zazobana rodina, haha. Jinak tady se na UNI plati skolny, ony rikaly 2000 USD za rok, tak pak muzete srovnavat. No, ale k te restauraci, ptali jsme se, co nam doporuci, nic pro turisty, tak nam nedoporucili nic, jen ukazali na hlavnim namesti na venkovni restauracku, ktera byla uplne plna Francouzu, tech je tu mraky a Nemcu. 
Vecerni hledani restaurace a optani se mistnich, kteri doporucili jeste nejakou stresni nakonec nedopadlo. Zjistila jsem, proc nam holky nic neporadily, ono tu fakt nic neni. Skoncili jsme tedy v te na namesti, kde to bylo teda vyborny, ale obsluhovali nas deti...ostatne jako v hotelu. Vedle je jezirko, v nem uprostred zmensenina hlavniho palace. Jak to okomentoval K., ano, maji smysl pro detail :DD Jo a vsimete si umeleho capa u toho jezirka na pamatnim stromu, taky nema chybu. Dala bych sem fotky, kdyby se mi pripojil fotak nebo ta flashka na karty k pc, ale nejde to.

Dnes odpoledne jdem do rodiny pana masrutkare. Ma 6 deti, ale 3 uz jsou pry z domu, nemluvi rusky, jeho zena pry trochu, on pry ano...Tak to bude vtipne. TAKZE RODINO, nebudu ted asi pres tyden na netu, budu psat sms, ale asi ne denne.

Jinak holky berte kratasy pod kolena, nic nad kolena tu nefrci. A pak se taky nenastvete, kdyz vas budou chlapi ignorovat a nepodaji vam ruku, to je totiz tady slusnost. Kdo vam ji poda, tak je chlipnik. + DAL, aktualni kurz na cernem trhu je 2800sum za dolar, takze niz nechodte :) my uz taky nepujdem.

No a krom toho, ze sem nemuzu nahrat fotky, mi nejdou pustit pisnicky z mobilu, dneska se mi tam udelal nejaky random vyber z 28 starsi hitu, co tam mam nahrane, co zrovna ted moc nemusim, takze budu trpet...a okoli se mnou...Rudo! :DD

Friday, May 18, 2012

Buchara


A prejeli jsme do Buchary. Na vnitrostatni letiste nakonec busy hromadne dopravy jezdily, jen nam to nas spravce nerekl, abych udelali kseft jemu pribuznymu, ktery nas tam hodil autem za skromny obnos :DD Na letisti jsme se pak sesli s Kokaislem. Meli jsme docela strach, jestli prijede, protoze byl odlet v 19h a on tam jeste v 18h nebyl. Nakonec jsme se stastne shledali, nasedli do maleho letadla cca pro 40 lidi. V Buchare pak taxi k hotelu, ktery byl levnejsi nez ta ubytovna v Mirzo a asi tak 10000x luxusnejsi. Hned nam odnesli batohy, pak jsme chvili cekali na reditele hotelu, ktery nam osobne ukazal pokoje a pry jestli je vsechno v poradku. To se to hned cestuje jinak s profesorem! :))) Hotel stal 35 dolaru dvouluzak, ale jde tu najit i za 10 dolaru pro osobu. Normalne by to stalo vic, ale jelikoz to mame pres Kristinu a je to napsany na nejakou firmu, tak mame lepsi cenu.
Dneska jel K. se podivat do nejakych vesnic, pry je lepsi, kdyz pojede sam, abychom je ve 3 nevylekali. Takze si prohlizime Bucharu, je tu hromada turistu - Nemci a taky Spanele, ano Anco, Spanele! A zitra to zacne, slavny vyzkum. :))

Nejde mi tu propojit fotak s pc, takze musim vzit zitra flashku a pres ni to nahrat do pc, uvodni fotka je stazena z netu...haha, asi byste to jinak nepoznali.