Saturday, December 18, 2010

Tak do tance mládeži, Sevillákov jede domů!

Přijde mi, jakoby to bylo včera, co jsem odlítala z Ruzyně a zítra už se vracím zase zpátky! To to ale uteklo...:)) Ne kecám, tohle byly mých nejdelších 5 měsíců. Ani si neumíte představit, jak se ze Sevillákova těším domů!! Hasta manana! ;-)

Jo a 23.12. je již tradiční Rybovka na Hlaváku od 13h! ;-)

Thursday, December 16, 2010

El Cascanuces


Ano ano, jako nemůžou být pravé Vánoce bez sněhu, tak pro mě bez Louskáčka. Mrzelo mě, že jsem v říjnu prošvihla koupit lístky na prosinec a nakonec se na něj do Národního letos nedostala, ale jak už jsem psala předminule, našla jsem v jednom kině za městem metropolitní přenosy. Balety jsou bohužel z nahrávky a ne přímé, jak se ukázalo minule, balet byl ze 70.let. Dnes jsem si polepšila a balet byl z roku 2007 (trochu jsem doufala jen v časový posun). Balet byl z Petěrburgu. Ruský balet je světoznámý a na pohádce Vánoc nejde přeci nic zkazit! Ano, jde. První polovinu se netancovalo (což se ani v Praze tolik netancuje a je to spíš herecká), nicméně kostýmy a masky a scéna byl jeden velkej hnus, nic příjemnýho, všechno přehnaný, z masek se staly zrůdy, který mě tam strašily 45 minut. Když jsem se konečně dočkala tance, tak to byly Vločky s vílou Vánoc nebo prostě hlavní vločkou, říkejme jí, jak chceme. Takhle nasraně nevypadám ani já, když jsem opravdu hodně naštvaná... no uznejte sami - http://www.youtube.com/watch?v=-W5uCAh0jvA a ten dětskej sbor, to mají být jako zombie? No prostě nevím...na písničku Dance of the Mirlitons tancují vosy? Co musím uznat, tak to byla modernější klasika, ale jenom 2 zvedačky? Velké závěry na zvedačku končily tím, že se ti dva objali? Cože? Pro mě za mě, ale objali se asi 50x...to ať si nechaj na doma jako...Chjo. :-D No prostě, Louskáček v ND nemá chybu (foto je z ND) a jak jsem posledně říkala, když tancoval ďábel, že jestli takhle vypadá peklo, tak do něj chci. :-DDD
No a tohle video jsem objevila před týdnem a od té doby ho viděla asi tak 100x (Anča už je ze mě na nervy a říká, ježiš, už zase posloucháš Harryho Pottera, aneb co dokáže zkazit Čajkovskýho!) - v hlavní roli britského baletu hraje Asiatka a je fakt hodně dobrá (aneb jak nás východ válcuje, nejlepší současná tanečnice flamenca je Japonka): http://www.youtube.com/watch?v=aTd2rjb0Mmg&feature=related jo a jestli se někdo dostane v tom koukání na 1:01 min, tak ty prvky jsem zkoušela včera u nás v obýváku (v pantoflích) a Anča se lekla, co se mi stalo. :-D

No a pro ty, co jim baletní videa ještě nestačila a rádi by viděli celý film, tak mám pro ně doporučení na duben, kdy má do českých kin přijít film Black swan v hlavní roli Natalie Portman a jako bude to opravdu stát za to (hehe a to se prej balet nikdy nedostane do filmovýho kurzu!) : http://www.youtube.com/watch?v=5jaI1XOB-bs a pro ty, komu už to stačilo, tak v té ukázce tolik tance není :-DDD

Sunday, December 12, 2010

Wednesday, December 8, 2010

Výlet do Huelvy


Ano ano, na co budu vzpomínat v dobrém ze Španělska, tak je spousta volna ve škole. Každý měsíc aspoň jeden den volna...a ještě, když je šikovně volný - třeba v úterý, tak v pondělí škola není taky...teda oficiálně je, ale žáci a většina učitelů nepřijde. Tak jako tomu bylo tento týden. Volno bylo v pondělí a ve středu...takže úterý bylo zabité. :-))) Využily jsme s Ančou volna a jely se podívat za Lenkou a Adamem, co jsou na erasmu v Huelvě. Huelva je městečko, které je velmi nepopulární svým okolím - několik kilometrů se táhnoucí fabriky, smrad, špína...zároveň je to místo, kde se pěstuje spousta jahod, takže až si koupíte košíček jahod z okolí Huelvy, věřte, že rostly jen v tom nejlepším. :-D
Lenka s Adamem nebydlí přímo v Huelvě, ale našli si ubytování v Mazagonu, což je pueblo 20 km vzdálené od Huelvy. Vesnice, kde jsou jen domy, borovice a výhled na moře. Tak přesně vypadá dům, kde bydlí L+A. Barák s 3 pokoji, 3 koupelnami, kuchyň, obývák s krbem, terasa, bazén, výhled na moře, na dvorku slepice, zahrádka s rajčatama a venkovní sušárna. Venkovní věci jsme neocenily, protože stále pršelo, ale krb stál za to.
Podnikli jsme i 2 výlety, když zrovna nepršelo, jednou do ráje jamonů - Castaño del Robledo a druhý do národního parku Donana s návštěvou vesnice El Rocio. Castano je známé svými vykrmenými prasátky a jejich následně úžasnými jamony, které tu jdou pořídit za dobrou cenu. Donana je asi nejznámější španělský národní park, ve kterém se skoro ve všech (až na tohle) obdobích dají pozorovat ptáci, hlavně plameňáci. El Rocio je vesnička, ve které se žije jak před 100 lety asi tady všude - písčité cesty, původní baráky, dopravní prostředky koně a povozy, příp. džípy. Je známá tím, že každý barák má název španělského města a jednou v roce na týden se sem sjedou Španělé do svého baráku a týden v kuse tu chlastaj a žerou. Pronájem baráku prý vyjde na den slavností na 3000 euro...jak levné.
A jelikož pořád hrozně pršelo, tak jsme byli spíš doma a připravovali si neustále nějaké dobrůtky. Uvidíte na fotkách. :-D (PS: a to jsem nefotila všechno)

Wednesday, December 1, 2010

Trocha kultury v Seville


Tak jsem tuhle zase někde vočumovala plakáty, co tu bude zajímavýho za hudbu, když v tom vidím upoutávku na Louskáčka! Hned mě zahřála u srdce, že uvidím Louskáčka aspoň tady, když už ne tradičně v Praze. Hledala jsem tedy, v jakém divadle se to hraje. Po chvíli však zjistila, že i v Seville fungují přímé přenosy z baletů a oper z divadel světových metropolí, a jelikož jsem stála u kina, chtěla jsem hned koupit lístek. Jenže...na tyhle přímé přenosy se dá koupit lístek jen v kině, kde je hrají, a to kino není ve městě, ale za městem v jedné vesnici, kam teda naštěstí jezdí metro. Koupila jsem tedy lístek přes net na Louskáčka a na Labutí jezero. U obojího nebylo napsané, že je to přímý přenos...U Labutího jezera byla psaná nějaká viděňská rekonstrukce, řekla jsem si tedy, ahá, rekonstrukce starého baletu jako choreografie, to bude dobré. Nicméně minulý čtvrtek, když jsem seděla v sále, jsem během prvních 5ti vteřin zjistila, že to je rekonstrukce filmu. :)) Balet z 66. roku, světové obsazení, co víc si člověk může přát...kromě mě. :-D Princovi moc netrefili líčení, vypadal, že by nám mohl vytopit byt během pár minut i s uschnutím prádla a kostýmy byly založené na té hnědo-zlato-oranžově průjmové barvě, ze které mám husí kůži. Jak to bylo točené na film, tak chyběli diváci a po každém solíčku nebo známém kousku člověk očekává potlesk...tady tanečníci jen vyklidili prostor... Ne, nemůžu bejt pořád tak nevděčná a všechno tu kritizovat, tanečníci předvedli profi tanec, pěkně čistě točili, i nějaká zvedačka se objevila. :))) Jo a víte, jak to končí? Žádné zastřelení labutě, ale princ se utopí...
Jinak v sále jsem rapidně snižovala věkový průměr...teda ještě s jednou desetiletou holčičkou, kterou tam vzala babička. Jsem si říkala, jakej pěknej kluk si vedle mě sedne...pánovi bylo tak 80+ a dýchal tak nahlas, že jsem si v půlce musela odsednout, protože jsem neslyšela hudbu.
16.12. mě čeká Louskáček, tak jsem zvědavá, nepřímý přenos má být z Petěrburgu.

něco málo z youtube:
sólíčko prince, který hledá svou životní lásku : http://www.youtube.com/watch?v=17Ak4MGYMvw&feature=related
masterpís, který končí zvedačkou: http://www.youtube.com/watch?v=W6_U5VIb268&feature=related (ale tohle je fakt dobrý)

Monday, November 29, 2010

Arcade Fire


Jak už jsem psala, hlavní záminkou návštěvy Madridu byl samozřejmě jako vždy – koncert Arcade Fire. Říkala jsem si, že tentokrát už je nesmím prošvihnout, i když jsem je poslouchala asi nejvíc před 3 lety. Tenkrát měli koncert ve Vídni a já na ně nakonec nejela…Chtěla jsem koupit lístky už, když jsem byla v Rondě, ale nějak jsem se k tomu pořád neměla. Nejdřív cena…40euro, pak vyprodali plochu, pak 1. patro, pak 2. patro, pak další až úplně celý koncert. Ale, ta společnost, co prodává lístky, si vždy nechává rezervu a 72 hodin prý před každým koncertem vyprodá ten zbytek. Tak jsem si počkala na 72 hodin…ale buď je nepustili, nebo se vyprodaly během 4 hodin, protože já přišla na 68. hodinu. To mě ale neodradilo od cesty do Madridu, hlavně taky to, že už jsem měla koupený lístek na bus. :-D

Koncert se konal v sobotu večer ve sportovní hale. Jak bude zmíněno v dalším příspěvku z Madridu, halu jsem se vydala hledat včas, protože večerní prohlídka Prada nevyšla. Tak tedy, halu jsem úspěšně našla se spoustou lidí před ní, ale nikdo neprodával lístky…to není jako u nás, kde stojí lidi a drží lístek. Nebudu vás napínat, lístek jsem nakonec pořídila za stejnou cenu, co byl koupený. Měla jsem obavu, aby byl pravý, aby ten čárkový kód nemělo dalších 20 lidí. U vchodu ovšem čárkový kód nepípali, ale ručně odtrhli. Asi tu začnu barevně kopírovat lístky na koncerty…třeba King s of Leon, lupen za 50 euro…:-DDD Lístek jsem sice měla, ale až úplně na střechu do 6. patra. Jenže, jak jsem tam byla mezi prvníma a patra byla propojená (byla to sportovní hala se sedadly), tak jsem si pěkně sešla až do 2. Tam se pěkně usadila nad osvětlovače a čekala už jen asi 2h, než to vypukne. Předkapela byla ani nevím kdo, nicméně nic strašnějšího jsem nikdy neslyšela. Na pódiu jich bylo asi 7, ale stačili by 2, protože to byl jen rachot kytar…no a pak ten zpěvák, zvracel do mikrofonu, budiž…ale on se ještě svlíknul…jako nemám nic proti svlíkání zpěváků (z klipu I feel you sjíždím hlavně konec). Ale on vážil asi metrák, to bylo to nechutný a to jsem seděla tak daleko…a pak ještě skočil do diváků, se divím, že někoho nezalehl. Nu což, kolem 22h to vypuklo. Úplně nacpaná hala se dostala do varu hned při první písničce a ve varu zůstala až do konce. Ještě u šaten lidi zpívali a venku taky. Zahráli moje oblíbené, ty jsou k vidění na youtube. Teda mám jich víc, ale chytrák jsem si nenabila druhé baterky do foťáku. :-DDD Co mě naštvalo, tak přidali jen jednou a krátce a odehráli asi jen 75 minut, což proti Anathemě je docela krátký….

Z videí jsem točila No cars go, tuhle písničku bohužel zařadili už jako 3., kdy nebyl zvuk ještě úplně dobrý, ale tak snad se to půjde dát přežít y youtube.:-D Taková Rebelions byla jako přídavek, takže zvuk už stál za to a zpěv lidí při Lies Lies taky. :-DDD

Videa: http://www.youtube.com/watch?v=hJhmIZWJ300

http://www.youtube.com/watch?v=EPILUc33YJQ

http://www.youtube.com/watch?v=BRrHQttzvVU

Fotky: http://www.facebook.com/album.php?aid=255580&id=676379499&l=18a68ab7c0


Madrid


Už to bude předminulý víkend, co jsem se vydala navštívit hlavní město. Hlavní záminkou byl samozřejmě jako vždy – koncert. Madrid totiž navštívili Arcade Fire. Do Madridu jsem jela už v pátek dopoledne a vracela se až v pondělí v 1 ráno v noci (resp. v úterý už). Cesta tam byla docela napínavá, noc před tím jsem náhodou zrovna vyrazila do víru Sevilly…ráno se rychle zabalila a kocovinu setřásla na kole, když jsem chytala autobus. Po příjezdu byl sraz v centru u koně!!! Ano, i tady mají na hlavním náměstí koně, ale malýho, s kamarádkou, co je tu na erasmu. Hned začala s prohlídkou večerně nasvíceného města – opera, egyptské památky, Plaza de Espaňa, kde byly zrovna mexické slavnosti, pak katedrála, kde se dá přiblížit k oltáři až na centimetry (jinak stojí fakt za prd, nic kýčovitějšího v kostele jsem nikdy neviděla). Zakončení večera v místním báru, kde mají točenej vermut, jééé, to bylo parádní!!! A taky zjištění, že ke každýmu pití tu jsou tapas zdarma…jako v Cordobě a v Granadě…jen v Seville ne! Další den vyrážím do města sama, takže proběhne rychlá orientace v metru, které má asi 15 tras, ale je dobře značené, takže se nejde ztratit (né mami, ani ty by ses neztratila). Po přečtení Lonely Planetu se vydávám první k domu, který je postavený Gaudím, ale pouze ho fotím zvenku, dovnitř se jít nedá, následuje opět jen venkovní čumenda madridské knihovny, banky a okolních výstavních domů a už si to jdu vycházkovým krokem (šla jsem fakt pomalu, přísahám!) do muzea Thyssen-Bornemisza, kde lze natrefit na mé oblíbené impresionisty. Samozřejmě se začínalo od Krista…jako doslova, aspoň jsem poznala Greca, kterej mě dostal. V muzeu byla připojená ještě aktuální výstava Jardines impresionistas, to mně udělalo velkou radost…snad jen pak zklamání, že byla hodně krátká. Po muzeu jsem zašla do botanické zahrady, která vypadá jako obyčejný park, občas jsou zapíchané cedulky do hlíny okolo cest. Pobavil mě záhon se saláty a s květákem a cibulí s cedulí, že to není určeno ke konzumaci. :-DDD Botanická byla moc příjemná, sluníčko, barevné stromy, podzim jak má být (protože ten v Seville není, palmy moc neopadají). Po botanický jsem se šla podívat k Pradu, kde mají od 18-20h vstup zdarma. Vedla k němu asi kilometrová fronta, kterou jsem vzdala a šla raději hledat halu, kde měli za pár hodin vystoupit Arcade Fire.

Z koncertu jsem pak trefila za mojí kamarádkou na nějakou párty do nějakého bytu, absolutně nechápu, jak jsem to našla a jak jsem to pochopila z tý zprávy (vystoupíš pravým východem a dáš se doprava k hlavní silnici(pozn.jenže já vystoupila k hl.silnici), podél tý doleva a druhá ulice doprava, pak dr.doleva). Párty supr, kolega z bytu mě přivítal s tím, že se se mnou nebaví, že jsem byla na AF. :-D Pak tam byla spousta holek, která se pro změnu s náma nechtěla bavit. No a pak se našlo pár chudáků kluků, kteří s námi hodili řeč. Kolem 3. ráno už došla sousedům za papírovými stěnami trpělivost, tak jsme se vydali do města. Kluci trvali na jízdě taxíkem, ale nakonec se to nějak nepovedlo, takže jsme vzaly s kamarádkou bus a jely na jiný sraz za jejím spolužákem do bytu, kde jsme pak přespaly (no, asi 2h). Ráno jsem totiž chtěla vidět slavný trh Rastro. Spousta trhovců se vším – od fejkovýho Desigualu, vonné tyčinky, přes prodlužovačky až po staré desky! Utratila jsem tam taky všechno :-DDD Na oběd jsem si zašla do čokoládovny na to španělské slavné churo = něco jako langošový těsto usmažený v oleji v trubičkách, které se pak namáčí v té čokoládě. Musím říct, že mi pak bylo těžko půl dne. Po obědě jsem vyrazila navštívit Prado. Zrovna v něm byla výstava Renoira, tak jsem si vystála frontu 45 minut na dešti, abych pak zjistila, že ho jsou jen 2 malé sály, ale tak aspoň jsem ráda za ty 2, protože se mi jinak v Pradu vůbec nelíbilo. 15.-17. století mi v malířství opravdu bohužel nic neříká. Po Pradu jedu už na sraz s kamarádkou a jdu hned spát. Vstáváme totiž brzo. Další den je pondělí a ona má školu od rána. Já se vydávám do nedalekého městečka Toledo, které je historie sama. Tyčí se na kopci, obehnané hradbami, uvnitř jen historické netknuté zkostnatělé centrum, kde jsou obchůdky jen s cukrovinama (místní marcipán), kavárny a obchody se suvenýry typu středověkých zbraní. Z památek – asi 10 kostelů, jedna katedrála, 2 synagogy, 1 mešita. Pán mi v informacích nabízel, abych si koupila turistický kupon za 8 euro a budu mít vstup všude zdarma. To jsem nechtěla s vidinou, že jako student budu mít vše za pakatel. To jsem se ale mýlila. Do katedrály jsem vyplázla hned 7 euro, student, pracující nebo důchodce, žádné výjimky. Hrozně mě to nasralo, ale pak jsem zjistila, že vstup do katedrály ten úžasný kupon neobsahuje. Vylezla jsem si pak ještě na jeden kostel na vyhlídku. Našla jsem dům, kde se narodil Greco a úplně zbytečně šla do synagogy a mešity (byly pěkný na pohledech), protože stály úplně za prd!!! To jsem si měla dát za ty peníze raději ten marcipán! :-DD Po poledni se vracím do Madridu a jdu se projít do parku, který vypadá jako Lednicko-Valtický areál (historické budovy) křížený s Letnou (všichni tam chodí sportovat). Moooc příjemné odpoledne, sice trochu svěže (asi 5 stupňů), ale sluníčko, zbarvené stromy a pak ta jedna stavba – Palacio cristal, před tou jsem pak seděla asi hodinu a koukala. Až pak přišel nějaký starý pán a říkal, ať tam nezůstávám na tý lavičce přes noc, že je tu zakázaný nocovat. :-DDD Večer jsem se pak šla podívat do místních krámů s oblečením, hlavně do toho 5-ti patrového desigualu, to bylo něco!!! A taky zmíněný trh v Lonely planet – 3 patra Code Mode, ale pekelně drahého teda. Pak ještě na skleničku vermutu a byl čas jet na nádraží a domů do Sevilly, kde mě v 7 ráno přivítalo příjemných 10 stupňů.

Fotky: http://www.facebook.com/album.php?aid=255577&id=676379499&l=fa7943a16c

Tuesday, November 16, 2010

Jirka na návštěvě aneb Gibraltar, Tarifa a Cádiz

Toto uteklo od doby, co jsem ještě v Rondě pro něj kupovala letenky a už byl tady! Přivezl domácí nádech (studentskou pečeť a slivovici) a kufr mého zimního oblečení. Takže se těšte ti, co jsem za mnou pak pojedete, každýmu dám něco do batůžku na zpět. :-D Jelikož tu byl celé 3 dny, půjčili jsme auto a vyrazili na již zmíněnou trasu v nadpise. O technických potížích jako že už nebyly dostupná auta v jedné půjčovně a museli jsme pro ně až na letiště, jak nám spolubydla odřekla večer před odjezdem a jak to ve finále vyšlo 2x dráž, o tom se rozepisovat nebudu, nebo se zase naštvu.

V sobotu jsme tedy vyrazili na Gibraltar. Počasí tu je v Seville celkem stabilní, pořád azuro a na sluníčku teplo. Ale zrovna, jak jsme vyrazili ze Sevilly, tak neuvěřitelně pršelo, asi to bylo tím, že jsme jeli do Anglie.

Gibraltar, procházíme jen s občankou, za hraniční budkou je hned červená telefonní budka, takže se hned jako NEJ turisti fotíme. :-D Koukám na místní mapu a zjišťuju, že jsem si nikdy neuvědomila, jak je ten Gibraltar velkej, znám ho jen z atlasu jako malou ďupku a ono se to z jednoho konce na druhý přejde pěšky za takovou hodinu a půl. Co mě nejvíc nadchlo, tak to byla skála (konečně kopec, si neumíte představit, co to je, nevidět pár měsíců kopec) a letiště. Hned za hranicí se totiž přecházela rampa, když něco letělo, tak se jen stáhly závory a lidi museli čekat. Když jsme ho přecházeli, tak jsem si připadala jako v klipu U2 – Beautiful day, jak tam na závěr Bono běží po té rampě po bílé čáře a poskočí si, jsem to musela udělat hned taky, že :-DD Po dlouhém rozhodování bereme nakonec průvodce, který nás dovezl městem nakonec Gibraltaru, pak nahoru na skálu do krápníkových jeskyní, pak to vykutaných střílen a hlavně za opičkama, následně zpět do centra. Povídal nám o místních reáliích, pamatuju si jednu věc, to, že děti se učí ve škole v angličtině, od 3. třídy přidají španělštinu a za rok snad francouzštinu…šťastné to děti. Jo a taky, že bytová situace je neúnosná a že už se nemají kde stavět nové baráky, tak postavili nějaké na vodě a cena byla tomu odpovídající, astronomická. :-D V centru pokoukáme, užíváme si anglické nápisy, ceny v librách, levný alkohol (v akci litr havany za 6 euro, no nekup to:-D). V podvečer odjíždíme do Tarify najít hostel. Tarifa je opravdu malé městečko, ale museli jsme jí objet asi 10x, než jsme vybrali hostel. Anča tam pak chudák dostala depku, protože ten nejlepší, kde byli skvělí lidi, hudba,…tak byl plnej. Nám s Jirkou to bylo celkej jedno, kde spíme, i když ten ohromnej živej šváb v koupelně nás přivítat nemusel. Druhý den ráno jsem se projevila po svém, nepochopila Anči sms, v kolik to budeme vstávat, když je o hodinu méně, vytáhla Jirku z postele a dorazili jsme na sraz o hodinu dříve, když už se nám posouval ten čas. Během chvilky jsme prohlídli Tarifu, kde opravdu nic není zajímavého, pokud nesufrujete nebo kajtsurfigujete. Jo, aspoň jsme se vykoupali. Vlny ohromný, moře zas tak studený nebylo, nicméně hrozně foukalo. Lidi chodili v bundách, surfaři v tlustých neoprenech a já s Jirkou v plavkách, vtipná podívaná. :-D Pak se opět vydáváme na cestu, směr Cádiz. Do Cádizu se přijíždělo přes most, který vedl přes moře, úžasné. Ve městě tradiční ohromná katedrála s věží, kam šlo vylézt a užít si patřičný výhled. Pak krátká procházka po městě, která byla v duchu hledání krevet pod 12 euro. Ano, našli jsme jeden bar, za 6. A jelikož už bylo odpoledne, vyrážíme zpět do Sevilly. Opět se připomene španělské značení a těsně před Sevillou sjedeme úplně blbě z dálnice do bůhvíkam, naštěstí se objeví benzínka, kde jsem se zeptala já na cestu – pán mi podal klíče od hajzlů, pak se zeptala Anča a pán nám poradil cestu…:-D Rychle domů házíme věci, pak moje navigace přes město na letiště (hned jsme to trefili, juch), kde předáváme naprosto zahnojený auto (jak zvenku, tak zevnitř). Z půjčovny nás vezou autem na letiště, z něho pak musíme busem do města a na kole k nám domů, jojo…Goldcar už nikdy víc!!! Doma Jirka dobaluje poslední věci, večeře a jdeme na poslední autobus, co má jet až k autobusáku. Poslední autobus jsme sice stihli (ve 23:30), ale pan řidič nám oznámil, že dneska zatahuje a na autobusák nejede (a to jsem se toho samého ptala, v kolik jede poslední bus na busák a on mi oznámil, že tenhle). To mi zvýšilo tlak zas na kritickou hodnotu a za jízdu bych mu nejradši nezaplatila, ale jsem to já, takže jsem to zaplatila, že… Jiný autobus už nejel, takže jsme mohli vzít taxi, nebo to na busák po nábřeží dojít (asi 2km), takže volíme romantickou procházku já, Jirka a kufr, kterému se pořád do koleček pletly klacky a listí. Loučení hrozný, slzavé údolí hadr.

Fotky: http://www.facebook.com/album.php?aid=251848&id=676379499&l=56c77dafce

Wednesday, November 10, 2010

Výlet do Carnomy

Minulý víkend přijeli Huelvácí a Rondovští, tak jsme jeden den procházeli Sevillu ve dne i v noci a další jeli na výlet za město na místo zvané Carmona. Je to jedno z dalších puebel (vesniček), které jsou tu všechny stejný. Spousta kostelíků, baráky natřený na bílo, co jí trochu odlišuje jsou římské rozvaliny, kterých ale spousta všude. Co je možná pro mě největší kuriozitou, v téhle vesničce jsou 2 luxusní hotely - 4 a 5 hvězdiček. V tom 4 jsem byla na záchodě, fakt supr, jsem si to tam musela i vyfotit. :-D Možná z těch záchodů mám i největší zážitek - voňavý mejdlo, utěrka na ruce se mi nerozpadla, když jsem si sušila ruce...:-D

Monday, November 8, 2010

Anathema v Seville


Jednou…někdy asi před měsícem, kdy jsem měla špatnou náladu (hodně špatnou, ani čokoláda by to nespravila), jsem si šla koupit lístek (20 euro) na koncert Anathemy. Kapelu, kterou mi doporučil už před delší dobou kolega z last.fm a já jí přišla na chuť v pravou chvíli, zrovna když jela na turné! Dokonce přijeli i sem na zapadlý jih (většina kapel totiž končí v Madridu a druhou zastávku má v Barceloně, tady se prostě vyje nekonečné flamengo). Spolu s Anathemou vystoupily ještě další 2 kapely, které jsem neznala a ani jsem na ně nakonec nešla, protože přijeli do Sevilly známí z Huelvy a Rondy. Koncert začínal ve 23h. Odvedla jsem tedy známé do baru a pak vyjela hledat prostory Sala Q, kde se koncert konal. Sala Q se nachází asi 15min od našeho baráku směrem od centra. Je už to docela kraj města a poblíž klubu už se nachází poslední stanoviště pro půjčení městských kol (o kolech a mém bydlení napíšu někdy příště, ještě jsem v takovém stavu, že bych ten příspěvek byl hodně vulgární). Do klubu se pak ještě muselo kus dojít, na mapě to nebylo ani tak znát, ale pak před jedenáctou v noci se procházet kolem velkoskladů, nikde ani noha…to nebylo moc příjemné. Nicméně klub jsem úspěšně našla. Když jsem se k němu blížila, potkala jsem skupinku lidí, kteří tam šli. Všichni v černém, dlouhé černé vlasy do půlky zad, řetězy, černé roztrhané silonky… Škoda, že jsem si ten den zrovna řekla, že nebudu za depešáka a vzala jsem si něco trochu barevnějšího. :-D Prostor nebyl nějak závratně velký, přirovnala bych ho k Meet factory nebo Akropoli bez balkonu. Když jsem přišla, akorát končila nějaká španělská kapela. Pak už jen asi 40 min čekání, ve 23:40 to propuklo písničkou Deep. Kapela byla první třetinu koncertu skoro neosvětlená, jen pár světel za jejich zády, takže jsem ani nevěděla, jak vypadají. Zvukař dělal, co mohl a po třetí písničce už byl slyšet pěkně i zpěv. Jelikož jsem fanoušek téhle kapely poměrně krátce, bála jsem se, že vytáhnou z rukávu nějakou hitovku, která mi vůbec nic neřekne. Ale hráli třetí, pátou, desátou písničku a všechny jsem znala. S napětím jsem čekala, jestli s sebou přivezli i svůj andělský hlas – zpěvačku Lee Douglas. Ano ano, v první desítce přišla na řadu asi moje nejoblíbenější píseň A natural disaster. Hned jsem musela začít točit. Video se mi snad podaří nahrát na youtube, můžete si vychutnat nejen písničku, ale rozhoupaný obraz, protože jsem se u toho musela jednak hýbat, jednak mít zvednutý foťák nad hlavu, protože stál přede mnou největší člověk koncertu a po pár minutách už mě trochu začala bolet ruka. Další mé nej písničky zachycené na video– Flying, Thin air a kousky Deep a A simple mistake. Ještě jsem je neslyšela celé, tak jestli si to někdo někdy přehraje na youtube, doufám, že bude ušetřen mého zpěvu…ale já si nemohla pomoct. Zpívat můžu jen na koncertech, kde to není slyšet a kde se neslyším ani já. Když si tu náhodou něco zpívám u stolu, tak se Anča musí zavřít do pokoje anebo naopak z něho vyleze, jestli se mi něco nestalo. Koncert byl pěkně dlouhý, zahráli skoro 30 písniček! A některé šly za sebou jako na albech…jednou jsem měla pocit, že hrají přesně celé album. Co bylo taky úsměvné, jak všichni ti černí, dlouhovlasí a na pohled drsní se rozplývali nad pomalou jemnou písničkou, přibrukovali a dokonce atmosféru dobarvili mávajíc nad hlavou zapáleným plamenem ze zapalovače (což už se moc často nevidí, když mají všichni mobil). Přídavek, to jsem se musela nahlas smát. Anathema odešla a lidi nic. Žádný pískot, velký potlesk, dupání, volání, … jako pak pár lidí zatleskalo, jeden písk…a Anathema se vrátila? Asi po minutě? :-DD hahaha Rozloučila se s námi One last goodbye a Fragile dreams. Koncert jsem si užila, pak jsem měla skoro takový ten mimózní výraz jako vždycky po Tata Bojs. Dnes jsem ještě hledala, kde hrají dál ve Španělsku, že bych na ně zajela, ale den před Sevillou byli v Madridu a den po té v Granadě. Tak snad někdy příště…třeba se mi s turném zase trefí do mé poslouchací periody.

Ještě jeden postřeh, ve Španělsku se nepijí piva z kelímků, ale z malých skleněných lahví, to snad není ani třetinka, ale tak dvoudecka… Jo, možná se na to líp balej holky, ale jako na koncert trochu nepraktický, protože kelímek se dá na zemi sešlápnout, ale skleněná lahev už ne, po tý se pěkně dá uklouznout…a to asi žádná slečna neocení…

Fotky: http://www.facebook.com/album.php?aid=249809&id=676379499&l=6a77676d29

Video: http://www.youtube.com/watch?v=sJt63v3aGOc

http://www.youtube.com/watch?v=q95UX7ljGE8

http://www.youtube.com/watch?v=RBAksspTfZY - tohle je hlavně pro tebe, kolego :)

http://www.youtube.com/watch?v=9X8oBJTrVVU

http://www.youtube.com/watch?v=ORgxcjAHV64

Thursday, October 28, 2010

Návštěva Ley v Seville

Těšily jsme se na Leu nejenom, že nám svojí přítomností zlepší náladu a rozptýlí nás, ale taky pro to, že si s Ančou konečně projdeme město – teda jako kulturně, jinak už ho máme projitý skrz naskrz pěšky. Páteční příjezd Ley byl trochu kovbojka, která se může stát jenom mně…nebo je to tím městem? Ani nevím, ale tohle se mi tu děje denně. Lea měla přijet ve 20:40. Měla jsem to na kole akorát a přijela jí naproti přesně v tenhle čas. Jelikož vím, že zpoždění je tu normální, nedělala jsem si hlavu, že jsem jí nenašla v hale už čekat. Nicméně po 10 minutách jsem si uvědomila, že autobusová nádraží jsou tu nejméně 2 a že vlastně nevím, na které přijede. Tak jí volám, jenže…vybil se mi telefon. Čekám tedy dalších 30 min…po 40 minutách začnu sockovat po lidech, jestli by mi nepůjčili telefon, že si vyměním simku. Tolik výmluv, proč to nejde, jsem v životě neslyšela. Asi po 10 ti lidech jsem to vzdala a s brekem, že jsou všichni zlí nasedám na kolo s tím, že asi přijela jinam a už je asi doma. Za 15 min velmi svižné jízdy se ale dovídám, že Lea doma není…volám z Anči telefonu a Lea to nebere…dostávám neuvěřitelnej strach, co se jí stalo. Po asi 10 volání to ale konečně přijme s tím, že právě přijela na autobusák, tam kde jsem byla samozřejmě, s hodinovým zpožděním, protože řidič autobusu se na přímé lince Sevilla – Córdoba ztratil. Nasedám tedy znovu na kolo a svižnou jízdou dorážím na autobusák, kde se šťastně potkávám s Leou, nasedáme na kolo a jedeme domů. Aspoň jsem se ten den pěkně projela.

Doma slavíme další narozeniny, tentokrát Anči. Sváteční večeře – harira (=marocké jídlo, zmíním jindy) a můj zákusek pro Anči právě začínající dietu – dort na studeno – sušenky slepené z avokádového krému. Anče to strašně chutná a vyčítá mi, co jsem jí to udělala, že to teď bude pořád chtít jíst!

Další den vstáváme za zpěvu Jamese Browna a nepřekonatelného funky tance v Anči podání, která nám udělá luxusní snídani – vajíčka s rajčatama, paprikou a žampionama. Pak vyrážíme do centra přes sekáč, kde mají vše za 5 euro a Lea v něm vyzkouší asi polovinu věcí a obsadí jednu kabinku ze 2 asi na 2h. :-D Důchodci měli radost. Po poledni dorážíme konečně do centra, to víte, není to 15 min, jako to má Lea, ale jen 4x déle.

Hned jdeme do té slavné a opěvované katedrály. Půjčujeme si telefonního průvodce, který se nakonec ukáže jako největší nuda, co mohla být, ještě, že ho tlumočila Anča, jinak bychom tam tou nudou usnuly. Co se mi nejvíc líbilo na návštěvě katedrály, byl výhled z Giraldy – minaret, který jediný zbyl z islámského vlivu, jinak bylo opět vše zbouráno, předěláno na přeplácané křesťanské vyjádření víry. Nevím no, ty kostely jsou tu všechny divný, ano, trpím homesickem, ale český kostely a kostelíky jsou 100000x lepší. Po katedrále to bereme kolem radnice k řece a na Plaza de Espaňa, kde se točily Hvězdné války aneb La guerra estrella. Tam vydržíme až do tmy, spolu s turisty a vůbec rodinami a dětmi a svatbami a zvířaty a džedáji a tak…

Druhý den jsem dostala skvělý nápad, že bych taky holky vzbudila písničkou a tancem, tak jsem nejdřív přišla s U2 Beautiful day, což moc holky neocenily, tak jsem to pak změnila na Tatabojs. Tanečním krokem a nepovedeně zrýmovaným bohatým jídelníčkem jsem ale holky zase nedostala k probuzení, natož k smíchu. Nenechala jsem se ale odradit a začala dělat snídani sama – kuskus na sladko a ovoce. Pak jsem šla opět vzbudit holky, že je prostřeno. Měly stále půlnoc a tu z Anči vypadlo, že šly spát před dvěma hodinami. :-D Připadala jsem si trochu jako idiot, nechala je spát a šla se sama nasnídat a sníst ty nejlepší kousky! :-D

Fotky: http://www.facebook.com/album.php?aid=246097&id=676379499&l=6f2edfb436

Výlet za Leou do Cordoby

S Ančou jsme vycítily, že už potřebujeme někam jet ze Sevilly, která nás tak trochu ubíjí, tak jsme napsaly naší nejlepší kámošce a vyrazily v páteční večer už předminulého týdne do Córdoby. Lea se na nás moc těšila a ze samé radosti upekla kuře servírovanou s rýží a zeleninou a jako zákusek a překvapení večer jsme se dojedly narozeninovým dortem – mým a dopily se Balantýnkou.

Córdoba je asi o polovinu menší město než Sevilla, tj. takových 300 000 obyvatel. Když bydlíte šikovně, tak máte všechno na jednom místě – školu, centrum, obchody, řeku, bary…což se o takové Seville říci nedá, protože v té je naprosto všechno roztahané (viz můj někdy budoucí příspěvek, ale až ještě trochu opadne depka z tohohle města). Lea bydlí šikovně celkem za pakatel (proti nám), asi 10min pěšky od autobusáku a vlaku, 15min od školy a taktéž od centra. V sobotu, po pár hodinách spánku, vstáváme, abychom doběhly na desátou do hlavní atrakce - mezquity (rozuměj přestavěná mešita na kostel s římskými pozůstatky) – protože do 10h je vstup zdarma (po desáté nějakých 8eur). S Ančou jsme nadšené a fotíme ostošest. Po té procházíme alcazar a centrum, uličky s nízkými jednopatrovými baráčky, obchůdky, restaurace, menší kostelíky na důkaz, že katolíci opravdu převálcovali a zničili veškerou arabskou kulturu. Po obědě po páté vyrážíme na obchodní třídu, kde nacházím tričko s U2 a musím si ho samozřejmě koupit. :-D Večer vyčerpané po kulturní i konzumní stránce zůstáváme u filmu, u kterého stejně vytuhnu. V neděli navštívíme zbylé památky – most a židovskou část města. Před naším odjezdem pečeme ryby, které jsme koupily předešlý den. Naše slovníky nezvládají přeložit víc než tuňák a losos, takže při koupi sázíme na vzhled ryby. Paradoxně ta nejlíp vypadající ryba byla ta nejhorší, napadlo by někdy někoho, že bude mít krvavou rybu (krom kapra), jako skoro úplně černou? Jako nebyly jsme si jisté, jestli ta ryba neměla zrovna menstruaci… Nicméně hlad byl větší, takže jsme jí sluply taky, i když moc dobrá nebyla.

Pak nastalo to nejhorší, uvědomění si, že víkend je za náma a utekl jako voda, jako ostatně vždycky…:( Ale hlavu vzhůru, příští víkend přijede zas Lea za náma!

fotky: http://www.facebook.com/album.php?aid=246092&id=676379499&l=9370a05c14

Monday, October 11, 2010

Koncert U2 (ve Španělsku čti ú dos)


Koncert se měl konat 29. Září (středa), ale díky generální stávce byl přesunut až na další den (tady je vidět, co všechno jde posunout generální stávkou, dokonce i koncert U2!).
Ve čtvrtek jsem měla školu do 18.30, posledních 30 minut už jsem nervozitou, že koncert nestihnu ani nemohla dýchat. Poté jsme s Ančou skoro běžely na nábřeží, abych chytla autobus a trochu se ke stadionu přiblížila, jenže…všichni jeli na U2, takže pěkná zácpa. Autobus jsem vzdala a šly jsme osvědčeně – pěšky. Cesta ke stadionu mi trvala asi jako tady všechno kam jdu, pěknou hodinku. Cestou jsem začala potkávat davy lidí, které šly také na koncert. Všichni už měli trička U2, dobrou náladu, pobrukovali si U2 písničky nebo nesli přenosný bar – v igelitce kolu a rum, v druhé led, v rukách skleničky. Jak jsem tak po všech koukala, viděla jsem jednoho pěkného Španěla, jak na mě koukám a já na něj koukala…asi 2 vteřiny, než jsem pořádně zakopla (ano, jako v Moldávii jsou tu chodníky naprd). Jojo, Jirka si mě hlídá všude. :-D
Když jsem přišla před stadion před vchod, byla otázka, jakým můžu jít. Samozřejmě značeného nebylo nikde nic, tak jako ve Španělsku všude, musíte mít přirozený orientační smysl. Nakonec bylo jedno, jakým vchodem jsem šla, protože cesty se dělily až u vlezu do samotného stadionu. Koupila jsem si tričko, abych zapadla mezi ostatní a šla hledat místo. Seděla jsem úplně nahoře, za mnou už byly jen mraky a vesmír, přede mnou se tyčila ohromná stage. U2 mi měli hrát zády, jenže je to tour 360 stupňů, takže mi pár krát ukázali i předek, ne jenom záda. Možná se zdá, že místo bylo nanic, ale nemůžu si vůbec stěžovat. Stálo mě 30 euro v předprodeji a viděla jsem celou stage, jak mění svoje barvy a prstenec obrazovek mi stále ukazoval, co se detailně děje na pódiu. Navíc, jsem viděla ty ohromné davy lidí pode mnou, jak zpívají :-D (to jsem slyšela no), tleskají, skákají, mimochodem, nikdo neseděl. :-D Všechno jsem pořádně dokumentovala, takže fotky klasicky na FB, videa jsou a budou na youtube, jenže rychlost internetu je taková, že bych v mekáči musela být 9 dní, aby se jedno nahrálo…ale můžete se těšit na With or without you, Where the streets have no name, One – ty jsou celý, a pak kousky – příchod, Beautiful day, Mysterious ways a nějaký novinky!
Koncert zahájila předkapela Interpol, kterou jsem si moc neužila, protože jsem zjistila, že mám sice nabité baterky u foťáku, ale plnou kartu, takže jsem ručně vymazala asi 1100 fotek, protože jsem chtěla zachovat asi 100 nepřetažených. Po Interpolu zahrál set pečlivě vybraných písniček, mezi nimi i Cocorosie. :) Lidi se pomalu dostávali do varu, všichni se fotili (ano, i samofotili) s pódiem, pískali, vytleskávali, vlnili mexickou vlnu… A v deset hodin to přišlo, teda to…oni :), hned jsem zoomovala a dokumentovala, jak jsou k pódiu, po schodech a vítají natěšené fanoušky. Zahajovací písnička byla Beautiful day, první tóny písničky nebylo vůbec poznat, protože všichni nadšeně křičeli a pískali a dupali a skákali...a pak začali všichni zpívat, takže asi až v půlce písničky jsem poznala Bonův božský hlas. :-DDD (haha, to je fakt vtipný tohle psát) Další písnička New Year´s day, takový starý flák hned jako druhá, qué sorpresa!
Nevěděla jsem, co dělat dřív, fotit, točit, tleskat, zpívat, teda to jsem dělala pořád, naštěstí to není zaznamenáno na videu, to bych nikomu nepřála slyšet.
Co mě teda naštvalo, vytáhl si na pódium slečnu, ne sice na With or without you (tuhle písničku už podle mě nesnáší a přijde mi, že už jí chce mít vždycky rychle za sebou…se mu asi ani nedivím, asi už by mě taky štvala…ach:)), vytáhl jí na Miss Sarajevo a zpíval jí tam s hlavou v klíně a pak se spolu koukali na můstku na obrazovku, kde byl vidět vesmír…achjo…tak třeba příště no… Při City Of Blinding Lights se stáhl prstenec dolů (to mám taky natočený) a pak už se rozjel pořádný remix (který se mi líbí víc než originál) I'll Go Crazy If I Don't Go Crazy Tonight (to je taky natočený, ale má to houpavý obraz, protože jsem u toho tancovala). Před Walk on bylo zahráno na city o záchraně světa a lidských právech a pódium olemovali lidé s lampióny, které měly ve znaku Amnesty Internacional. Poté přišel první odchod. Návrat nebyl vynucený potleskem, protože jsme opět sledovali nějaké video o světě, které volně přešlo do písně One. A tak to udělali myslím i podruhé, kdy mi zahráli Ultraviolent!!! Měla jsem teda trochu problém, abych tam nezačala skákat 4x na místě a pak 4x „žeté“, jak to dělám na tancování s malejma dětičkama, kdy mě to očividně baví víc než je (samozřejmě jsem ten cvik ukradla Vláďovi). Definitivní zakončení přišlo písničkou Moment of Surrender, kdy jsem se snažila dovolat Nině, která už tou dobou spala…Ani jsem ti to nenatočila, protože mi došlo místo ve foťáku. Tak se na to koukni od někoho jinýho na youtube, pořád tam někdo točil. :-D
No, a pak to přišlo, odchod ze stadiónu. Na koncertu jsem byla sama, takže moje taktika odchodu byla – jít s davem (škoda, že ne s Davem, ale to je zas jiná kapitola). Jenže jsem se přidala ke špatnému davu, k davu, co si šel pro auto na parkoviště. Dav, který šel pěšky do města, měl jít úplně na druhou stranu. Já jsem šla tedy nadšeně s davem, který se po chvíli ztratil, protože se lidé rozutekli do aut. Došla jsem až na konec, kde policajt říkal pár lidem, že to musí obejít, šla jsem teda asi se 4 lidma, že to obejdu, jenže pak jsem zas potkala dav a říkala si, že je to blbost, tak jsem se zas vrátila…nebudu vás unavovat, trvalo mi to asi 30 min, už jsem byla docela zoufalá, když tu zastavilo auto a z něj vykoukla hlava slečny, co seděla vedle mě na koncertu, jestli nechci pomoct. Jelikož za nima začala troubit ostatní auta, řekla jsem, že jo, a nastoupila jsem jim do auta…myslím, že takovou pomoc už mi nenabízeli, ale já se tam prostě vmáčkla (už jako 5. osoba) a jak jsem dosedla, řekla jsem, že chci do centra. :-DDDDDD Tam samozřejmě nejeli, ale hodili mě až skoro před barák, i když jsem naléhala, ať mě vyhodí u mostu, co je kousek od stadiónu. Nevyhodili, možná to bylo tím, že od stadionu se silnice napojovala rovnou na okruh kolem Sevilly. Oni samozřejmě ze Sevilly nebyli, ale z nějaké campo (vesnice)poblíž.
Co dodat, koncert se mi fakt líbil a dokonce jsem 2 dny potév jenom obchodě, kde prodávají plazmy, stála před jednou asi půl hodiny a užívala si záznam koncertu 360 stupňů, ale z jiného města. Užijte si fotky a videa se pokusím nahrát co nejdřív.
Za zvuků alba POP jsem konečně dokončila tuhle recenzi a taky docílila 3000 poslechů U2 od roku 2005 na last.fm. :)
Setlist
Return Of The Stingray Guitar
Beautiful Day
New Year's Day
Get On Your Boots
Magnificent
Mysterious Ways
Elevation
Until The End Of The World
I Still Haven't Found What I'm Looking For
North Star
Mercy
In A Little While
Miss Sarajevo
City Of Blinding Lights
Vertigo
I'll Go Crazy If I Don't Go Crazy Tonight
Sunday Bloody Sunday
MLK
Walk On
Encore:
One
Where The Streets Have No Name
Encore 2:
Ultraviolet (Light My Way)
With Or Without You
Moment of Surrender

Saturday, September 25, 2010

Výlet Cueva el gato


Tradiční víkendové výlety jsme završili cestou (po překladu) ke Kocouřím jeskyním. V průvodci jsme našli, že vstup je zdarma, žádné otvírací hodiny, což je tady ve Španělsku velmi neobvyklé. Po příjezdu k jeskyni jsme zjistili proč. Byla u ní cedule zákaz vstupu, ano ano jak říká Jirka, plná dvojitá čára není zeď. Jenže jsme neměli čelovku a kameny byly hrozně ohlazené a klouzaly, takže jsme výlet do jeskyní s krápníky a jezírky vzdali. Chtěli jsme si udělat aspoň pěší výlet v okolí jeskyně, dokonce jsme našli i začátek turistické cesty, po 2 km se cesta ztratila a my zas přišli na silnici. Vrátili jsme se tedy k autu s tím, že přejedeme na jiné turistické trasy. Vybrala jsem jednu krátkou pěknou s hradem, jenže jsem si jaksi nevšimla na té mapě bez vrstevnic, že je tam takový hnědší proužek, který značil převýšení jako kráva, takže v 17h jít na výlet, který je na 4h jen tam mít cenu nemělo. Přejeli jsme do vesnice, kam jsme měli dojít, kde je ten hrad. Hrad-spíš opevnění, ve kterém byl hřbitov. Ve městě spousta turistických cedulí, mapka města, vyznačený okruh, kterým máme jít. Vesnice se dala přejít z jednoho konce na druhý asi za 5 minut. Městečko naprosto mrtvé a to jsme tam byli k večeru, takže už siestu neměli…mi pak přišla Ronda jako velkoměsto. :-D No, tenhle příspěvek nic moc, ale skypuju u něj, takže to mě snad trochu omlouvá.

fotky: http://www.facebook.com/album.php?aid=237729&id=676379499&l=e0bcabf3fc

Wednesday, September 22, 2010

La casa del rey Moro

Tenhle objekt mě tu přitahuje asi nejvíc. Skoro každý den musím chodit na protější vyhlídku se na něj koukat…Nevím, jestli je to tím, že je tu skoro jako jediný v tak bídném stavu, ale něco na něm je…a taky si myslím, že jsem ho kdysi vlastnila. :))) Z paláce je prokopané schodiště skálou dolů k řece. V Rondě se kdysi dětem hrozilo, že jestli budou zlobit, tak tam půjdou nosit vodu. Je to docela fuška sejít to po tmě skálou dolů, nabrat tam 2 kýble a jít zas nahoru. I prý Obamová měla problémy s dechem nahoru a to nic nenesla. :-D

K paláci patří zahrada, která byla vyprojektovaná až ve dvacátých letech dvacátého století.

Objekt je nyní v naprosto bídném stavu, potřebuje komplet opravit. Zahrada je udržovaná, ale asi jen díky turistům, kteří sem v hojné míře za 4 eura chodí.

Takže…až někdy dostuduju a opravím Terasy Barrandov, přijde na řadu tohle…snad to do té doby nespadne. :-D

Fotky: http://www.facebook.com/album.php?aid=237102&id=676379499&l=8798bf3c10

Tuesday, September 21, 2010

Zhodnocení kurzu


Už se mi to tu krátí, v pátek píšu test a v sobotu zvedám kotvy tvaru 20 kg kufru a mířím se zabydlet do Sevilly. Musím říct, že kurz tady byl parádní, jak z pohledu studia, tak místa. Sice tu tenhle měsíc říká spousta lidí, že tu nejde NIC dělat, že je tu hrozná nuda, což asi je, ale já prostě hodně odpočívám a je velký dilema jít na net do cukrárny, nebo ještě chvíli ležet odpoledne v posteli. :-D V srpnu to bylo dobrý, protože byl otevřený venkovní bazén, teď už je tu na ně zima, takže otevřený není. Ani to moře mi tolik nechybí, možná taky proto, že pláže Marbelly mě opravdu nenadchly. Ronda, jak už jsem psala, je malé, ale historické městečko, pár barů a lidi z nich potkáváte po městě, aniž byste někdy chtěli.

Co se týče školy. První týden v srpnu to bylo hrozný. Propsala jsem si gramatikou, ale ze slovíček jsem věděla naprostý prd, takže cokoliv jsem pak měla za dú, tak jsem musela komplet přeložit. Konverzace šla, protože tam jsem nabírala hromady slovíček, protože jsme vždy něco popisovali a mluvila spíš kantorka, no, mluvila, hlavně předváděla. Když jsme četli na hodině článek a já nerozuměla ani jednomu slovíčku, jen slovíčku ministerio, což je překvapivě ministerstvo, tak se nás lektorka zeptala, jestli všemu rozumíme, projížděla článek očima a pak začala vysvětlovat slovíčko ministerstvo. :-D A takhle to je do teď, vysvětlují se slovíčka jako hipoteca (hypotéka), física (fyzika),…Po prvním týdnu, kdy jsem nevěděla, ani jak se řekne strom, jsem měla bohatou slovní zásobu o slova jako sněžit, sněhulák, mop, kompas, hřbitov, být nevěrný, lézt do prdele, být pupkem světa (fráze, že Američani jsou pupek světa), mrkat normálně, pak mrkat jako holka, když na někoho mrká, kocovina, být opilý, někoho balit, ošahávat a tak. :-D Ale ještě to nemá na lektorku, kterou máme od září na gramatiku, co má pak skupinu po nás na konverzaci, tak se učili první hodinu maz v uchu a tak. :-D Taky si tu studenti stěžovali, že se učí sprostý slova. Mně to zas tak špatný nepřijde, aspoň poznám, když mi někdo nadává a hlavně, co mi pěkného říká. Ale je to vtipné. Mít přes celou tabuli napsané JDI DO PRDELE! Nikdo nevěděl, co to znamená a teď nám to začala vysvětlovat…A za pár minut, když jsme to pochopili, tak výbuch smíchu a rychlý zápis do sešitů. :) I když tyhle slovíčka a slovní spojení se pamatují lehce a hned… Jak pořád hledám ve slovníku, všimli jste si někdy, jak málo máme českých slov na „j“?

Gramatika - ohromný posun, o tom žádná. Vyplnila jsem tu spoustu cvičení, jak ve škole, tak pak doma za dú. Horší je to s mluvením, praktikuju španělštinu jen ve škole, a jak bydlím s Češkama, tak doma mluvíme česky. Odpoledne a večer se dá mluvit ještě s lidma ze školy (nečechama), ale v srpnu tu bylo spousta Asiatů, kterým prostě nerozumím ani za mák, teď v září tu jsou Američani, tak aspoň člověk cvičí angličtinu. Jinak proniknout do komunity Španělů je docela těžké (nebo aspoň pro mě, asociála), někde se vetřít v báru nebo večer v parku nebo v mekáči, kam chodím skypovat a oni se mi smějí. Po srpnových zkušenostech s úchyláky jsem se na to vyprdla a počkám si na Sevillu, kde už mám pár kamarádů z Prahy, když byli na Erasmu u nás. Uvidíme, jak často mě budou chtít vidět, když mi to pořád tak píší na FB, když budu konečně v Seville (jednou, dvakrát?). :-D

Příští týden mám začít chodit do školy v Seville. Do teď nevím rozvrh, brožurky, ve kterých to mělo být napsané, tak se letos prvně tisknout nebudou. Internetová stránka pro studenty Erasmu, kde mají být nějaké informace, je zatím nezprovozněná a náš koordinátor je už 14 dní na dovolené. Ti, co mě znají, si dovedou představit, jak tohle psychicky nesu, když nevím, co vlastně pořádně bude, krom přejídání a neuvěřitelné chuti na sladký se mi zdají ještě hororové sny a vlasy hojně padají a padají a padají…

Výlet na Acinipo a el Torcal podruhé

Minulý víkend jsme se rozhodli, že budeme výletovat opět 2 dny, ale přespíme doma. Chtěli jsme jet v pátek po škole a v sobotu na kratší výlety, abychom měli neděli studijní. Problém byl ale s počasím, v pátek nebylo moc teplo, asi jen 28 stupňů…ne kecám :-DD, pršelo, hodně pršelo. Dokonce to bylo i ve zprávách, někde napadlo tolik krup, že to měli místo sněhu. Na první výlet jsme tedy jeli v sobotu. Kolem 9:30 jsme vyjeli asi 20 km za Rondu na místo zvané Acinipo, kde se nachází římské rozvaliny…chvilku jsem přemýšlela, jestli se tam hodí to množné číslo, ale hodí, jsou tam totiž rozvaliny dvě. :-D Zbytek divadla a zbyteček lázní. Místo není zas tak mrtvé, jak by se na první počtení zdálo. Mezi dvěma rozvalinami a kupou kamení spásají trávu ovce a koně. Místo je na kopci, takže krásný rozhled (trochu jsem se o něj bála, protože jsme vjížděli do mlhy a mraků, nicméně kopec byl naštěstí tak vysoký, že jsme se dostali nad oblačnost). Po Acipinu vyrážíme do vesničky Setenil, kterou mi doporučila paní v turistických informacích. Až na místě jsme zjistili, že je to vesnička postavená v kopci a mezi skalami. Ulice jsou jen jednosměrné, chodníky neexistují a člověk má docela problém, když potká auto, musí se vcucnout do omítky nějakého z baráků. :) Ve městě jsem se přejedla (jak jinak, že?) fíků, mňam. :)

Další den jsme vyjeli na skály El Torcal blízko Antequery. Sice už jsme tam byli, ale po západu slunce a nic moc jsme z toho místa neměli, krom výhledu na svítící Malagu (jak z městských světel, tak z bouřkových mraků). Vyrazili jsme v 8:30 z Rondy, na místě jsme byli lehce po desáté. Zcela sami, akorát otvírali turistické informace, kde jsme se dověděli, že nám žádnou mapičku okolních skal nedají, že se tam nejde ztratit či sejít z cesty…ano, povedlo se nám to. :-D Malý posun kupředu vidím ale v tom, že jsme našli začátek cesty. Cesta byla jednosměrná a tvořila malý a velký okruh, na který se napojovalo z malého. My se ale nenapojili na velký, takže jsme si ho pak střihli v protisměru. Díky našemu brzkému příjezdu jsme se vyhýbali pouze asi 10 rodinám, později by to bylo horší. Cestou jsme pozorovali něco jako kamzíky, orly a zobali ostružiny, kterých tam bylo na tuny. Já teda nezobala, já je žrala jako nezavřená, takže se mi pak na konci cesty udělalo pěkně zle. Po El Torcalu sjíždíme do Antequery najít jeskyně, které mají být ve městě. Jelikož byla neděle a tady v neděli fakt nikdo nedělá, byli turistické informace zavřené. Ptáme se tedy místních, kteří říkají, že daná jeskyně je asi 1,5 km za městem, směrem na Malagu. Jeskyně po nějaké době nacházíme a zjišťujeme, že jsou v neděli otevřené pouze do 14h. My přišli půl hodiny po. Smůla…Je to tu stejné jako s obchody, mají odpolední několikahodinovou přestávku, tak to mají i památky. Takže je nereálné za den projít víc památek, protože se vždycky trefíte mezi 14-17h. Chceme se jít přejíst aspoň zmrzliny do obchodu jako posledně, jenže…obchod je zavřený. Hledáme teda nějakou hospodu, kam si sedneme, jenže všechny jsou zavřené. Po půlhodinovém hledání konečně potkáváme otevřený bar i se zahrádkou, kde si něco dáme. Jsem ráda, že tu nemusím odhánět servírku každých 5 minut, že si opravdu už nic dalšího nedám, ale jak chce člověk zaplatit, tak už ho to po půl hodině nahánění přestane docela bavit. Ne, neodešli jsme bez placení, ale měla na mále.

fotky: http://www.facebook.com/album.php?aid=236830&id=676379499&l=42794cedcd

Sunday, September 12, 2010

Výlet na El Chorro

Na víkend jsme s Lenkou, Adamem (vrátnice) a ještě s libereckou dvojicí Míša a David vymysleli výlet. Vyjeli jsme v pátek odpoledne a dojeli autem do asi 100km vzdáleného místa jménem El Chorro. Místo je známé 3 přehrazenými jezery, ve kterých se dá koupat a místní elektrárnou. Je známé také El camino del rey (Královská cesta), která byla vybudovaná z různých můstků pro krále, který sem přijel vodní upravené dílo otevřít, aby se mohl kolem projít. Cesta je bohužel teď ale v rekonstrukci, takže jsme jí neprošli. Dá se na ní dostat z tunelů pro vlak, ale tam prý často stojí policii a chytá neposlušné turisty a dává mastné pokuty. Z vesničky El Chorro jsme se vydali pekelnými serpentinami na místo zvané Bobastro, kde Omar ibn Hafsun místní Robin Hood měl baštu a revoltoval proti „Cordovan“ kalifátu v 10. století. Do místních rozvalin se nedalo dostat, protože bylo už kolem sedmé večer a památka byla zavřená. My pokračovali dál, protože v devět se stmívá, najít nějaké místo, kde zakempíme. Místo jsme našli na vrcholu kopce, udělali pár kýčovitých snímků západu slunce a odpočívali s lahvinkou vína. V noci bylo vidět spousta hvězd a v krajině, jelikož je posetá větrnými elektrárnami, to byla jedna velká stroboskopická diskotéka. Spali jsme v lese a v noci dost foukalo, stromy se kývaly a já jsem si vzpomněla na Twin Peaks, sovy nejsou tím, čím se zdají být, a na záchod si došla radši až ráno. :-D Ráno vyrážíme k jezerům na koupačku, před jedenáctou u nich nikdo nebyl, člověk se tam koupal sám, ani nám to nepřišlo divné…nojo, Španělé, na ně už je v září zima, ale kolem poledne se to začalo slejzat, rodiny se řvoucími dětmi a rádiem, takže jsme sbalili kufry a pokračovali dál. Dostali jsme mapičku, kde byly zaznamenané trasy na pěší túry, tak jsme si řekli, proč ne. Vybrali jsme jeden úsek, ze kterého jsme měli obejít část jezera. Našli jsme místo, odkud tabule ukazovala směr, nicméně cestu ztratily hned. Ani jsme se jí nesnažili hledat, protože značení cest nula, a chodili po prašných cestách kolem jezera. K autu se vrátili už po silnici. Až pak jsme z mapy poznali, že ta značená cesta (7km) bylo po silnici…achjo, hlavně, že tu jsou všude cedule, kolik na to dala peněz EU. Jelikož se udělalo neskutečné vedro, vrátili jsme se k tomu nejmenšímu jezeru a ještě jednou se vykoupali v průzračné vodě. Pak nasedli do auta a jeli do města jménem Antequera, která je na historii velmi bohaté, spousta kostelních věží, svou největší slávu mělo v 15. století. Hlavní dominantou města je hrad Alcazaba, do kterého jsme se nedostali, protože už byl zavřený. Dostali jsme se alespoň na hradby, ze kterých byl překrásný výhled na město. Pak už jsme prošli uličky města a dostali chuť na zmrzlinu. Co je lepší, dát si kopeček za 1,50 eura nebo koupit v obchodě celou vaničku za 1,70 a k tomu lžičky? Vyhrála to vanička, akorát neměli menší balení lžiček, takže jsme jich museli koupit pouhých padesát. :-D Přejezeni čokoládovou zmrzlinou (a Lenka pak na to brambůrkami) vyrážíme na poslední místo El Torcal. El Torcal skalní město, něco jako v Českém Ráji u Zlatého Rohozce nebo Adršpach. Liší se to tím, že skalní město je na kopci. Fotky z toho nemám, protože už jsme dojeli po deváté a bylo už šero. Nicméně výhled na zbytek červánkového nebe a pak tma tmoucí, v dálce svítila Malaga a nad ní se bleskalo z bouřkových mraků. Už jsme nepřespávali, abychom v neděli udělali něco do školy, takže jsme si řekli, že sem ještě jednou přijedem a pořádně to všechno prozkoumáme.

fotky: http://www.facebook.com/album.php?aid=234526&id=676379499&l=24d704ef7a

Monday, September 6, 2010

Dáme si do bytu do bytu…

V pondělí ráno jsme já s Ančou vyrazily do Sevilly hledat byt. Já jen s batůžkem, Anča se sportovní taškou, 2 kabelkama a 2 igelitkama, aby se to všechno dobře neslo. Cestou tam se nám rozbil autobus, takže hodinové zpoždění. Janči španělský kamarád, který na nás čekal, si aspoň přečetl celé noviny. Stěhujeme se k němu do bytu a z něho pak razíme do centra se koukat po inzerátech. Na pondělní večer už máme domluvené 2 schůzky, takže jsme celkem v klidu. První byt drahý zato daleko, druhý byt celkem dobrý, ale musely bychom najít třetí osobu, na což nemáme čas. V úterý vyráží v devět tedy do města znova. Ve škole měli inzerováno, že mají speciální kancelář, která pomáhá studentům najít byt. Musíme čekat asi 20 min na vrátnici, protože příslušná paní si odskočila na snídani (v 10h). Paní nám pak říká, že v té kanceláři nepracuje a že ta služba, kterou chceme, bude dostupná až ve středu (protože to je 1.9.). Všichni nám říkali, že našli byt max za 2 dny…inzeráty měly být ve škole nebo v příslušných čtvrtích na sloupech. Jdeme to zkusit tedy do příslušných čtvrtí, kde nacházíme jen pracovní inzeráty. Sedáme tedy do mekáče a u hnusného kafe, hledáme byty na univerzitních stránkách, na které pak hned voláme a lámanou šj domlouváme schůzky. Po městě se pohybujeme pěšky, protože místní MHD má naprosto nemožný informační systém. Za úterý jsme viděly asi 10 bytů a ušly asi 30 km. Kolem jedenácté v noci se vracíme domů tramvají, kde hraje vážná hudba a nám už vážně hrabe (viz video youtube). Úterý byl docela zlomový den. Hodně rychle jsme vystřízlivěly z rad, které přišly od bývalých erasmáku (i když byly z letního semestru minulého roku)-inzeráty jsou všude, cena bytů max 230 euro za osobu se vším,…. Přišly na to, že v inzerátech píší cenu za pokoj bez poplatků, ceny byly od 250 euro. Za úterý se nám líbil jeden byt, ve kterém jsme si rezervovaly dvoulůžák s tím, že přijdeme vyřídit papíry další den. Byt byl nový s internetem, 4 pokoje pro jednoho a jeden pro 2, který měl vlastní koupelnu. Kuchyň pro 6 lidí ne moc velká. Obývák s televizí. Místo bytu naprosto geniální, 15 min pěšky do školy (na obě fakulty) i do centra. Jediné, co bylo velké mínus, že náš dvoulůžák sousedil celou stěnou s obývákem a přes tu papírovou stěnu by to bylo asi nic moc. Taky bylo blbý, že jsme se musely rozhodnout asi během 2h, jestli ho bereme, protože paní na nás ušila tak trochu boudu, že tam náááhodou za ty 2h přijde jedna dvojce a nám bylo jasný, že ho vezme. V úterý jsem si taky zamilovala kráááásnej byt. Stará zástavba, 3 sympatické pokoje, jeden velký s balkónem (za 280 euro + 40 poplatky bez netu), paní měla ještě druhý byt přímo v centru, kde to byl celý starý zrekonstruovaný dům, nádherné pokoje, vybavení, net, terasa…jenže to vyšlo na 340 euro se vším a člověk měl naprosto pidi pokoj, achjo… Ve středu jsme vyrazily znova, a kdybychom nic nenašly, podepsaly bychom večer dvoulůžák. Do kanceláře, kde nám měli pomoct, jsme už ani nešly, protože jsme byly schopné vyřídit všechno samotné. Ve škole lehce přibyly inzeráty, tak jsme opět volaly. Asi hned na druhý se ozvala holčina, že je ve škole za 15 min, ať počkáme. Sedly jsme pak s ní na kafe, odpoledne se pak šly podívat do jejího bytu. Jelikož jsme ještě před tím viděly nějaké další a už nás to fakt nebavilo, byly jsme rozhodnuté, že jakkoli bude ten byt vypadat, tak ho berem. V bytě byl ještě nějaký důchodce, který se odstěhovával pryč, takže tam měl spoustu věcí, byt trochu zašlej, ale my ho vzaly. Budu platit 200 euro za pokoj, do dalších 50 euro by se měla vejít voda, plyn, elektrika, poplatky družstvu a internet, který tam musíme zavést.Teda jen 2 pokoje a do třetího pokoje si bude ještě někoho ta holčina hledat. Pomohly jsme jí aspoň pak vylepit plakáty. Takže…byt má 3 pokoje, obývák, kuchyňku, která nám bude hlídat nadváhu, protože je hrozně úzká, pak uzavřený balkónek s pračkou, maličká koupelnička a otevřený balkón, pod kterým jezdí busy do města. Lokalita je to klidná, možná až moc, další den, když jsme tam byly ráno si dát věci, tak jsme zjistily, že to je lokalita důchodců, po cyklostezkách se prohání staříci s všemožnýma vozítkama. Do centra to mám asi 40 min pěšky zato do školy asi taky tak. :-D Prej 10 min na kole, tak uvidíme, protože oni tady všichni hrozně kecaj. Byt jsme vybíraly taky podle míst na přespání našich návštěv, takže až to tam všechno uklidíme, umejeme, vyvětráme ten strašnej smrad a poznáme třetího spolubydlícího, můžete začít vesele najíždět. Ale o tom bude další podrobnější zpráva, kdy vám doporučím, jak letět, kdy přiletět, jak nemám školu a tak…žijte blaze.

video z tramvaje: http://www.youtube.com/watch?v=H07THX17bWE

fotky: http://www.facebook.com/album.php?aid=222325&id=676379499&l=06520c143c

Férie v Rondě, aneb jak jsem z ní viděla velkej prd

Nemám nic moc, co napsat, snad jen, že po celý bohatý program jsem lítala po Seville a sháněla byt, ale aspoň pár fotek z dneška, kdy jelo procesí na býčí zápasy. Lístky se pohybovaly od nevím do 200 euro. Jinak mám spoustu fotek slečen, které si vyrazily v tradičním oblečení. Bylo jich tu hafo, chodí takhle někdy i v neděli. Nejhezčí bylo pozorovat ty malé holčičky, jak v tom tancují, a pak ty starší, jak se nesou a nevadí jim, když je otravní turisté fotí. Takové šaty tu prý má skoro každá holka, ty nejlevnější se pohybují od 90 euro a to na nich je sotva jeden volán…No, myslím, že tuhle sumu utratím raději v Desigualu za nějaký kabátek ve slevě. Jo a ty šaty dělají docela zadek, docela hodně, takže další důvod, proč je nechci. :-D Jinak pánové, až uvidíte slečnu s krátkou sukní, tak je to znamení, že je povolná…:) Ha, nic není ztraceno, naštěstí šlo v neděli další procesí, které jsem už nafotila. Neděle večer – zakončení férie (to největší bylo prý v sobotu) a v neděli to byl prý dojezd, ale i tak…město naprosto vylidněné, všichni slavili za městem, kde byla postavená velká….matějská! Takhle to oni oslaví? Matějskou? No dobře no…

Co je taky zajímavé, dnes (pondělí) máme ve škole volno, je tu lokální svátek, na vystřízlivění po týdenní férii. :-DDD

fotky: http://www.facebook.com/album.php?aid=222162&id=676379499&l=d63cfc9b8b

Saturday, September 4, 2010

Poslední večer v Rondě s Jančou, Ančou a Leou


Večer odcházíme s Jančou na závěrečnou párty u Báry doma. Lea zůstává doma s antibiotiky. Anča už je překvapivě na párty jedou včas (to všechno kvůli svýmu druhýmu klukovi). U Báry bylo hrozný vedro, takže jsme se pořádně najedly, vypily naše víno a šly sednout do místního baru, kde dělají tu silnou sangriu. Místo bylo jenom u baru, takže jsme zase začaly bavit celou hospodu. Pan vrchní po našem příchodu pronesl, áááá, Rusky už jsou zase tady. Číšník nám pak vytknul, že ho nezdravíme v Huskie (hospoda pro cizince), že nás tam viděl minulé dny. :-D Po tapas pokračujeme do Huskie, kde mají akci tinta verána (červené víno s limonádou) zdarma. Cestou potkáváme místní pracovníky města, kteří zdobí ulice lampióny na férii. Co může chtít holka ve 2 ráno nejvíc? Mít svůj vlastní lampión! Prosíme je, aby jich nám pár dali a pak se s nimi fotíme na kaště.:-D Do Husie chvíli po našem příchodu dorazí číšník ještě s kuchařem z předešlého baru, takže poslušně zdravíme a představujeme se. Kuchař nás zve na drink na místní diskotéku a stále nám nevěří, že tam přijdeme. Janče řekne, že je lhářka, když říká, že tam přijdeme. Jakmile skončí akce tint verán zdarma, holky zvou ještě zpruzelé barmany na panáka, tančí s Řekem, který chodí do naší školy a mně pak zahrají U2 Elevation. Všechny jsme spokojené a spolu s dalšími Čechy vyrážíme na nějakou diskotéku. Nicméně já s Jančou a jednou Češkou se odpojujeme a jdeme na místní diskotéku, kam nám zval kuchař. Před vchodem na ní se pohádáme s asi Maročanem, který tam dělá vyhazovače, že je tam moc lidí, nakonec se tam narveme. Na diskotéce není možné prakticky tancovat, kolik tam je lidí, Lucerna MB či Futurum „ve špičce“ je hadr. :-D Hudba je taky zajímavá, španělská tradiční předělaná do pop verze. Nacházíme kuchaře s číšníkem, kterým očividně sklaplo, jak nás viděly. S těžkým srdcem nás zvou na pití (po půlnoci se jede pouze tvrdý s nealkem), 3x rum s kolou. Já si hrála na hluchoněmou, protože jsem vůbec nic neslyšela, Janča s druhou holčinou kluky „baví“, ale po chvíli už jsou unavené z toho pořád říkat, že nepůjdeme někam s nima domů, takže velmi rychle dopíjíme a vracíme se na diskotéků plnou Čechů. Bylo taky na čase, začli hrát Waka Waka. Na druhé diskotéce je volno, tančí pouze Češi a další kurzanti, okolo parketu stojí a slintají místní kluci, kteří do 5h ráno ještě neměli příležitost někoho klofnout. Zvedáme tedy kotvy, doprovázíme kolegyni domů a spolu s Jančou a Ančou se vracíme domů. Anča má ještě problém se svým druhým klukem, kterého nechala čekat na náměstí…na náměstí se s ní nakonec vracíme, abychom ho poslaly spát domů samotného (na Anči naléhání). Po trapné chvíli ticha jsem Anču a jejího kluka španělsko-anglicky rozdělila s tím, že jdeme domů, Janča mu to pak řekla ještě jednou líp a šly jsme. Anče to bylo pak líto, takže na náměstí stála a nevím, co dělala, protože jsem vyfotila Janču, která si nasraně sedla na ulici, že to bude zase na dlouho. :-DD Doma se snažíme být po tichu a nevzbudit Leolenda, nicméně hluk mikrovlnky, který nám ohříval už snídani, udělal své a Leu vzbudil (určitě to byla jenom ta mikrovlnka). Po tom, co si Janča lehla k Lee, zaznělo přes celý byt nasrané: „Smrdíš.“ :-D Tak jsme pak ještě hodinu bavily Leu, která si pak šla vzít akorát v 7 ráno svůj fialový fet.

O tom, jak se Lea nechala nesnímkovat za 35 euro


Leu začal bolet zub. Ledovala to, brala brufeny 400, když už měla v sobě 4 během pár hodin…moc nezabíraly, ale jelikož už byla lehce předávkovaná a malátná, tak aspoň na chvíli usnula. Ráno bolest neustupovala a tak šla ve škole za zástupcem ředitele, který měl tou dobou dovolenou. Zástupce jí poslal do lékárny, což nám hodně pomohlo. Naštěstí se její učitelka na gramatiku slitovala a zavolala svému zubaři. A tak šla Lea s Jančou překladatelkou k panu zubaři. Janča si obohatila svůj již velmi bohatý slovníček o zubní kanálek, nerv, dáseň, zánět, stolička, blomba a tak. Lea se nechala od pana zubaře vyfotit za 35 euro a svůj snímek dostala na cédéčku, který pak dostala jako dárek domů a mně dala povolení zveřejnění. Prohlídka byla naštěstí ze známosti zdarma, jinak by si účtoval tak 40 euro, i když jí nic nedělal. Lea měla zánět v nervu jednoho zubu, který už má x-krát vrtaný. Pan doktor to zkusil rozehnat antibiotiky, pak dostala prášky na bolest a v mezidobí těchto léků brala ještě jiné, které měly obnovit účinky těch léků předešlých. :-D Takže Lea nemohla poslední týden na slunce, což by v ČR asi teď vůbec nevadilo, ale tady je to trochu problém, mohla vyjít nejdřív kolem deváté večer…Nemohla pít, nemohla se chodit koupat, do školy, ve zkratce, byla pořád doma. Nemohla hlavně ani jíst, protože to pořád bolelo jako kráva. Léky (i když byly růžovo-fialové z Leolendu) na několik dní prázdný žaludek jsou velkej hnus, takže jsme Lee mixovaly jabka s nektarinkou (to jsem jí fakt záviděla), polívky a snažily jsme se jí podporovat a nerozesmívat, protože to jí pak bolelo taky. :-D

Ve středu odjela Lea do Cordoby, tak snad je to ok? Je to ok, Leo?

Friday, September 3, 2010

I po Rondě na kole

Dlouho jsem nic nenapsala, ale neznamená to, že by nebylo o čem psát! Jen nastaly technické problémy, moje volná wifi na náměstíčku kousek od mého bydliště už není nezabezpečená, ani zabezpečená, ale pro jistotu není vůbec vidět. Další problém byl s mým časem, protože jsem předešlé 3 dny usilovně s Ančou hledala byt v Seville, nakonec úspěšně, ale o tom až další příspěvek.

Ronda je sice maličké historické městečko, ale pořád se v něm něco děje. Přijela paní Obamová, koná se tu slavná férie a minulý týden tudy projížděl nějaký cyklistický závod. Málem jsem ho zaspala, protože jel městem mezi 15-17h, kdy většinou spím, ale probudil mě vrtulník, který lítal nad Rondou. :))) Vyrazila jsem do města po čtvrté hodině a jeden pán (asi 80+), který se tu pořád se mnou baví ve městě, mi říkal, že projedou každou chvíli. Našla jsem si teda stín, protože na slunci by se mi asi roztekl foťák. Měl pravdu, slovíčko ahora (=teď) splnilo svůj význam a asi za půl hodinu už jsem se těšila z projíždějících cyklistů. Nejdřív první tahoun, za minutu další 2, za dalších asi 10 minut projeli všichni závodníci. Průjezd kolem mě trval asi 20 sekund, dalších 5 minut jezdila auta závodníků, a pak už nic. :) Něco málo jsem vyfotila a taky nahrála video průjezdu cyklistů, takže se můžete podívat. Na videu můžete slyšet postarší paní, které hodně fandila a tleskala i při celém průjezdu aut závodníků. :-D

fotky: http://www.facebook.com/album.php?aid=201570&id=676379499&l=9d968b15dc

video: http://www.youtube.com/watch?v=ioU0l3LkmGc

Sunday, August 22, 2010

Konečně trocha kultury

Je to pomalu měsíc, co jsem nebyla na nějakém koncertu (Miguela opravdu nepočítám), ani výstavě, divadle. Proto jsem si koupila lístek (15euro) na XLII Festival de Cante Grande Ronda 2010. Ovšem na programu nebyl jen zpěv, nýbrž i tanec, po kterém mám asi teď „hlad“ největší. Festival se konal venku u městských hradeb, které byly krásně nasvícené, prostor akorát dělaný pro tuhle akci. U vchodu čekala spousta slečen, která dávala návštěvníkům po červeném karafiátu. Jsme se pak musely smát, jestli je to nějaká komoušská akce. :-D Jako první číslo přišel ve 22 hodin docela mladý kytarista, kterého, když pan uvaděč představoval, tak asi 5 minut vyjmenovával ceny a ocenění, kterých již dosáhl. Pak nastalo bohužel krátké (asi 10minutové) vystoupení klasické kytary…nic rychlejšího jsem asi nikdy neviděla. Moc pěkný. Jako druhý přišel starší pán s kytaristou a zpíval jejich klasické „žalmy“ lidovky. Lidi se hned chytli u druhé písničky a přibrukovali nebo s ním tleskali. Pán zpíval asi hodinu, na konec svého výstupu zazpíval část písně bez mikrofonu, a i když jsem seděla vzadu, slyšet to bylo velmi dobře. Jako další číslo jsem čekala, že přijde ten slíbený tanec… Ale přišel další kytarista se zpěvákem, nějací 2 synové, kterým to předal otec. Jejich výstup byl lepší, i když někomu ty žalmy splývají, po hodině opět výstup bez mikrofonu. Co myslíte, bylo další číslo taneční? Nebylo…přišel asi 70+ pán a opět kytarista. Nevím, jak se mi to povedlo, ale úplně jsem vypla a moc si z toho koncertu nepamatuju, protože ten ten zpěv tlačil až z paty, běs. Naštěstí pak už přišel tanec – v půl druhé ráno ráno. Jako doprovod 2 kytaristé a 2 přitleskávači. Za typickou tanečnici flamenka přišla na scénu Japonka! Ale musím říct, že byla dobrá. Jedno číslo bylo v zelených šatech, druhé, jak jsem předpokládala, se převlékla a měla červené s „vlečkou“. Jako třetí…už nepřišlo!!! Přišel pan uvaděč, že bude chvíli pauza, a pak přijde vyhlašování, na to už jsme ale nečekaly a šly domů. Když jsem zalehla do postele, slyšela jsem z venku asi vítězné číslo.

Jinak postřehy Španělů diváků. Neustále vám tam někdo kouřil pod nosem. Ano, na fesťácích u nás je to to samé…ale tady na tu akci, prostor…jako kdybyste si zapálili u Národního při venkovním představení opery. Nicméně jsem se pak dověděla, že před pár lety v Cordobě studenti kouřili normálně i na přednáškách v posluchárnách. :-D V půlce písničky za mnou starší paní hlasitě telefonovala. Ostatně pořád tam někomu zvonil mobil. Co jsem ale koukala, jak se lidi zapojili jak zpěvně, tak tleskajíce. I když paní telefonovala, dokázala zakřičet „olé“ na pěkně vystřihnutý zpěvácký kousek. Asi je chyba ve mně, brala jsem to jako koncert „vážné“ hudby, zatím co oni to brali, jako když jdou na Čechomory či Nohavicu, ale s tím, že se oblečou jako do Národního.

http://www.facebook.com/album.php?aid=197043&id=676379499&l=a319ccf3e5

Friday, August 20, 2010

Přípravy na balící výpravy


Velmi nám vyhovuje, že tu večer začíná od 23h, protože než se vyprdelí 4 holky, to je něco. Jsme docela rády, že tu s námi nebydlí ještě kluk, protože ten už by se musel oběsit – stále je plná koupelna, stále řešíme spodní prádlo, sex a vztahy, kluky i holky, bývalé i ty budoucí, kosmetika, depilace, … Většinou se začneme vypravovat hned po večeři (21h), abychom to do baru stihly na jedenáctou či později. V jednu chvíli je plná koupelna, pak proběhne módní přehlídka všech modelů, co tu máme a musíme je prozkoušet, pak se u toho začneme fotit a vznikne přiložené album.

Abych zjistila, co si myslí holky o našich výpravách „ven“, udělala jsem malé interview.

Já: „Jaké jsou naše výpravy?“

Lea: „Jedním slovem, tragické… jsme pro ty kluky tady moc dobrý a oni se nás vždycky zaleknou.“

Janča: „Myslím, že se musíme polepšit.“

Anča: „Jela jsem do jižního mačistického Španělska, abych potkala nemačistického Španěla.“

A já? Mně se zatím nepovedlo trefit do nějakého normálního věkového průměru. Na volné wifi jsem potkala neodbytného pána, který mě pořád zval na nějakou přírodní pláž kousek od Rondy, pánovi je asi 80+. A pak jsem asi nechtěně zamotala hlavu tomu mladíčkovi z letadla, jelikož jsme ho ještě potkaly v Malaze. Asi bych měla zkusit balící fráze: Tengo a novio nebo Mi amigo es un huchador! (mám přítele nebo můj přítel je bojovník :-D)

Holky se teď učily rozkazovací způsob, tak se nám do naší slovní výbavy dostala fráze - besame con la pasión (vášnivě mě líbej!), a pak ještě jedna follame (con la pasión)a to už překládat nebudu, to jsem se neučila. :-D V podstatě jsme potkaly jen ty 2 kluky první večer, které jsme v tom našem maloměstě potkaly už několikrát, aniž bychom se nějak zvlášť domlouvaly. Pak ještě egocentrického Belgičana, co tu žije 8 let, pak neodbytného antropologa, se kterým se můžete bavit pouze na spirituální úrovni, a v podstatě vás pořád odsuzuje a dokazuje si, jak je dobrý. Jediný kladný úlovek byl řidič autobusu, který Anču odvezl z krámu (která je přes celé město až domů), protože si jí pamatoval po našem vtipném výletu do San Pedra. Co je zajímavé a opravdu mě naštvalo, že jsem se dověděla až dneska od učitelek ve škole, je něco o tom antropologovi. Teď jsem trochu v navážkách, jestli to sem mám psát, když to čtou všechny naše maminky…ale budiž, není to žádný antropolog, není mu 34, jak avizoval, je to prý známý „úchylák“, co vopruzuje cizinky a furt se chce s nimi scházet, chodí a sonduje v knihovně (kam docela chodím) a je neodbytný, ale prej ho máme poslat doháje a snad dobrý. Jsem moc ráda, že má na mě telefonní číslo. :-D

Jinak jsem ještě chtěla dokončit naší letní romanci, kterou jsem tuhle zaspala. Barák mají kluci v samotném centru města, ostatně jako my, hehe. Na to, že je tatínek architekt, tak mají vše přeplácané, jednotlivé kusy nábytku jako ok, ale jako celek běs. Chlapci prý uvařili a dobrý. A taky tam mají wifi, takže jsem tam klidně mohla jít a poslechnout si koncert Kasabian, pak osvobodit naší (bordel) mámu Janču a jít domů.

Anča nadšená z jídla, které tam jedla, pozvala Octavia k nám domů další den a vařili spolu asi 4 hodiny. My jsme čekaly nedočkavě na jídlo k obýváku a krátily si chvíli macháčkem, při kterém jsme panákovaly 13% víno (hladové), byla jsem veselá velmi rychle. Asi kolem 23h jsme zasedli všichni ke stolu (viz fotka), podávalo se gaspáčo – polívka z rajčat s ledem – a pak brambory s vejcem, paprikou a cibulí, to už nevim, jak se jmenovalo. Dneska odjela Janča s Leou do Cordoby, kde už úspěšně našla Lea byt. Dnes se také pozval Octavio se svým bratrancem k nám domů, že prý budeme koukat na film…Terminátor 2, juchů! :-D Mezitím, co tohle publikuju, se mi snad podaří najít španělské titulky k Life of Brian.

Na závěr ještě pár hlášek před včerejším odchodem do bárů.

Lea (vystřídala na sobě už asi 4 modely a pořád se nemohla rozhodnout, co si má vzít na sebe, my s Jančou šly v džínech): „Tak já si vemu teda ty džíny, stejně jsou to debilové.“ Rozhodla tak po tom, co Janča řekla: „Ale dyť víš, jak se s náma baví, smrdíme Moldávií nebo já nevim.“ (tohle byla narážka na to, že se Janča dověděla od spolužaček Irek, se kterými chodí do třídy už 3 týdny, že ČR sousedí s Moldávii a Ruskem…holčiny dostaly i nápovědu, že jsme byli dřív ČSR, a pak jsme se rozdělili na ČR a …)

Jo a ještě poslední, ale pak už fakt končím. Včera jsme šly na tapas. Jeden bar, poblíž autobusáku. Bylo tam plno, tak si 5 slepic sedlo na bar. Číšníci z nás měli docela srandu. Objednaly jsme si asi 4 malé tapas, vino verano a sangrii. Sangrie ovšem nebyla s ovocem, ale s chlastem…asi 4 druhy zalité vínem a limem. To chci taky, řekla jsem si! Tak jsem si s Jančou dala druhou rundu sangrii. Pan číšník vyslechl naše přání a odešel ven před bar, kde stál asi 5 minut. Pak šel do kuchyně a něco povídal…mezitím vylezli oba kuchaři, že jako čistí bar a pozorovali nás. Pak se ještě chvíli bavili v kuchyni. Pak přišel pan číšníky, ještě jednou se optal, jestli tu sangrii myslíme vážně a začal míchat. Napočítala jsem 10 lahví alkoholu (gin, whisky, a pak nějaký sladký), pak to dolil trochem vína a úplně maličko limonádou (můj oblíbený Long Islands hadr). :-D No…musím říct, že to bylo fakt dobrý a rychlejší než ten macháček. :-D

fotky: http://www.facebook.com/album.php?aid=196482&id=676379499&l=e739ea7fc8

Wednesday, August 18, 2010

Postřehy odjinud


Po tímto nadpisem budu publikovat věci, které mě příjemně překvapily, nebo jsou pro mě zvláštní a nebudu se je raději snažit pochopit, jen se přizpůsobím, budu je respektovat či se jim budu pořád smát.

Asi všichni víte, že ve Španělsku mají přes poledne pauzu a prostě všechno natvrdo zavřou. Všichni se tomu v Čechách smějeme, jak jsou líní a nepracují…jenže tady je fakt vedro a nejde dělat nic a je to opravdu moc příjemný si dát oběd a po něm si jít lehnout... vstát ve čtyři a pak být vzhůru do dvou… Na ulici to akorát žije a třeba takoví popeláři nám tu před chvíli vybírali odpadky. S těmi odpadky je to taky zajímavé. Dostanete pokutu, pokud vyhodíte organické odpadky dřív jak ve 20h (kvůli tomu vedru). Ostatně teď, co mám wifi před domem, se s popeláři pravidelně potkávám. :-D Ale dost obhajování, že tu všichni tvrdě pracují, 16.8. v pondělí budeme mít volný den. Proč? Protože mají v neděli 15.8. svátek a jelikož vyšel svátek na neděli, tak ho slaví v pondělí (slaví=den volna). :-DD

Nad čím se ale asi budu rozčilovat nebo se smát, to je asi jejich balením po více kusech. Chceš si koupit jogurt? Můžeš, ale jen v balení po šesti. Chceš tomatové omáčky či kukuřici? Můžeš, ale jen po balení po třech. Je libo konzervy s tuňákem? Kup si jich pro jistotu v balení po šesti. Jako jo, je tu vidět ten důraz na rodinu a že všude tahaj děti a výchovně je nemlátí…ale singla to prostě vyjde fakt draho!

Co mě ale fakt pobavilo, bylo to, když jsem si šla k číňanům (krám, kde mají naprosto všechno mimo jídla, ale myslím, že si budete moct postavit s jejich nabídkou zboží zahradní domek, zavést si tam vodu a vybavit od kuchyně přes kancelář až po ložnici) a chtěla si koupit ořezávátko. Konkrétně jedno ořezávátko. Jedno ořezávátko stálo 75 centů, za tu samou cenu ale byla krabička s 6 ořezávátky. :-D 6 ořezávátek? Kdo koupí 6 ořezávátek? I když je fakt, že tu jsou početný rodiny. Koupí je Čech nebo velká španělská rodina. Inu, koupila jsem 6 ořezávátek, z toho jsem 3 dala holkám a zbylé si nechala, na doma a na do školy a jedno asi ztratila. :-D Anebo jich bylo jen 5. :-D Janča potřebovala gumu, opět bylo na výběr, buď jich koupit asi 12, nebo jednu velkou, tak to vyhrála ta velká, asi taky proto, že se jmenuje Milan a je česká. Doma jsme jí/ho naporcovaly. :-D


za Českou televizi se s vámi loučí Ája Špejlová